Konec týdne

je tu tak rychle.
Čtvrtek - dopoledne doma, tu sem, tu tam. Domácí resty. Odpoledne Lucka ke kadeřnici, sama, šikulka. Pak na klavír. Já na noční. Klidná byla.
Pátek -  tentokrát ne hned do postele. Nutné vyřídit nějaké úřední záležitosti. A pak zrovna na nákup. Konečně chvíli spát. Jediný slunečný den. Probrala jsem se dlouho...Péťa je v Bruselu.
Sobota - denní. Dobrá kolegyně. Tak hezky to odsejpalo, práce tak akorát. Doma jsem odpadla takřka ihned.
Neděle - únava,únava,únava. Sakra, jak z toho ven. Drobné resty. V plánu toho zase bylo.....

Jizerky

Plánováno dlouho, odloženo několikrát. Počasí ne úplně ideální, ale nakonec to šlo.
Výborná volba dne, neb skoro nikde nikdo.
Romantika už cestou tam.

K dokonalosti chybí jen sluníčko.

 Bukovec v mracích.

Klidných 11 kilometrů. Tak akorát na moje záda a současnou kondici. Bylo to fajn.

Relax

Na dnešek byla v plánu rehabilitace. Ne moje, ale Janičky. Po dobu nepřítomnosti maminky si to s Maruškou užíváme.
Hodně se smějeme...

a taky odpočíváme...

Po návratu domů musím odpočívat já. Nějak se pořád nemůžu nastartovat a únava mne hodně zmáhá.
Ještěže mám doma takové skvělé podmínky a odpočívat klidně můžu. Díky.

Běžky

Konečně jsem se dočkala. Nejhorší bylo rozhodnutí, jestli to opravdu zkusím, nebo ne.
Nakonec jsem se odhodlala a kolem poledne vyrazila.
Asi 6 km autem a pak už jen já a sníh. Jen trocha sluníčka mi chybělo.
Přesto jsem si to užila a zjistila, že to ještě pořád jde. Ale strach jsem tedy měla, to jo. Hlavně abych nespadla, blbě nespadla a nehnula si ze zády.
Vše dopadlo OK. Odjeto 6 km do kopečka i z kopečka.
Pohled na Krkonoše.

Na Kozákov.

Dalo by se i lesem, ale terén nic moc, tak jsem to otočila.

Opravdu jen já a sníh.

Za celou dobu jsem nepotkala vůbec nikoho.
 A hezky zpátky domů a odpoledne na kávičku. Pěkně jsme si popovídaly, jen některé zprávy by být nemusely. Pevně doufám, že všechno bude v pořádku. Držím pěsti.
A zase odjinud přicházejí dobré zprávy.
Péťa udělala všechny zkoušky, které měla v plánu. Je to prostě šikula.
Neteř se bude vdávat a v srpnu budu podruhé prateta.

Po páteční

noční jsem se nějak nemohla v sobotu probrat. Trvalo to. Tak jsem změnila plán a z procházky, či běžek byl úklid vánoc. Jo,jo u nás byl ještě pořád stromeček. Už není.
Taky přišla špatná zpráva. Zemřel Michal Pavlata.
Kdysi dávno jsme s tímhle pánem měli stejné bydliště.
Dneska přišla návštěva nejmilejší. Maruška s Janičkou.
Po obědě se šlo spinkat ven. Bylo hezky.

Po procházce  nějaká ta zábava a pak nám holky zase odjely.

Odjela i Péťa. A nakonec jsem odjela i já a můj muž. My dva ale jenom na chvíli za kulturou.
Ondřej Sokol - Celebrity
Vřele doporučuji, pobavili jsme se opravdu skvěle.

 

Foto vypůjčeno ze stránek divadla.

Zima, mráz, sníh...

Ohraná písnička. Nechci si stěžovat.
Moc dobře vím, že je leden. V lednu je zima, padá sníh a mrzne. A to je dobře. Tak to má být.
Jen jaksi když toho sněhu padá hodně a musí se stále vyhazovat ( a já letos moc nemůžu a je to všechno na mužovi) ...Jen jaksi když mrzne příliš a můj organismus se s tím špatně vyrovnává. V létě mě odrovnají velká tepla, v zimě zrovna tak velký mráz. To si pak člověk připadá jak lemra líná a je mu smutno. Smutno, protože se těšil jak si půjde na běžky, jak si té bílé krásy užije. Neužije, jsem ráda, že se postarám sama o sebe. Naštěstí pracovně mám volněji. Nemáme mít přesčasové hodiny . Takže jsem doma a snažím se to přežít.
V úterý to ještě šlo. Dopoledne jsem si užila masáž, Marušku a kávu se známou.
Od středy už to moc nejde. V těch mrazech vypovědělo službu i jedno auto. Jana musela zrušit rehabilitaci, neb se neměla jak dostat. Tudíž jsem ani nehlídala. Upletla jsem Maru aspoň rukavičky.
Dnes, v pátek, poprvé tento týden jen - 10,0. Od úterý bylo po ránu víc jak - 20,0. Brr.
Tak snad začnu fungovat aspoň trochu, večer jdu na noční.

Asi bych měla

psát častěji. Pořád si to říkám, ale skutek, utek.
Pátek - denní, uf, akčnější, rychle to uteklo. Přijela Péťa.

Sobota - významný to den. Přesně na den, před 28 lety jsme si s mužem řekli ano.
Taky tenkrát bylo bílo.
Z legrace jsem řekla, že kytku nechci, že chci vsadit a vyhrát. Dostala jsem kytku a vsazeno je taky. Jestli jsme vyhráli ještě nevím.
Další romantika se nekonala. Celé dopoledne taťka vyhazoval sníh.
Já vařila. Po obědě se taťka sebral a jel vyhazovat k babičce.

Má tam sněhu taky spoustu.

Vrátil se za tmy, kdy já už byla v práci. Noční, no.
Dopoledne se tu na skok stavila Maruška s rodiči. Zuby už má dva, holka naše, ale že jí dávají zabrat.

V neděli dopoledne pospat a večer zase hurá do práce. A celý den se chumelí achumelí a taťka vyhazuje a vyhazuje.

Pondělí - jsem holka šikovná a když jsem plánovala preventivní vyšetření, nedošlo mi, že budu po dvou nočních. Nicméně jsem to riskla a jela. Vše dopadlo nad očekávání dobře. Cesta, vyšetření a jako bonus jsem se viděla s dávnou známou.
Zasněžené " Rumcajsovo"

 A cestou domů...už to nebyla taková romantika jako po ránu, ale i sluníčko jsem asi na jednu minutu viděla :)

Stihla jsem nakoupit, vyzvednout Lucku ze školy (nejhorší cesty jsou u nás, hlavně v okolí Lucčiny školy), vyprat prádlo. Pak jsem padla a usnula. A teď tady určo budu sedět a koukat. Ach jo, ty noční....

Další týden

už máme zase pěkně za polovinou. Toto letí.
V pondělí jsem byla celý den v pracovním procesu. A ač to v práci docela šlo, tak jsem po návratu domů zcela odpadla.
V úterý jsem měla v plánu rehabilitaci. Tu jsem ale přenechala Janě a jela hlídat Marušku.
Docela nám to spolu šlo. Pohrály jsme si, najedly se.

Houpání v hojdavaku bylo taky taky prima.

Pak už bylo na Marušce vidět, že je unavená. Proti spaní v postýlce protestovala. Ven do kočárku se mi nechtělo, byla dost zima a mamka se měla brzo vrátit. Tak jsme znovu použily hojdavak. Tentokrát ne k zábavě, ale ke spaní. Povedlo se, spala 1,5 hodiny.

Po brobuzení už krmila maminka. I já dostala, jen Maruška to měla namixované. Za pár let to bude obráceně. Ale byla to dobrota. Jana prostě vařit umí.

 A venku naplno kraluje paní zima.

Večer jsem šla na noční. Byl docela klid.
Ve středu se prospat. Ale nějak to nešlo.
Po ránu venku - 22.  Nemohla a nemohla jsem se zahřát a pořádně usnout.
Cipísek je pořád u nás. Takže o zábavu je postaráno.
Do čtvrtka do rána udělalo počasí velký obrat. Teplota takřka o 20 stupňů jinde a chumelí se chumelí.
V plánu cesta k fyzioterapeutce. Málem jsem to vzdala. Ale pak jsem to vzala jako výzvu a jela. Dobře jsem udělala. Moje dlouhodobě bolavá pravá ruka dostala co zabrat a konečně mi někdo dal za pravdu, že s ní mám opravdu nějaký problém.
Pár cvaků z cesty domů, to už byly silnice protažené a jelo se pěkně.
Most ve Svijanech

Malá Skála - Vranov

Nedaleko od nás

A ač muž ráno zase všechno vyfrézoval, tak jsem musela vzít lopatu a trochu poházet, aby se nám dobře vyjíždělo na silnici. Taky uvařit něco teplého do bříška, vyvenčit oba pesany.
Na nudu si nestěžuju. Jdusi zacvičit, pak možná žehlit.
Navečer Cipísek po 14ti dnech předán Janičce a Marušce. Uvidíme, jak to budou zvládat.

Stručně

Čtvrtek - Maruška má konečně zub, Janina záda se lepší, jdu na noční. Mrzne, chumelí.
Pátek - Přes noc moc nenapadlo, mrzne, dopoledne spím, odpoledne nákup, vařím. V noci - 22. Brrr.
Sobota - Pétě konečně skončila zmrzlá brigáda na Staromáku a přijela domů, odpoledne žehlím a žehlím. Mráz už není takový. Trochu chumelí.
Neděle - prostě neděle. Mráz je o poznání mírnější, sněhu napdlo jen trochu, ani na frézu to není.

Největší náplní dne je průběžné venčení psů. Ještěže Cipísek je docela přizpůsobivý. Bez talířku se ven nehne. Najde ho i v hlubokém sněhu.

Jana by to zatím nezvládala. Záda už lepší, ale ta zima a sníh venku, s kočárkem se strašně špatně jezdí. A nechce me riskovat, že se to zase zhorší.
Za to Viki, ta honem vyvenčit a rychle domů.

Taťka jim dokonce po zahradě proházel cestičky, aby se proběhli - Cipísek, nebo se nemuseli brodit sněhem - Viki.
Nejhodnější jsou potom doma když spí.

Zima

Všichni se diví, že v lednu chumelí a chumelí. No jestli to nebude ročním obdobím. Mě by to přišlo divné třeba v červenci....
V pondělí denní. Ještě mi není úplně dobře. V práci se trochu zdržím, neb řešíme asi neřešitelné. Cestou se stavím Cípovi pro žrádlo a pak totálně odpadnu.
Úterý - Lucka jde do školy a vůbec se jí nechce. Se nedivím. Nad virozou se zdá vyhrávám, ale raději to ještě moc nepokouším. Začíná chumelit. Začínáme vyhazovat sníh. Jedu na noční. Chumelí celou noc, průběžně to kontroluji.
Středa - muž musí ráno vyhazovat. K silnici daleko, sněhu hodně. Já si musím u práce auto vyhrabat. Pan traktorista byl tak hodný, že mi auto nepoškrábal, ale ponechal okolo něj tak trochu mantinely. Zdařilo se. Dopoledne prospím, k normální únavě se přidává ta z nachlazení. Ještěže jsou zvířata hodná a nechají mne. Odpoledne prohazuje muž znovu. Ještěže má techniku.

A stále chumelí. Jo, je zima.

Nový rok

Říká se jak na Nový rok, tak po celý rok. Pevně věřím, že to není pravda.
Po noční jsem se musela, jak jinak, vyspat. Vstala jsem poměrně brzo s přáním, že bych se šla projít na sluníčku. Jenže to bych se nesměla probudit úplně vyřízená. Z nosu mi teklo, oči pálily, hlava a celé tělo bolelo. A tak se lenošilo. Čaj, deka, televize. Taky to má něco do sebe.
Ale venku bylo hezky, snad někdy jindy.

Janičce je zase o kousíček líp, a hlídat nechce, že to s Maruškou zvládnou. Cipísek zůstává u nás. Myslím, že je tady naprosto spokojený. A zítra hezka zase na celý den do práce.

PF 2017