Pomalu tady máme konec listopadu

A já samozřejmě s hrůzou zjišťuji, že je to už zase 14 dnů, kdy jsem si nic nezapsala.
Asi nemá smysl vzpomínat na jednotlivé dny. Vezmu to tak nějak všeobecně.
V první řadě stále ještě chodím do práce. Je pravda, že teď mám služby volnější, protože se musí vybrat přesčasy z léta a dobrat všechna letošní dovolená. Takže je to postavené na hlavu. Teď, když je ošklivo, všichni v práci a ve škole, tak já jsem doma. No nic.

Další věc, moje rameno, nebo spíš moje tělo. Po pondělním cvičení to nebylo ono, zátěž je asi ještě neúměrná navracejícím se schopnostem. Takže jsem se dohodla s panem cvičitelem a dáme tomu ještě čas. Zkusím to třeba později. Jsem ráda, že se rameno pomalu vrací k normálu, nechci to zkazit.
Nejvýznamější věcí, která se v posledních dnech udála je to, že se nám po dlouhé době vrátila z ciziny Péťa. To máme velkou radost a užíváme si to s ní.
Do toho nějaká ta rehabilitace, samozřejmě běžný denní režim, o tom žádná.
Lucka konečně dostane rovnátka a tak nám to ježdění za panem doktorem taky zabere docela dost času. Aby toho nebylo málo, tak jsem musela na výstupní prohlídku, jak jinak, než ve svém volném čase.
Tento týden taky proběhla na naší škole bursa středních škol a rodičovské schůzky. Vybrat střední školu je v případě naší Lucky dost problém, ale ono se to vyvrbí. A rodičáky ? Být jako matka minimálně třikrát veřejně pochválena, to potěší (i když teda mě by to stačilo mezi čtyřma očima).
DAlší událostí byly narozeniny manželovi mamky. Babičce je už 87. Neuvěřitelné. Síly už ji trochu opouštějí, ale pořád žije sama v domku, má slepičky a zahrádku. A tak i když nemá narozeniny a vyjde nám to, jezdíme za ní. i s Maruškou. Ta už hezky chodí za ruku.

A je to hodná a veselá holka.

Občas potřebuje i Jana nějaké volno a tak je Maruška u nás, jako třeba včera. To si ji pak naplno užíváme všichni.

A jelikož jsem měla trochu víc volna, tak jsem ho trochu využila i k pletení. Maru potřebovala nákrčník.První pokus moc nevyšel, ale počká v šuplíku rok, dva a bude OK.

 Ten druhý už je lepší, ten už snad čekat nebude.

No a jelikož jsem nikdy (pouze ve vyjímečných případech ) nenosila čepici, ale od nového roku ji budu trochu potřebovat, tak jsem si jednu udělala. Pochválili mi ji doma všichni, což jsem teda nečekala. K černé bundě bude dobrá. Možná si k ní ještě udělám šálu a rukavice .