Vyšetření

na neurologii mi bylo protekčně (stydím se) zařízeno. Jediný volný den. Nevadí.
Pan doktor byl milý, vyslechl, vyšetřil, doporučil.
Nicméně neurologický původ moje bolesti prý nemají. Tak jo.
Po vyšetření ještě krátká návštěva u osoby velmi milé, která je velmi, velmi nápomocna mým vyšetřením. Snad někdy budu moci oplatit.
A den tak nějak vyšumněl....
A pak už se zase vezu v pracovním rytmu.
Středa - den.
Čtvrtek - noc.
To se to bude spát.

Pátek po noční. Než se proberu je odpoledne. Tak aspoň domácí Uncle Beans.
Sobota a neděle den.
"Firemní " zajíc.

 Ranní pohled z okna v práci. Asi jediná klidná chvilka.

 V sobotu večer alespoň skype s Péťou, to potěší.
Taťka trávil celou sobotu v práci, neb bouřka řádila. V neděli jeli s Luckou za babi.
V pondělí za známou do nemocnice, bolí jí záda a to tak, že velmi.
Dozvídám se spoustu ne moc pěkných novinek od bývalých kolegyněk.
A potom na noční. Ta byla. Myslím, že jsem prošla docela slušnou zatěžkávací zkouškou. Bylo toho fakt hodně. Radost mám, že všechno dobře dopadlo.
Výsledek RTG krční páteře - všechno je OK.
Všechno je Ok, tak proč mě sakra už takovou dobu bolí ramena a celé ruce. Asi stres, že....
Ještěže jsou v životě okamžiky, které kompenzují to horší.
Třeba duha,

nebo západ slunce,

 nebo třeba jen to, co vyroste z jednoho malého semínka.

PS: léky, které jsem dostala na neurologii zabírají trochu na bolesti, ale zase si nerozumí s mým zažívacím traktem. Takže zase nic.