že se z týdeníku stane občasník.
Pořád se něco děje, ale nějak není čas, chuť a energie to zaznamenat.
Na pondělí a úterý jsem měla naplánované volno. Jana měla jet na koncert. Tohle bylo domluvené už skoro před rokem. Ale...
Maruška měla dobraná ATB, paní doktorka jí prohlásila zdravou, ale přeci jen to byla krátká doba po vysokých teplotách a ještě nebyla ve své kůži.
Cipísek je na tom o poznání líp, stále bere ATB. V noci z neděle na pondělí se rozhodl, že toho je málo a začal zvracet.....
Jana byla za poslední týden tak vyčerpaná, neb nespala, že byla ráda, že nějak funguje. Proto se rozhodla, že na koncert nepojede. Neužila by si to.
Ale oba dny jsme se všichni viděli. Taky jsem nakoupila jahody, něco dala do mrazáku, z něčeho udělala zavařeninu. Prostě takové dva poklidné dny.
Ve středu brzo (hodně brzo) ráno vezl taťka Péťu na letiště. Vstala jsem s nima a samozřejmě už neusnula. A pak denní. Brr. Poslední zácviková.
Péťa doletěla v pořádku.
Ve čtvrtek jsem si denní zopakovala, tentokrát už bez podpory, na ostro. Dopadlo to dobře. Snad.
V pátek jsem jela po dlouhé době na rehabilitaci. Jak mě se po Marcelce stýskalo....Dala mi zabrat, ale ku prospěchu věci. Odpoledne s Luckou ke kadeřnici a večer zase do práce. První noční. Docela to šlo.
Co nešlo byla sobota. Nemohla jsem se probrat. Asi dorazilo dlouhodobé nevyspání a já spala a spala.
Neděle byla poklidná. Něco doma, něco venku a najednou byl večer.
A když si člověk srovná v hlavě co a jak, tak pak je pohoda. Pořád jsm si vyčítala, že to tady nestíhám, že mám spoustu restů a tak dál. Jenže ruka mi prostě nedovolí dělat spoustu věcí. Snažím se, ale leckdy marně a často potřebuju pomoct. A tak jsem se hodila do klídku, že to nějak dopadne. Jak se mi ulevilo. Zítra mám volno a jedu na magnetickou rezonanci. Pak se uvidí, co dál.
Žádné komentáře:
Okomentovat