Ale to sem asi nepatří a tak se vrátím pěkně v čase k minulé neděli. To k nám dorazilo naše sluníčko s maminkou. Maruška je už tááááákhle veliká.
Doma byla i Péťa a tak jsem si jako matka a babička užívala.
V pondělí hezky do práce.
V úterý ráno s Luckou na ORL. Stěžovala si už od pátku a stále nepřestávala, což značilo problém. Taky že jo. Antibiotika dostala a doma bude. Radost jsme z toho neměla ani jedna.
Při té příležitosti jsem se stavila za bývalými kolegyněmi. Jak mě bylo smutno...
Pak už mě ale čekala veselejší záležitost. Byla jsem hlídat Marušku.
Venku vyjímečně hezky a tak jsme si to užily.
Zrcadlení na našem oblíbeném místě.
Pařez vykvetl.
Prostě jaro.
Maruška se prospala a po probuzení byla plná energie. Dveře ji hodně baví.
Ve středu pěkně zase do práce. Jak si myslím, že polovinu svých pracovních povinností už docela začínám zvládat, tak z druhé poloviny jsem dneska byla trochu v rozpacích. Uvidíme, snad si zvyknu a naučím se...Nicméně jsem zase něco pochytila a něco nového si vyzkoušela, takže vlastně dobrý.
Nejlepší zpráva dne přišla smskou. Naše bývalá kolegyně má krásného, zdravého chlapečka. Měla jsem takovou radost...
Ve čtvrtek dopoledne jsem šla na rehabilitaci. Chodím tam tak jednou do měsíce pro jistotu. Tentokrát to nebyla jistota ale nutnost. Už dlouho mě bolí pravé rameno a ruka. Marcelka měla hodně práce...Navíc došla k závěru, že rehabilatace na tohle nestačí, tak jsem docela zvědavá jak to budu řešit.
Odpoledne káva s dvěma známými, balsám na duši. I když jen krátké setkání. Všichni máme spoustu dalších povinností. Nevadí, brzo dáme repete.
V pátek do práce. Tentokrát docela pohoda. Péťa cestovala do Slovinska a všechno proběhlo v klidu.To jsem taky ráda.
V sobotu ráno, ač nejsem zastáncem návštěv v porodnici, jsem se vypravila za milou kolegyní a jejím chlapečkem. V pátek večer mi psala a měla pocit, že potřebuje poradit....Nepotřebovala, zvládá to na jedničku. Ráda jsem je viděla. Kluk jak buk, nemohla jsem se od něj odtrhnout.
Odpoledne na mě padla nějaká únava a tak nějak jsem se prospala do neděle.
Do neděle, která začala sice nadějně, ale již výše zmíněná osoba ji dokázala pokazit. Ne vlastně, to já jsem ta špatná ....No a teď kde je pravda a čí úhel pohledu je blíž ke skutečnosti. To se asi nikdy nedozvíme. Protože komunikace a argumenty jsou o ničem.
Pozitivní je, že Lucce je dobře,ale musí dobrat ATB, taťka vyměnil zimní gumy a tak nějak nám je doma spolu dobře. Venku zima, takže ani ty buřty raději péct nebudeme.
Žádné komentáře:
Okomentovat