Dějí se věci !

Středa - v sobotu, když jsme Viki vykoupali a já dávala prát pelechy, tak se mi zdálo, že ten z ložnice je nějaký připočůraný. Okamžitě se mi vybavil loňský rok, kdy jsme si chvilku mysleli, že o Viki přijdeme. Dávala jsem si pozor, ale od neděle do úterý jsem nic nepozorovala. pomalu jsem to vypouštěla z hlavy. Ve středu dopoledne ale za mnou sama Viki přišla. Pelech pročůraný docela hodně, ach jo... Obešla jsem i ostatní a na všech jsem objevila stopy . Tak honem nabrat moč a hurá na veterinu. Jenže ouha, moč dobrá a zánět se nekoná.
Inkontinence po kastraci. Dostali jsme léky a uvidíme, co bude dál. Taky prý srdíčko netluče tak úplně správně. Prostě naše Viki....

Jelikož jsem šla na noční, bylo to tak,tak. Noční byla, no prostě byla.
Ve čtvrtek jsem spala jako dudek. Celé odpoledne jsem bojovala sama se sebou. Už hrozně dlouhou dobu mám chuť vyzkoušet, co moje záda řeknou na trampolínky. Pořád jsem to odkládala, ale nastal den D.
Cvičila jsem s rezervou, některé prvky jsem vynechala úplně, pro jistotu. Ale dala jsem to a dokonce dneska úplně normálně funguju.

A dneska, v pátek, jsem jela do nového zaměstnání na přijímací kolečko. Vstupní prohlídka, podepsat smlouvu, vyplnit asi tisíc dotazníků, nafasovat prádlo, domluvit si služby. Bylo toho hodně. Domů jsem se vrátila až odpoledne, ale mám všechno na jeden zátah. A ta ochota a vstřícné jednání, Já se nestačím divit. Já se tam fakt začnu těšit.
Tak ještě velký nákup. Pro nás, pro babičku a pro Janu. Té není celý týden dobře, dokonce i teploty měla, tak aby nemusela někde běhat po krámech. Pak ještě chvíli pohlídat Marušku, Cipísek potřebuje vyvenčit.
Uvařit oběd na zítra, protože jdu ještě na denní.

Tématem týdne byla i Péťa, které se povedlo, co si přála. Plní si svoje sny a to je moc dobře.
Jen mě je z toho trošičku smutno, protože ji dost dlouho neuvidíme. Ale moc jí to přejeme, to zase jo.