pátek 31. března 2017

Maruška

Ráno jsem si pospala. je to asi poslední den, kdy se mi to poštěstilo. Od pondělí budu vstávat do práce skoro denně  hoooodně brzo. Lucka do školy ještě nešla, nic nebránilo lenošení.
Pak rychlý nákup a oběd.
Na odpoledne jsem měla s Janičkou domluvené hlídání Marušky. Dlouho (týden) jsem ji neviděla. Holky byly odjeté. Bylo to fajn. Je s tou naší holčičkou stále větší zábava.
Asi poslední vyjížďka v hlubokém kočárku. Venku bylo krásně.



 Šly jsme na naši oblíbenou trasu. Začátek "Riegrovky"
Na úplném začátku dostala Maruška přesnídávku a u galerie už spala.

 

Dojel za námi i děda a jelikož bylo tak krásně, šla mamka vyzkoušet nový kočárek.
Tak jedno společné foto ...


A takhle krásně nám kvete už docela dlouho lýkovec.



Hezký víkend všem.

čtvrtek 30. března 2017

Jaro

je tu. No, každý to ví, ale nechtěla jsem zase začínat slovem bledule.
V úterý ráno jsem jela do nového zaměstnání. Málokdo to chápe. Jedu tam na vlastní náklady, ve svém volném čase. Jenže já prostě chci vědět, do čeho jdu. Pomalu se rozkoukávám, snažím se pochopit systém práce. Snad to půjde. Kolegyně celkem v pohodě.
U Lucky ve škole vyhlásili kloboukový den. Každý žák si musí vyrobit pokrývku hlavy. Lucka sice trochu protestovala, že je to pro malé děti, ale nakonec vyrobila docela hezký klobouček.


Ač venku se probouzí jaro, ptáčkové chodí do krmítka snad víc než v zimě. Vyfotit je nadlidský úkol.


 Ve středu šla Lucka do školy jen na dvě hodiny a pak jsme jely na ortodoncii. Pan doktor stále čeká na stálé zuby. Trochu ho to čekání asi nudí, ale musela jsem mu připomenou, že jsem mu to před 10 lety říkala, že to nebude jednoduché. Lucka má čas do prázdnin, pak musí mléčné zuby ven.
Trochu jsme si udělaly radost nějakou tou parádou a cestou domů se stavily na parádě kterou umí jen příroroda. No ano, nebudu vás napínat, zase bledule. Jiná lokalita. Je jich tam sposta podél dlouhého potoka. My zastavily jen na jednom úseku.














Už u bledulek nebylo Lucce moc dobře. Asi nějaká virozka. Tak zůstala doma ze školy.
Ve čtvrtek jsem zase jela do práce na zkušenou a cestou domů jsem se zastavila u známé. Od léta má holčičku a já ji viděla jednou jako maličké miminko.
Pobyla jsem si, popovídala, bylo to moc fajn.




pondělí 27. března 2017

Bledule

Kdo sem chodí pravidelně, ten ví, že znám tajné místo, kde rostou bledule.
A jestli jich v neděli bylo hodně, tak dneska ani nevím, jak to popsat.
Asi záplava.

Dopoledne jsem si zašla na kosmetiku, potom konečně vrátit věci a udělat tu pomyslnou tečku za zaměstnáním. Jenže v pátek slovo dalo slovo a zcela neplánovaně (nebo plánovaně?) se nás několik sešlo zase na oddělení. A jelikož naše těhulka nedávno mluvila o tom, že by si dala kynuté lívance, tak jsem jich ráno ještě trochu udělala. K tomu kysaná smetana a domácí jahodová marmeláda.
Překvapení se povedlo a bylo to fajn.
Pak domů, vyzvednout Lucku a hurá na bledule. Tak to bylo domluveno.

Opravdu záplava, jiné slovo mne nenapadá. To, co jsme s Luckou prošly bylo zhruba 1 km okolo potoka. Původně objevená louka před lety má holt pokračování. A popravdě nevíme, co bylo dál. To třeba příště.
Tak se taky pokochojte.













neděle 26. března 2017

Do Českého ráje

jsme se vypravili s mužem v neděli.
Ale to trochu předbíhám.
V pátek jsem doháněla resty. Na večer byla už dávno naplánovaná oslava narozenin jedné naší kolegyně. Trochu jsem se obávala, že to bude smutné, že se vlastně loučíme, ale neeeee...
Bylo to moc fajn. Dobře jsme se bavili, sešlo se nás zase hodně. Domů jsem dorazila v časných ranních hodinách.
V sobotu na oběd se stavila Janička s Maruškou. Konečně jsme je zase po týdnu viděli.


 Po obědě odjely i s Péťou k babičce. My měli doma docela co dělat a tak i když bylo venku hezky, tak jsem nikam nešli.
To v neděli to byla jiná. To jsem si prostě výlet vzít nenechala. Jednak bylo hezky a jednak to prostě bylo třeba. Dlouho jsme nikde nebyli a ať chcete, nebo nechcete, ona ta pracovní situace na vás stejně doléhá. Takže úkol zněl jasně. Vyčistit si hlavu, vypnout.
Takové příjemné 7,5 km dlouhé kolečko. Český ráj. Místo, kde prý hojně rostou bledulky.
Tak se taky pokochojte. Na to, že je stále ještě březen to byla paráda.
Zastávka první, Pekařova brána.


Klasika. Jak vytrhnout velrybě stoličku- ona památná skála za rybníkem, tentokrát i s labutí.


Trosky z netradičního úhlu pohledu.



Probouzejícím se jarním lesem. Bylo tam nádherně, naprosté ticho a liduprázdno.


A zase labutě, tyhle syčely a Viki se divila, co to je.



A konečně ony slibované bledule. Ano, je jich tam hodně. je to pěkná podívaná. Ale taky je tam moc lidí. Někteří parkují pomalu mezi rostlinkama. Rádi jsme se podívali, ale kochat se pojedeme jinam.
O tom snad příště.



A na zpáteční cestě jsme se stavili na tom našem kopci.
Kouli se napravo na Ještěd,


před sebe na Trosky,


 a za sebe na ještě stále bílé Krkonoše.


A jelikož už bylo chladno, tak honem domů.

čtvrtek 23. března 2017

Malá jarní úvaha

Uplynulé dny toho přinesly docela dost. Pro mne osobně. Pro můj pocit, pro moji pohodu.
Po páteční akci " Poslední zhasne" jsem stále ještě přemýšlela, zda jsem udělala dobře, že jsem podala výpověď. Vždyť budu dojíždět, nové prostředí, nový kolektiv, nová práce.....
Všechno ukazovalo na to, že ano, přesto.
Ostatní, i když rozděleni, zůstanou tak nějak spolu, občas se budou vídat. To mě jako trochu mrzí.
Dneska jsem měla v plánu všechno uzavřít. Vrátit věci, odevzdat klíče. Taková poslední tečka.
Byla jsem i na oddělení. Hrozný pohled. Pusto, prázdno, vybydleno, vyrabováno. Kupodivu se nás tam sešlo víc. Viděla jsem, jak to ostatní těžce nesou, jak nejsou v pohodě, jak se trápí.
Taky mi to není jedno. Ale jak jsem jediná, kdo úplně odešel, tak jsem asi taky jediná, komu to už dneska nepůsobilo tak velkou bolest.
Protože...
V neděli ještě bylo smutno. Venku deštivo, plánované čistění hlavy v přírodě se nekonalo. Jana s Maruškou odjely, tak jsem ani nebyla potřeba jako babička. Péťa zase odjela do Prahy. Ale to smutno už bylo takové jiné. Začala jsem si plánovat, co ve dnech volna všechno stihnu.
V pondělí jsem se přistihla, že se něčemu usmívám. To se mi teda dlouho nestalo. I jsem si to uvědomovala, že se neusměju, že jsem pořád bez nálady, zachmuřená.
Večer jsem měla telefon, který by mne jindy naprosto totálně rozhodil  a určitě by mi nebylo dobře. Zvládla jsem ho v klidu vyřešit. To je dost posun.
V úterý jsem byla objednaná na masáž ke známé. Ležím tam a najednou se poslouchám jak jí vyprávím, docela s nadšením o novém zaměstnání. Večer jsem se nahlas smála nějakému vtipu.
Taky jsem byla na trampolínkách a bylo mi tam moc dobře.
Ve středu jsem se jela podívat do nové práce. Přistihla jsem se, jak si zpívám veselou písničku. Jak se tam docela těším , i když nevím, do čeho vlastně jdu. Měla jsem štěstí na dvě nové kolegyně. Milé, vstřícné. A já jen poslouchala, vnímala, objevovala.
Bude toho hodně, co se budu muset naučit. Ať manuálně, tak vědomostně. Opravdu hodně. A to jsem viděla hodně málo. Ale já byla naprosto klidná. Ono to prostě půjde. Bylo tam dobře. Vím, je to začátek, pár okamžiků...Nemůžu zatím nic hodnotit a soudit.
Cestou domů jsem to vzala přes bazén. Kdy já tam byla naposledy? A sama ? To asi nikdy. Taky to bylo fajn. Hezky jsem si mohla dumat, co jsem viděla a zažila.
Po nějakém stresu ( před lety, kdy jsem nastupovala do poslední práce to byl sakra stres) ani památky.
Dostala jsem nějaké dokumenty a tak je začínám pilně studovat.
Taky jsem si došla ke kadeřnici. Když nově, tak ve všem. Jo a skákat jsem byla zase. A dneska jsem z toho měla fakt radost.
No a tak mě napadlo, že s prvním jarním dnem začal i první den mého nového života. Nebo aspoň jiného, lepšího. Bez obav o budoucnost, bez nervů jak to bude dál. Jistotu, že to tak bude nemám, ale věřit v to můžu. Chci a moc.

sobota 18. března 2017

Sobota

ráno. Venku bílo, ale jen tak lehce. Od rána prší jako z konve, fouká vítr. Počasí na depku jako dělané.
Ale já mám tu výhodu, že mám pořád okolo sebe někoho, kdo mě rozveselí.
Dopoledne Péťa, která konečně dorazila taky domů. Hovory s ní jsou v poslední době moc prima, užívám si to. Po letech minimální komunikace je moc hezké s ní diskutovat. Vážně i vesele. Holt už je to dospělá ženská. V hlavě to má srovnané a ví co chce. Mám z ní velkou radost.

A aby toho nebylo málo, tak odpoledne dorazily holky moje další. Janička s Maruškou. Ještě jim není úplně dobře, ale je to mnohem lepší. I když je venku ošklivo, tak se den úplně rozzáří.
V obležení tetiček.

S dědou je to taky fajn.


Vikinka, žárlivka naše, hned jak může, tak se jde taky pochovat....


V posledních dnech nebolo moc času a chuti na nějaké další aktivity, ale podařilo se mi dodělat druhé vlňáčky pro Marušku.


 Maminka si je objednala. Ty první už jí jsou malé.