Běžky

Konečně jsem se dočkala. Nejhorší bylo rozhodnutí, jestli to opravdu zkusím, nebo ne.
Nakonec jsem se odhodlala a kolem poledne vyrazila.
Asi 6 km autem a pak už jen já a sníh. Jen trocha sluníčka mi chybělo.
Přesto jsem si to užila a zjistila, že to ještě pořád jde. Ale strach jsem tedy měla, to jo. Hlavně abych nespadla, blbě nespadla a nehnula si ze zády.
Vše dopadlo OK. Odjeto 6 km do kopečka i z kopečka.
Pohled na Krkonoše.

Na Kozákov.

Dalo by se i lesem, ale terén nic moc, tak jsem to otočila.

Opravdu jen já a sníh.

Za celou dobu jsem nepotkala vůbec nikoho.
 A hezky zpátky domů a odpoledne na kávičku. Pěkně jsme si popovídaly, jen některé zprávy by být nemusely. Pevně doufám, že všechno bude v pořádku. Držím pěsti.
A zase odjinud přicházejí dobré zprávy.
Péťa udělala všechny zkoušky, které měla v plánu. Je to prostě šikula.
Neteř se bude vdávat a v srpnu budu podruhé prateta.