středa 30. listopadu 2016

Už se mi to krátí

Když si čtu své příspěvky zpátky tak 6-7 týdnů....Myslela jsem si, že už nikdy nebudu pracovat, chodit, spát, vlastně, že už nikdy nebudu normálně žít.
A ejhle, za týden jdu do práce.
Proto jsem se v pondělí pustila tak trochu do úklidu. No, ještě to nejsem já. Nebo...
Nejde mi to od ruky jak bych chtěla, nebo se mi do toho nechce, nebo je to prostě věkem, že člověk tak nějak zpomalí ?
Nicméně, jedno (nejčistší) okno omyto, pověšena nová (myslím, že zrovna na tomhle okně byla ještě původní, což je 28 let ?!? ) záclona.
A pak se stala super věc. Asi bych to sem ani neměla psát, když jsem ještě v PN.
Slečna cvičitelka z Jumpingu mě pozvala na kafe. Prý jsme se dlouho neviděly. To bylo prima, to bylo fajn.
Péťa odletěla do Izraele. Hlásí se pravidelně, vše je OK.

V úterý jsem jela na poslední rehabilitaci. Docela mě to bylo líto. Dohodly jsme se tedy s Marcelkou, že budu chodit dál, zhruba jednou za tři týdny. Aby mě zkontrolovala, zda cvičím správně, ev. přidala další cviky.
Z RHB do práce. Cílem bylo ukončit neschopenku. To se mi nepodařilo, ale trochu jsem si zapracovala. To bylo taky moc fajn. Mě se teda vážně stýská....
Odpoledne milé setkání s jednou známou. Pořád si máme co povídat.

A je tu středa. Venku mrzne  až praští. Po obědě jsme jely s Luckou na jednu střední školu na den otevřených dveří. Máme ještě rok čas, ale alespoň si uděláme obrázek a přehled kam by se nohla vrtnout. Musím říct, že jsme byly dost spokojené. Na zpáteční cestě chumelí jak o život.
Péťa je v Izraeli v pořádku a má se dobře.

neděle 27. listopadu 2016

Víkend, ani ne adventní

Sobota - Jana s Maruškou na oběd. Jana omýt auto. Já s Maruškou na procházku. Potkala jsem několik známých, dozvěděla se novinky i z práce.
Maruška spokojená, opletená. Moje radost.


Neděle - jedeme všichni na nákupy. Střídavě hlídáme Marušku, chodíme po obchodech.
Lidí tak akorát. Úspěšnost nákupů nic moc.
Lucka má boty. Hurááááááááááááá !!! Velké díky patří Janě, bez ní by nebyly.


Velikánské plus dnešního dne - moje záda devět týdnu od nehody vydržela v pohodě celodenní zátěž.
Jupí, jupí, jupí.

pátek 25. listopadu 2016

Vánoční jarmark

Jako každý rok, tak i letos proběhl ve škole, kam chodí Lucka vánoční jarmark.
Kdysi dávno, když chodila na základku nejstarší dcera to mělo jinou, možná bych řekla lepší formu.
V tělocvičně stanoviště, u nich materiál a děti si tvořily vánoční výrobky a drobné dárečky.
Dneska má v tělocvičně každá třída stůl na kterém nabízí vánoční výrobky. Něco tvoří děti, s něčím pomáhají rodiče....Utržené penízky se vrátí k dětem ( příspěvek na výlet, na pomůcky atd).
Některé děti (rodiče) se aktivně zapojí každoročně, někteří vůbec.
Lucka dělala zase kouličky. Zase zcela sama. Stejně jako vloni.


 Letos jsme místo pečení udělali ještě pár sáčků se sušenými jablíčky.


Na jarmark na chvilku dorazila i Maruška. Byla hodná a docela spokojená.


Dostala ode mne konečně dopletené kalhoty.


A tak jako vloni, tak i letos jsem si myslela, že tam budu jen chvilku. Potkala jsem pár známých, pohovořila, bylo to docela milé.
Ještě před jarmarkem jsem jela zase na rehabilitaci. Jela jsem o trochu dřív a tak jsem využila času a zajela na místečko, které je takměř při cestě, ale nikdy jsem tam nebyla.
A že jsem udělala dobře....
Jizera se pere s Jizerskými horami o mlhu.


 Kostelíček, zvaný Na poušti



Bohužel foceno jen mobilem.
Na rehabilitaci super. Po poslední návštěvě jsem byla nešťastná, že jsem úplně k ničemu, že si nepamatuju co a jak cvičit, protože tak jak mi to ukázala sestřička, tak mi to nešlo. A její první slova byla vlastně omluva, že mi to ukázala špatně. No jo no, jsme jen lidi, že jo. Jako bonus jsem dostala skoro hodinu navíc, protože klientka po mě nedorazila. Jupí, ale  že jsme toho s Marcelkou probraly. A hlavně už vím, jak cvičit správně.

úterý 22. listopadu 2016

Cestou z rehabilitace

Jo, jo, na rehabilitace jezdím poctivě. Dneska jsem to vzala cestou domů trošku jinudy a šla se podívat na další, už nepoužívaný lom, který tady máme.






Počasí nic moc, ale aspoň neprší.

Odpoledne bursa středních škol a rodičáky. Tak jsem se těšila na to, že si budou kantoři stěžovat, že puberta, ale ono to nakonec docela šlo. Vlastně nevím, proč do té školy chodím.

neděle 20. listopadu 2016

Osmý týden

Jo, já vím, už jsem s tím otravná, že počítám týdny, co jsem doma.
Ale ono to jinak nejde. Nikdy, krom těhotenství a mateřské jsem nebyla nemocná.
Maximálně tři dny a konec. Je to dlouhé, ale je to třeba. Jak jsem si myslela před 14 dny , že už je vše OK, není tomu tak. Neděje se nic vážného, ale jsou dny, kdy se cítím hůř. A střídají se dny, kdy je vše v pohodě. Ono by to asi bylo i bez toho, co mám za sebou, ale teď se bojím. Opravdu už nechci zažít, to co bylo....
Takže poctivě cvičím, postupně přidávám zátěž, chodím na procházky. Prostě se mooooc snažím, abych zase fungovala jako dřív.
V pátek měl muž dovolenou. Naplánovala jsem návštěvu veteriny s Viki. Povinné očkování. Je v pořádku, tak by neměl být problém. Jen jsem měla strach, kdyby tam byl nějaký pes, co by si nesedli, že bych ji neudržela. Dvě hodiny čekání, rychlá akce a hotovo. Oběd zbyl ze čtvrtka...
V sobotu jsme pro změnu naplánovali oslavu. Babiččiných narozenin.
K obědu svíčková, ke kávě naše oblíbená buchta " Upeč znovu".
Přišla i Maruška :)


Roste jako z vody. Ale nemohla v postýlce usnout.
Tak i přesto, že venku tak trochu pršelo, jsem ji dostala do kočárku a šly jsme na procházku.


Spala jak andílek.


Venku opravdu nic moc počasí.


A tak se hezky prospala, a potom byla v dobré náladě. Bavila nás všechny.




A Lucka nelenila, protože - co se v mládí naučíš....
Pěkný den to byl.
V neděli dopoledne na chvilku vykouklo sluníčko, tak se neztratilo. Už jsem trochu pochybovala.
Odpoledne jsme pořešili zdravotní neduhy rodiny a vesměs lenošili.

čtvrtek 17. listopadu 2016

Naposled

jsem končila slovy, jak bude zítra ?
Tak dneska bylo hezky.


A teď nemluvím o počasí.
K obědu kuře ala husa, dva druhy knedlíků. Dobrota.
Po obědě milá návštěva, no návštěva....Však tu jsou doma.


Taťka musel odjet, tak jsem s kočárkem vyrazila sama. Krátká procházka pomalým tempem.
Kočárek je starý minimálně 25 let. Potah jsem kdysi šila sama, protože originál se mi nelíbil a byl docela sepraný. A jak jsme rádi, že ho máme.


Protože holky buď přijedou autem, nebo přijdou pěšky :)


 PS: Druhá čepička je taky malá.

středa 16. listopadu 2016

Pondělní ráno

 bylo mrazivé. Ale aspoň slunečné.
"Naše" srnky...Když se den neukážou, už si dělám starosti....




Den byl celkem poklidný, jen jsme zajely s Luckou zkontrolovat bolavé koleno. Kupodivu je tam nález a já jí to až tak úplně nevěřila.
Jestliže ráno bylo mrazivé, tak večer byl přímo třeskutý.
Už hrozně dlouho jsem měla koupené lístky na koncert Inflagranti s Pepou Vojtkem .
Foto vypůjčeno z oficiálních stránek.


Jelikož jsem doma, chtěla jsem lístky někomu nabídnout, ale nepodařilo se. Tak jsem prostě šla, bylo mi líto tam nejít a dobře jsme udělali, naprostá pecka.  Úžasný zážitek.

A jestliže pondělí bylo mrazivé a slunečné, tak úterý bylo mrazivé a pošmourné. Dokonce padaly teplotní rekordy. Brrr, nelíbí se mi taková zima. Taky můj organismus dost reaguje na tyhle změny.
Nebylo mi úplně dobře. Nicméně jsem využila necelé hodiny, kdy je Lucka na klavíru a šla se projít na druhý konec města. Dobré 2,5 km, alespoň jsem se rozpohybovala.


Přes den jsem pomalu dožehlila a večer dopletla Marušce čepičku.


Už jsem jednu měla, ale byla malá. Tahle je úplně jiná, tak uvidíme, jestli jsem se trefila líp.

A jestli v pondělí bylo slunečno, včera pošmourno, tak jako co to je dneska? Hnus fialovej....
Venku namrzlo, ledovka, všude to klouže, sychravo, velmi, velmi nevlídno....


 Spíš mě napadá, jak bude zítra ?

neděle 13. listopadu 2016

Na procházku

jsem už zase nutně potřebovala.
No, popravdě už mě to doma moc nebaví. Je tady tedy za těch sedm týdnů práce, ale ta neuteče. A já potřebuju rehabilitovat a zatěžovat. Dlouho jsem přemýšlela kam se vypravit, aby to nebylo moc dlouhé a moc náročné. Po silnici se mi pořád chodit nechce, potřebuju už do terénu, ale zase ne do moc velkého. Tipů jsem měla několik, vybral manžel.
Zdenčina vyhlídka. Tam i zpátky asi 5,5 km. už jsme tady několikrát byli.
Bylo chladno, podzim se už pere se zimou


 Kozákov


Tady ještě trochu svítilo, v dálce Ještěd



Cestou tam


Najdi psa :)


Sluší jim, že jo.




Cíl naší cesty, Zdenčina skála, vyhlídka


V dálce tentokrát Bezděz


Na vyhlídce jsme si dali horký čaj a už jdeme zpátky


Sluníčko už skoro zapadá, ale na druhé straně...



Cestou jdeme okolo stromu o kterém jsem tady psala už před dvěma lety. Tenkrát jsem se dozvěděla, že se jedná o jedlý kaštan.


Daří se nám najít i jeho plody. Sbíráme už za šera, foceno doma.



Pár jich tam bylo i použitelných.


Ač mrzne, tak i klíště jsme si na nich přinesli.
Musím se pochválit. Cestu v terénu jsem zvládla dobře. Šli jsme i docela rychle. Ne tak jako dřív, ale byla jsem spokojená. Uvidíme, jak mi bude zítra.
A foto superúplňku samozřejmě nesmí chybět. Fotil manžel.