Ve znamení mlhy

Tak by se možná dal nazvat uplynulý týden.
Z kraje týdne by se dala mlha krájet.

Nicméně do práce se musí. V pondělí se mi tedy nechtělo. Kolegyně, která u nás byla minimálně. No daly jsme to docela v pohodě.
Navečer se stavila Janička. Pomalu začínáme dávat dohromady pidi věci.
Úterý uteklo jako voda. Večer na noc. Tentokrát v příjemném složení.
Práce míň příjemná, ale ono je to právě o tom , s kým tam jste.
To se pak i špatné věci dají zvládnout dobře.
Po noční se vyspat. Potom nutnost vyčistit hlavu.
Mlha trvá, ale sluníčko se s ní statečně pere.

Ve čtvrtek pololetní vysvědčení. Druhé nejlepší ve třídě.

Kdyby trochu, opravdu jen trochu, zabrala (puberta útočí) byla by s přehledem nejlepší. I tak jsme moc a moc pyšní. Není to vydřené, je to přirozené, tudíž o to cennější. Tak třeba na konci roku, že jo Luci :)
Večer se zase stavila Janička. I ona dostala dárek (že by za vysvědčení ?). Koupili jsme jí "smoothiovač ". Aby to naše vnouče bylo zdravé :)

K těm našim radostným zprávám přibyla jedna smutná o Juliánce. Ani nevím, co napsat. Měla jsem tu čest poznat ji i její rodiče osobně.  Příjemní, normální a podle mého stateční lidé. Nejlepší rodiče, které si Juliánka mohla vybrat. Je mi to líto.

V pátek jsme se jely s Luckou podívat po nějaké odměně za to hezké výzo. Počasí se umoudřilo a při návratu jsme měly takovéhle představení. Fotil taťka doma, já řídila :)

A sobota a neděle byla pro některé plná pohody.
Byla jsem totiž oba dva dny v práci na denní.
Takže byl doma klid :)

Ledopády Riegrovky

Teplotní skok není pro můj organismus to pravé ořechové. Včera - 20,0, dneska + 6,0.
Přesto jsme se po obědě šli projít. Nemáme to daleko.
Komentář myslím netřeba. Bylo to moc fajn.

Mrazivý týden

je za námi. Přírodě neporučíš.
Nicméně tak jako se osypu po sluníčku, tak se osypu když hodně mrzne. Zní to vtipně. Alergie na slunce a na mráz....
Kromě toho, že jsem chodila do práce, jsem tenhle týden ještě stihla zajet ke kadeřnici. Konečně jsem našla někoho, kdo rozumí mým vlasům a s kým si i já rozumím. A ona si holka zlatá klidně čeká miminko. Ale já jí to moc přeju.
Taky jsem se byla podívat u Janičky v práci, to bylo moc fajn. Ty mimi věci jsou tááák mrňavé :)
A mrzne a mrzne.
Tak ještě čokoládovou masáž, abych se zahřála. Bylo to prima, ale příště raději horké kameny.
Jezdit v zimě, ve sněhu mě docela baví. A tak abych toho neměla málo, tak ještě dělám taxi kolegyni, které se rozbilo auto. Ona si to zaslouží.
A ještě jednou ke kadeřnici. Tentokrát Lucka. Asi už máme náhradu za moji těhulku. Tohle děvče se zdá býti šikovné a nemáme to daleko. Foto nechtějte, fotit nesmím :)
Během týdne se na teploměru vystřídala různá čísla. To nejhroznější bylo - 20,0 . Bylo tam hned dvakrát.
Auto zamrzlé, nešlo zamykat, v sobotu ráno po noční jsem myslela, že ani nenastartuju.
Zvířata jsou ráda, že jim topíme a nenutíme je chodit ven.
No, vyvenčit se musí, že jo.

A aby se ta negativa vyrovnala, tak u nás v sobotu odpoledne byla Jana. To my rádi, když přijde.

Pokus

sblížit útulkového Denyho s naší Viki nám nevyšel.
Do útulku jsme dorazili po ránu. Vzali jsme si Denyho a chtěli se jít i s Viki projít, jakože zkusíme jak to půjde.

 Nešlo. Deny se do Viki zamiloval na první pohled, ale ona měla jiný názor.
Tak jsme ho vyvenčili, v útulku poděkovali a jeli domů. Ach jo.

Tak rychle za Viki pospíchal, že ani vyfotit nešel.
Dobrá (snad) zpráva přišla odpoledne. Hned po našem odjezdu dorazil někdo také s RR a Denyho si odvezl. Tak snad se bude mít dobře a bude v teple.

Psí den

V jednom psím útulku nedaleko se objevil pes. Na tom není nic zvláštního, takových je spousta.
Jenže on je stejné krve jako naše Viki. Rhodéský ridgeback.
Prostě mi to nedalo a po dohodě s pracovnicemi útulku jsem se za ním jela dopoledne podívat.
Útulek je na kraji města.

O pejska je dobře postaráno, má funkční kvalitní obleček.

Jenže je to pes domácí, milující teplo a tady je ve venkovním kotci.

Ale co s tím, takových pejsků je mnoho....
A aby to nebylo té naší holce líto, tak jsem jí odpoledne taky dala obleček, ač ne tak kvalitní a šla se s ní taky projít. Obleček potřebuje, neb její srst je prořídlá až běda.

Cíl naší procházky byl jasný. Šli jsme zkontrolovat známého, který nám už nějaký čas nebere telefon.
Procházka to byla romantická, chumelilo a chumelilo.

Známý je v pořádku, jen telefon se mu někam zakutálel a on neví kam.

Dvacet sedm

let je to právě dnes, co jsem řekla ano svému muži.
A dneska jsem přišla na to, proč nám to tak klape.
On má dnes totiž svátek Radovan.
RADOVAN - už to slovo předurčuje, že všechno bude OK.
27 let spolu, v dobrém i v tom horším.
Děkuju a doufám, že to ještě chvíli spolu vydržíme.
Já myslím, že jo.

Nový rok

jsem začala pěkně pracovně. Jak se to říká ? Jak na Nový rok, tak po celý rok ? No, nevím, v práci bych asi pořád být nechtěla, ale na druhou stranu jsem ráda, že ji mám  a ještě takhle pěkně v místě bydliště :)
Najednou jsou dva týdny pryč a ani nevíme jak. U nás je to tak nějak pořád stejné.
Hlavně počasí, což začíná být docela depresivní.
Když není celodenní mlha,

tak trochu nachumelí,

aby do toho vzápětí začalo pršet. No prostě fuj.
A pokud je venku hezky, tak jsem v práci. Nebo jsem v práci v noci a ve dne spím, protože prostě musím.
Ještěže hezky je doma a to především, když máme návštěvu.

Dost vzpomínáme na Péťu a závidíme jí, že je v lokalitě, kde je krásně a pořád ještě dost teplo.
Ale my se taky dočkáme.
Mezitím si třeba zajdeme na pořad o Bali s panem Kolbabou.

No a co se nestane, vypadne proud. A tenhle zcestovalý člověk nás dokáže víc jak hodinu bavit v naprosté tmě a světe div se, nikdo nevyrušuje, nikdo neprotestuje a všichni čekají, že se porucha podaří opravit a my uvidíme pořad na který jsme přišli. Což nakonec dobře dopadlo.