středa 28. prosince 2016

Hlídáme

Aneb reportáž z prvního dne bez maminky, pro nemocnou maminku.
To bylo tak... Navrhla jsem Janě, že pohlídáme Marušku. Tak dlouho, jak bude chtít, aby si oddychla a taky měla nějaký čas jen pro sebe. Doposud jsme nehlídali často. Dohoda zněla - dopoledne vyzvedneme, navečer vrátíme (o noci nechtěla mamka ani slyšet). Tak jo.
Ovšem ráno telefon ouvej, ouvej. Janičce se v noci zablokovala záda (prý rodinné prokletí, psala Péťa). Bylo jí fakt zle. Takže jsme se sebrali a šli si pro Marušku hned. Maminka dostala nějaké léky, které mi zbyly a šla do postele.
Musím podotknout, že včera tady bylo fakt ošklivo. Vítr a déšť, zamračeno, nevlídno. Muž měl obavy, že nebudeme moct jít s Maruškou ani ven. Tak jsem ho uklidnila, ať je v klidu, že ráno bude hezky.
Bylo.

Šli jsme se ještě pěkně projít, škoda jít hned domů. Dědeček z ruky kočárek nedal (ale nabízel, to zase jo).



Maruška je docela nespavé dítě. Ale nám usnula už cestou k nám.


Oběd byl připraven, tak jsme se hezky prošli. No, není to krása...



Po probuzení byla bašta.


Po baště mě bylo líto nevyužít sluníčka, když jsme na něj tááák dlouho čekali.
Maruška zachumlána a vyrážíme.

Po 20ti minutách už zase usnula a to na celé dvě hodiny.


Pořád spí, v dálce bílé Krkonoše.


Tady pro změnu bílý Kozákov.


Podtrženo, sečteno jsem dneska našlapala přes 10 km.
Po návratu opět bašta.


A po baště zábava.


Musím říct, že celý den byl naprosto v pohodě. Ale byli jsme na jedno mimčo tři. Doma se jí věnovala i Lucka.
Během odpoledne to vypadalo, že se Janě dělá líp. Když jsme ale Marušku před sedmou hodinou vraceli, bylo mi jasné, že je ouvej. Naštěstí už byl doma tatínek, tak snad to přes noc zvládnou.
 Jsem z oboru a mám tu děsnou zkušenost nedávno za sebou, tak jsem udělala, co jsem mohla. Trochu mám výčitky (my dvě víme, takhle selhat u vlastních), ale snad bude líp.

1 komentář:

  1. Zvládáte to parádně. Mimi je lék, taky bych si ho chvíli naordinovala.

    OdpovědětVymazat