Ze Zlatého návrší k Růženčině zahrádce přes Harrachovy kameny
Hořec
K rozcestí Učtyř pánů
Violík a Sněžné jámy
K prameni Labe
Pramen Labe
Violík
A ještě jednou s vřesem
A nakonec od Sněžných jam
Všudypřítomný vřes
Sněžné jámy
A zase vřes
K Vysokému kolu
V dálce Sněžka
Od Vysokého kola, v pozadí Sněžné jámy
a pohled na druhou stranu
Nad Martinovkou
Martinovka
A jdeme dál
Nad Labskou boudou
Pro změnu vřes
Labe
Labský vodopád
Pohled od Labské boudy ke Sněžným jamám
a na druhou stranu - Labský důl
A nečekaně hořec
a ještě jednou s Labským dolem
a jeho přítok
Na Zlaté návrší
A ještě poslední pohled na tu nádheru
Táta v práci, Lucka doma, Péťa na týden odjela. A já se kochala a kochala a kochala.
Ušla jsem asi 14 km, na Sněžných jamách jsem byla v teplé bundě a v čepici, na Zlaté návrší jsem došla v tričku s krátkým rukávem. Mám spálené uši a obličej, ale jsem maximálně spokojená.
Domů se mi tedy vůbec nechtělo. Tak zase snad někdy příště.
Těmito fotkami jsme mě fakt dostala. Mám to tam moc ráda. Co jsem se tam nachodila! Už je to ale hodně let, naposledy těhu s Klárou. Věřím, že se tam zase vrátím, i když u nás to vypadá, že taky sama.
OdpovědětVymazatAli, nemusíš sama :), pojedu ráda.
VymazatJsi fakt dobrá takhle vyrazit, smekám. Provázel tě alespoň věrný přítel člověka? Já sama chodit neumím, ale ráda bych se to taky naučila, až povyroste drobotina a matka už nebude v kurzu. Věřím, že to má svoje kouzlo.
OdpovědětVymazatByla jsem sama. Taky to moc sama neumím, ale prostě jsem musela.Posledních pár volných dnů. Pořád jsem čekala, že třeba někdo...A přítel nejvěrnější by to asi po otrhání drápků ještě nedal.
Vymazat