Bez auta

ač na jeden den je člověk jako bez ruky. Tentokrát to až tak nevadilo, v úterý jsem měla volno.
To uvaříte, upečete, poklidíte, vyperete a ejhle, už je zase večer.
Ve středu hezky zase do práce. Mám hodného muže, takže pěšky jsem nemusela.
Denní zase mazec. Večer lilo jako z konve, pro auto jsme si stejně dojeli.
Všechno je OK, tak zase na dva roky pokoj.
Na čtvrtek jsem byla domluvená se známou na kafíčko. To jsem se těšila. Jako bonus nový bazén.
Balzám na moje záda.

A potom už hezky na noční. Tentokrát o trochu klidnější.
V pátek po noční se trochu vyspat. Jo, to se hezky řekne, když konečně dorazí fotky z promoce.
Ještěže přijel známý pošťák a měl se mnou trpělivost, než jsem vstala a hlavně než jsem si vzpomněla, co je to za balíček....
A odpoledne konečně dorazila Maruška s Janičkou. Už se nám po holkách stýskalo.

Maruška se už směje, ale vyfotit ji, to je umění. Nepřeberná škála grimas...

Ale dneska to bylo víc o Janičce, než o Marušce.
Dneska je to totiž je 27 let, co se narodila. Uteklo to nějak moc rychle.

Janičko, přejeme ti, ať tě v životě potkává jen to nejlepší. Hodně štěsí, zdraví a Maruška ať ti dělá alespoň takovou radost, jakou jsi dělala ty nám. Máme tě rádi, moc.

I Maruška si to naše mini slavení užila.

Viki už si zvykla, občas přijde, zkontroluje, jinak ignoruje.

Večer jsme zase koupali Viki tlapky v Imaverolu. Nějakým nedopatřením jsme se s taťkou srazili hlavami. Asi mám otřes mozku, auuuu. Hlava bolí jako ďas, motá se....Snad se z toho vyspím.

Víkend

se nesl v pracovním duchu.
V sobotu dopoledne jsem vygruntovala auto. Odpoledne se mu věnoval taťka. Čeká ho totiž technická.
To Žofka, ta se má. Lucka se stará a byla hezky venku. Kupodivu ji ani Fíbí, ani Viki nijak nezlobí.

Večer na noční. Po pátku jsem se tedy do práce moc nětěšila a moje předpověď byla dost dobrá.
Rána jsou už pěkně mlhavá.

Jelikož noc byla vyčerpávájící, musela jsem nabrat energii přes den. Takže sotva jsem se probrala, už jsem šla do práce znovu. Tentokrát to bylo trochu klidnější, ale fakt jen trochu.
Po dopoledním spánku venku krásně svítilo slunce. Během chvilky ale lilo jako z konve.

Ale bazén se musí využít ať jak chce :)

Navečer jsme odvezli auto a cestou zpět se stavili na něco dobrého.

Původně jsme chtěli jen zmrzlinu, ale v cukrárně, kde jsme se stavili nám řekli, že už nic není.
No nic, jeli jsme o kousek dál, dali si jídlo a nakonec i ta zmrzlina byla. A výborná.
 

Koncert

Ve čtvrtek dopoledne opět u plotny. Vařím, peču borůvkový koláč.
Janička volá SOS, její Žofka (morče) svým pískáním budí Marušku. Tak prý jestli bychom jí neposkytli azyl. Tedy Žofce, Marušku prý si nechá....
Tak jo, tak jsem si pomuchlala miminko a domů přivezla morče.

Odpoledne s Luckou na nákup. Mám pocit, že zádům se ulevilo a obtíže jsou menší.
Navečer jedem do nedalekých Sedmihorek na koncert Anety Langerové. Trochu špatná koordinace časového plánu, neb jsem se špatně koukla, kdy je začátek a my tam byli o víc jak hodinu dřív. Pořád lepší než později, že jo.
Jedna fotka ještě před začátkem, neb při koncertu je to přísně zakázáno, jako nechápu proč. Oficiální fotky tady.
Ale jinak to bylo moc fajn, jsem ráda, že jsem muže zase vytáhla za kulturou.

V pátek do práce. Těšila jsem se, že je pátek, dobrá sestava jaká to bude pohoda. O běda, nějak se to zvrtlo a práce bylo víc, než jsme čekaly. Doporučení pana doktora, že nemám pracovat v předklonu a zvedat těžká břemena vzalo za své a moje záda hlásí stav asi horší než před zákrokem.
U nás zatím na návštěvě švagr, přijel se kouknout na Marušku. Švagra jsem neviděla. Maruška s Janou na mne počkaly. To jsem byla zase ráda.

Péťa je pořád na Moravě a daří se jí dobře.

Borůvky a veterina

Ve středu po noční jen krátký spánek.
Péťa brzo ráno odjela s kamarádkou na Moravu. to já zamířila úplně jinam.
Viki prostě bez veteriny nevydrží. Tahle návštěva byla tak trochu plánovaná. Zkušenosti z let předchozích mi velely nenechat ji trápit dlouhodobě, ale udělat radikální řež. Tak ani ne po měsíci otrhány všechny drápky na předních tlapkách.
Jiná ordinace, stejná práce, jiná cena. Laik se diví, odborník žasne. Tentokrát jsem žasla dost pozitivně. A mám brouka v hlavě...
No nic, hlavně, že jí bude líp.

Na odpoledne jsem měla domluveno s kolegyní, že se půjdeme kouknout, zda jsou ještě borůvky.
Kolegyni ale nebylo nějak dobře. Potřebovala jsem vyčistit hlavu a asi i chvíli být sama. Tak jsem šla. V lese bylo hezky, jen hmyzáků a klíšťat nějak moc.

Ale borůvek nakonec taky.

Cestou domů, stál tam v obilí, nikam neutíkal, škoda, že jsem neměla foťák. Mobilem nic moc.

Mezitím k nám dorazila Janička s Maruškou. Z druhé vetriny, kde jsme byli před měsícem dorazila zpráva, že Viki měla v drápkách nějaký nález a tak budeme tlapičky ještě koupat. Ale na to je zvyklá, to nebude problém.

Začátek nového týdne

Pondělí pracovní. Tentokrát jsem se fakt těšila. Trochu obavu jsem měla z kolegyně, která se vrátila cca po 4 měsících, ale nakonec to byla dobrá služba. Pétě konečně docestoval kufr z Anglie, kam se rozhodla již nevracet. A tak tentokrát pro změnu ona celý den prala a žehlila.
Večer dodělán sirup z máty.

Úterý proběhlo ve znamení nápravy mých bolavých zad. Byl mi doporučen jeden lékař nedaleko od nás. Tak jsem to zkusila. Uvidíme, zda nastane kýžená úleva.

Po nápravě nákup a pak už jenom já a kamarádka plotna. Taťka totiž nemá v práci obědy, jsou dovolené. A hurá na noční.

Návrat z dovolené

Doma jsme byli asi v 11 hodin, však jsme to neměli daleko.
V sobotu měla Péťa narozeniny. Tak jako každý rok, když odjedeme na dovolenou, pořádala se u nás s naším svolením oslava. Každý rok po návratu z dovolené bylo celkem uklizeno, následky takměř žádné...Letos tomu bylo trochu jinak.
Takže místo vybalování věcí, nebo případné oslavy narozenin ( to jsem chtěla ze všeho nejvíc), jsem se chopila vysavače, smetáku, handry a podobných krásných věcí. Ve velkém jsem zapojila pračku.
Ještěže jsme přijeli tak brzo, alespoň jsem to tady stihla dát do večera do přijatelného stavu.
Jediné, co mi ten den udělalo radost byla Maruška. Přišla se na nás i s maminkou podívat.

Dobře udělala, možná by ta sopka ve mě vybuchla  a následky by byly ničivé.....
K obědu objednána pizza, nebylo kde něco udělat.

Neděle tedy potom probíhala ve znamení likvidace sbalených věcí na dovolenou a praní prádla. To mne trochu zlobilo, neb počasí bylo tak trochu aprílové a sluníčko střídalo déšt.
Navečer se i s oběma rodiči stavila Maruška. Janička přivezla na ochutnání levandulové sušenky a taky jsem stihla naložit mátu na sirup.

Dovolená - den sedmý, pátek odpoledne

Hvězda a Broumov

Po dopoledním vyšlapu ve dvou jsme odpoledne zase vyrazili všichni. Cílem byly zase Broumovské stěny - vyhlídka u Hvězdy a projít si kousek Kovářovi rokle a zajít na vyhlídku Supí hnízdo.
Všechno se nám splnilo.
 Hvězda

 Broumov

 Z Hvězdy to byl zase ten samý scénář jako celý týden. Skály, schůdky, pěšinky.

I tady borůvek mnoho.

A navečer jsme zajeli do Broumova. Klášter už samozřejmě zavřený. Zahrady otevřené.

 Závěrečnou sladkou tečku jsme si dali v klášterní kavárně.

Dovolená - den sedmý, pátek dopoledne

Po čtvrtku, kdy jsme se vlastně nikam nepodívali, jsem se rozhodla, že dneska jdu za každou cenu. V plánu jsem toho měla ještě hodně a bylo jasné, že se to nedá stihnout, ale něco ještě určitě ano.
Dopoledne jsem vyrazila jen já s taťkou. Cíl byl Čáp. Tedy rozhledna Čáp.
Počasí, posuďte sami. A že to bylo o skalách a zase nahoru, dolů, to snad netřeba dodávat.

A už jsme tam.

A ta panoramata...Nafotila jsem to všechno, abyjsta o nic nepřišli :)

Nicméně občas foukl vítr a něco vidět bylo. Tady třeba "Bišík" , náš další cíl.

A tohle je důkaz, že není špatné počasí, jen špatné oblečení. Ve čtvrtek jsem si promočila jedny botaky. Jenže co si vzít, když teď taky prší a odpoledne ještě chceme na další výlet. Sandály ? Ne, nejlepší jsou gumáky. Věřte, nevěřte, šlo se mi v nich dobře, jen mi byla trochu zima.

A to už jsme na Bišíku. Někde vzadu je Čáp.

A ještě procházka okolo Černého jezírka.

 Na oběd na zámek, docela jsme si pochutnali.
Jeden můj plán byl jít na Bišík pěšky z ubytování. Tak mě muž při zpáteční cestě vysadil na půl cesty a já si prošla aspoň kousek. Nejdřív lesem.

Potom po loukách.

Sjezdovkou dolů a už jsem byla doma.