pondělí 7. března 2016

Volné pondělí a poklad

Facebook. Zatracovaný i vychvalovaný, jak kdo chce.
Dneska mi udělal velikou radost. Jedna mladá paní z mé rodné vsi si dala práci a vložila spoustu historických fotek. Mezi nima byl pro mne poklad.
Fotka mého tatínka v kině u promítaček. Ani nevím, z kterého je to roku.


Dělal to jako druhou práci dlouhá léta. Víkend co víkend.
S ním velká část jeho rodiny. Jeho rodiče , bratr... Moje babička s dědou, strejda.
Když jsem byla starší, pomáhala jsem taky. Stála jsem u dveří a trhala lístky :)
Tím okýnkem, co má za zády, se koukalo do sálu, zda je všechno v pořádku.
Tím okýnkem jsem se koukávala na "nepřístupné" filmy. Jé to byly časy....

Jinak jsem opět jela na veterinu. tentokrát sama, se vzorkem. Pořád to není dobré.
Nakoupila jsem si, užila si volné dopoledne a hurá domů. Počasí docela šlo, tak honem s viki na zdravotní prochajdu. Trasu máme skoro pořád stejnou.
Na Kozákově je ještě pořád bílo.


Vody v potoce dost.


Je nutné všechno očuchat, když tak dlouho nechodila ven.


Bledule, jasná známka jara.


 A jelikož je to focené mobilem, není to moc vidět, ale Krkonoše jsou taky pořád ještě celé bílé.


1 komentář:

  1. Je Ivo,tak to naši tatove měli stejný koníček!Přesně jak pises milovala jsem jako dítě stát u okénka a koukat dolů na to velké plátno:-)Fascinovaly me ty kotouce filmu.Mamka dole zase trvala lístky.To tenkrát byli casy, když nejdrazsi lístek na stupínek stal 6kc;-)Kolikrát se hrálo jen pro 5 osob.A co Já viděla sovětských filmu,pohádek a Jen počkej zajíců;-)Bohužel dnes už vesnička kina vzal čas a máme tu multikina za hříšné peníze!

    OdpovědětVymazat