Divočina

Ve čtvrtek jsem si ještě užívala volna. Ale každodenní povinnosti - dovézt, převézt, přivézt, nakoupit, uvařit atd. to volno trochu kazí, ale nevadí. Lucka byla na okresním kole recitační soutěže. Dostala pamětní list. Péťa tentokrát přijela hodně dlouho a jeli jsme pro ni do sousední vesnice.

V pátek denní, docela to šlo. Péťa zase do práce. Janička na závěr pracovní doby adrenalinový zážitek. Operace pejska, vydařená. Dobrých zpráv není nikdy dost.

V sobotu pro velký úspěch zase do práce. Zase to docela šlo, dodělávalo se to, na co není přes týden čas. A že to tedy byla divočina. Ale spokojenost s vykonaným byla, to jo. Tak snad to přinese kýžený efekt. Večer jsem odpadla, v podstatě jsem upadla do bezvědomí a probrala se až když se Péťa v neděli k ránu vracela domů. Než mi došlo, že na mobilu není datum ale čas, tak jsem měla asi dvě vteřiny radost, že mám svátek. No, však já se dočkám :)

Neděle. Změnu času ignoruju. Prostě přetočím hodiny a je to. Jen oběd byl tentokrát o trochu dýl. Odpoledne se mi nic moc nechtělo, tak jsem alespoň upekla. " Zasklenou " tomu říká můj muž.
A při tom pečení jsem měla dvě asistentky. Jaké bylo moje překvapení když jsem se po chvíli koukla za sebe. Ony dvě na jedné lavici !!! To se rovná zázraku.

Překvapily ještě víc, neb chvíli ležely dokonce hlavama k sobě. No nestačila jsem se divit.

Taťka jel k babče, potřebovala pomoct s nějakou drobnou údržbou.
Péťa odjela zase večer na VŠ.
No a já šla s Janou do kina. Takže konečně ta Divočina , která je v titulku tohohle příspěvku.
Zajímavý film, člověk má o čem přemýšlet. Jen je trochu blbý, když 12 minut před koncem se něco stane a nikdo neví jestli uvidíme konec. Jo viděli jsme....

Nejlepší na blbou náladu

je asi hezké počasí a procházka. Tak jsem sebrala Viki a šla. Ani jsem neměla nějaký cíl.
Před časem jsem sem dávala foto nového domu, co v okolí vyrostl, Lucka se smála, že jsem ho nazvala kostkou z Lega. Tady je ze zadu a prostě je to kostka.

 Bylo krásně a tak jsem šla a šla  až jsem došla na naše oblíbené místo. Lomy. Jako vždy tam bylo nádherně. Viki si může lítat jak chce a já si můžu "čisti hlavu" jak chci.

To poasí v tomhle čase :) Na jedné straně lomu jezírko zamrzlé,

na druhé straně....

A zpáteční cesta pěkně lesem. To byla nádhera, klid, nikde nikdo, ptáci zpívali jak o život.

Viki se to taky líbilo

Prostě to nemělo chybu

Když jsem jela pro Lucku, podařil se mi jeden rychlocvak jedné naší stálé návštěvnice :)

 A odpoledne po dlouhém přemýšlení jsem Lucku omluvila na hudebce (doufám, že to pan učitel nečte) a šly jsme se projít ještě jednou ( a moc dobře jsme udělaly).
To najednou ta procházka dostane nový rozměr. Zjistíte, že ploštice nevymřou...

Vylezete na posed

Viki jsme nechaly dole

 Odbočíte ze zamýšlené trasy, aby jste zjistily cca po 25 letech, že vedle vyhlídky je i lavička :),

 ze které je mnohem hezčí výhled než z oné známé vyhlídky.

A kdyby mobil trochu spolupracoval mohla mít Lucka moc hezké fotky.
Ale co bych chtěla po mobilu.

Cíl procházek byl splněn, hlavu jsem vyčistila, situaci v práci nějak zpracovala a přijala a díky krásnému počasí se na svět dívala mnohem líp.

Jaké bylo moje překvapení večer, to se asi nedá popsat. Co se taky může stát na malém městě !!!
Nevím, jestli to ovlivní situaci pracovní, jestli je ještě čas na to ji změnit, ale pevně v to věřím.

Sobotu

jsem oslavila prací. Doma bylo navařeno, takže i oni tozvládli skvěle. Taťka si hrál na dřevorubce, Lucka asistovala.

V neděli dopoledne telefon. Mami, můžu přijít na oběd? No to je přeci jasná věc.
Dokonce jsem se nechala přesvědčit a upekla oblíbenou buchtu "Upeč znovu".
No, zmizela rychlostí blesku a vyfocenou nemám, ač tentokrát byla ještě vylepšená :)
Péťa celý víkend zase pracovala a večer nám odjela na VŠ.

V pondělí zase v práci. Výborná sestava, skvělá spolupráce, trochu hektický závěr.

V úterý volno. Venku sice mrazivo, ale krásně. A tak honem ven.
Srnkám se na sluníčku taky dost líbilo.

 A opravdu bylo hezky.

Na Kozákově už se nelyžuje, už i tam jsou jen poslední zbytky sněhu.

Na poledne jsme měly s Luckou velký úkol. Kontrola na rovnátkách v sousedním městě.
Vyzvedla jsem Lucku ze školy, u pana doktora jsme byly včas.
Nic nového jsme se nedozvěděly. Zuby rostou pomalu, stále vyčkáváme.
Oběd z časových důvodů proběhl v autě. Měla jsem s sebou napečené palačinky.
Dobré to bylo. Chvilku jsme ušetřily, tak jsme se stavily se zbytkem palačinek za taťkou v práci, který pracuje nedaleko. Alespoň jsme mohly jet sice delší, ale hezčí cestou.
Domů jsme dojely tak akorát, zrovna nám vyváželi popelnici.
Alespoň tohle tady funguje.

Lucku jsem odvezla na keramiku a já mazala do práce na provozní schůzi. Jediný bod programu - co s náma bude dál. Domů jsem přijela dost rozladěná. Jen kecy a skutek utek.

A já jak nemám náladu, tak se mi nic nechce a mám hlad.
A pak mám zase výčitky, že nemám nic hotovo a přibírám.
A po tom zase nemám náladu.
Začarovaný kruh. Tak snad se z něho dostanu.

Zatmění

Nic nového, že dneska bylo, já vím. Lucka ráno ke koláčkům na oslavu paní učitelky vyfasovala i sklíčko ze svářecí kukly, aby se mohla bezpečně podívat i ve škole.
Jedno sklíčko jsem dostala i já a tak jsem sledovala.
Takhle to začalo, to ještě nebylo nic znát.

A pak to pokračovalo. Fotek každý jistě viděl spoustu. Já měla radost, že jsem malým digitálkem, přes svářecí sklíčko vyfotila alespoň něco. Největší přiblížení a bez stativu, udržet to v ruce, no byla to  legrace. Do toho jsem odbíhala uklízet a vařit. Prostě veselé dopoledne a krásný zážitek.

 Odpoledne volala Lucka, že se zdrží, že oslava je v plném proudu. A já měla starost, aby to nebyl průšvih. Přišla domů o hodinu dýl a naprosto spokojená. Tak doufám, že i paní učitelka byla spokojená.
Ještě po sluníčku jsme se zase prošly s Viki.

 Tohohle krasavce potkáváme cestou. Ze začátku jsem se trochu bála, ale vypadá docela dobrácky.

Pak jsem stihla Viki vyprat všechny pelíšky a večer ji vykoupat. Už nám dost smrďánkovala a její citlivá kůže holt potřebuje trochu víc péče.
Péťa byla pracovat, ale skončila dnes dřív a tak se jela podívat za babičkou.

Pondělí

jsem prakticky celé využila pro sebe. Dopoledne jsem zašla na kosmetiku.
Po obědě na kávičku s dobrou známou a večer šla zase do práce.
Tenhle mrak na mne čekal v úterý ráno při návratu z práce.

Jako mrak na obloze je hezká podívaná. Mrak v hlavě už tolik ne. Šla jsem spát, ale moc kvalitní spánek to nebyl. V hlavě se mi honí spousta myšlenek co bude dál. Vyhlídky nejsou moc růžové. Nějaké záblesky tam jsou, ale... Jedná se o změny pracovní, kdyby někdo koumal o co jde.
Lucka tentokrát nešla na keramiku a tak jsme měli celé odpoledne pro sebe.
Každé ráno ještě docela mrzne. Nebylo tomu jinak ani ve středu.

Potřebovala jsem trochu vyčistit hlavu a navíc pohyb potřebuje Viki i já. A tak jsme tentokrát daly o kousek delší okruh, 5,5 km.
Krkonoše, pořád ještě bílé.

Viki se sluní, nebo vyhlíží jaro ?

 Náš ďolíček, napravo Krkonoše, nalevo Jizerky. No není tady krásně ?

Odpoledne Lucce odpadla flétna a nauka a tak jsme toho využily a šly na procházku ještě jednou, tentokrát ve třech a kratší okruh.
A navečer zase do práce. Ráno se mě jeden kolega ptal, jestli bych už taky nechtěla přijít do práce někdy i přes den. Jo, to bych chtěla, ale bohužel, to takhle vyšlo. Sedm nočních, střídavě s volnem a dovolenou.
Ve čtvrtek ráno přišla Lucka málem pozdě do školy, protože jsme měly úžasnou podívanou.
Srnky před oknem. No nádhera.

Ale školu stihla, dokonce byla i na klavíru. Po klavíru jsme se pustily do pečení oblíbených koláčků.
Na pátek chystají děti ve třídě překvapení paní učitelce, která bude mít narozeniny. A já slíbila upéct koláčky.
Zadělala jsem z kila mouky, trochu to vypadalo jako Hrnečku vař !

Ale docela se nám dařilo

A výsledek nevypadal úplně špatně. Hlavně moooc dobře chutnal. 150 kousků jsme upekly, o průměru asi 5 cm.

Ráno se tu stavovala Janička pro moč od Viki, tak konečně je v pořádku. Jizvy vypadají taky dobře, Viki chutná, pohybu se nebrání, lítala by jako ďas, musím ji ještě trochu krotit.
Tak snad bude vše OK.

Bledule

Když jsem šla domů po noční lilo jako z konve.
Ani v poledne nebylo o moc líp.
Ale rozhodli jsme se, že se dojedeme podívat na babičku, jak se zotavuje.
Nabalili jsme jídlo, buchtu "Upeč znovu" a vyrazili jsme.
Je až neuvěřitelné, jak necelé dva měsíce po úraze ruka funguje.
Babi má holt tuhý kořínek. Mám z ní velikou radost.
Chvíli jsme poseděli,popovídali, popili kafíčko, snědli buchtu a slyšela jsem zase upeč znovu :)

Na zpáteční cestě jsme se stavili na místě, kde každoročně rostou bledulky.
Objevila jsem tohle místo v roce 2011, rok po té, v roce 2012 jsem se sem vrátila zase.
V roce 2013 mě zajímalo, jestli to není náhoda, ale ten rok jsem je v plném květu nezastihla kvůli operaci Lucky. Vloni jsem se sem zajela podívat už dřív, protože vlastně nebyla žádná zima. Dobře jsem tenkrát udělala.
Dneska, protože zima taky nebyla nic moc a všude už bledule hlásí, jsme se sem cestou domů zase zajeli podívat.
Začínají kvést, ale jen ojedinělé trsy. V okolí proběhla výměna elektrického vedení a to jim moc neprospělo. Ale moc se snaží. Tak uvidíme, jestli mi to vyjde ještě sem jednou zajet až rozkvete zase celá louka.

 Tenhle strom je cestou k bledulkám a vždycky ho obdivuji.

A odpoledne jsme měli na zahradě návštěvu.

Upeč znovu

To je tak. Před časem jsem objevila předpis na buchtu. Jablkové čaro se to jmenuje.
Docela mne zaujala,tak jsem zkusila. Trochu upravila.
Upekla minulý týden. Péťa moc jídlo nechválí. Sní, poděkuje, to jo. Tentokrát přišla z práce a povídala, že buchta byla dobrá. Měla jsem radost. Péťa stroze dodala - upeč znovu.
Moje radost byla taková, že jsem pekla ještě minulou neděli, než Péťa odjela na VŠ.
Abych uvedla věc na pravou míru, chutnalo všem. Celé rodině, bráchovi, kamarádům dcer, kteří dostali ochutnat. Zase zazněl povel, upeč znovu. A tak jsem upekla na největší plech, který doma mám a tentokrát i v rychlosti vyfotila.

Den uběhl v kuchyni dost rychle a já mazala navečer do práce.
Po dlouhé době pohodová a klidná noční.
PS: dopisuji to v neděli večer a už není zase ani kousek :)

Pátek třináctého....

Je mi vlastně jedno kolikátého je a na pověry nevěřím.
Naposledy jsem psala v pondělí.
I v úterý jsme vyrazily s Viki na procházku. Musíme opatrně, přeci jen komplikace je komplikace.
I když ne vážná.
A tady důkaz, že opravdu chodíme dopoledne, 

 kdy se pere jaro se zimou, nebo sluníčko s mrazem ? A hádejte, kdo vyhrává.

 Lucka neměla odpoledku, ale keramiku jo, tak to bylo celý den sem a tam.
Při návratu domů - zvláštní úkaz, dvě sluníčka. Tady není tak patrné, než jsme zaparkovali a vyfotili úkaz pomalu mizel. Ale fakt to vypadalo jako dvě slunce.

A večer po dlouhé době zase do práce. Moc se tam nezměnilo. Situace neveselá, práce pořád dost.
Ve středu jsem se hezky vyspala do růžova. A je to pořád dokolečka dokola.
Tady si někdo postavil k bydlení kostku, asi má rád Lego...

Ve čtvrtek jsem sice měla nucené volno, ale musela jsem do práce na povinná školení. No tak zas aspoň tři na jeden zátah. Lucku domů odvezl taťka a my si zašli na kafíčko. Sami, to už jsme dlouho nikde nabyli. No, byla to jen chvilka, pak domů.
V krámě mi padl do oka sýr, tak jsme měli k večeři smažák. Přijela Péťa, zavolali jsme Janičce, bylo to fajn.
No a je tady ten pátek 13. Zase volno, nucené raději bych v létě, ale bohužel, jinak to nejde.
Dopoledne jsem po Janě poslala moč od Viki na kontrolu a komplikace vyřešená není. Horší to není, ale lepší taky ne. Viki je naprosto vzorný pacient. Poslouchá, jizvy nechává v klidu. Je vidět, že už by se ráda proběhla a proskočila, ale poslechne, že nesmí. Stehy už jsem jí vytahala, tak se jí zas o kousek ulevilo. Tak doufám, že se vše v lepší obrátí a bude OK.
Péťa už zase v práci.