neděle 29. listopadu 2015

První adventní

Jo, jo všude se rozsvěcí stromy, zapalují svíčky.
Kdo mě čte, ví, že na to moc nejsem. Adventní věnec jsem vždycky kupovala na jarmarku v místním muzeu. Ten byl včera, to jsem nestihla.
Uvidím, zda nějaký ještě koupím.
Upekla jsem první cukroví - linecké. Nevím, jestli taky nebude poslední.
Ale co, hlavně, že se máme rádi.

V posledních dnech se daly do pohybu jisté věci. Doufám a věřím, že je to dobře.
Zase jsem trochu slevila ze svých rozhodnutí, a pevně věřím, že to bude ku prospěchu věci.

Jana se léčí z nějaké virozy. Dokonce si vzala dovolenou. Už je jí líp. Byli jsme jí nakrmit Žofii - morče.
Péťa cestuje. Je v Portugalsku, chystá se do Španělska. Je šikovná a hlavně o sobě dává vědět. Tak jsem aspoň klidnější.
Babička nadává na sníh. Bylo ho tu asi 5 cm, už do toho prší. Fuj. Nadávám taky.
Teta v cizině měla návštěvu, tak byla spokojenější. Potřebovala by tam někoho k sobě. Ach jo.

A tak tady sedím, přemítám o životě, dumám, kam v dalším roce na dovolenou a vzpomínám na tu letošní.


Kvilda

sobota 28. listopadu 2015

Plzeň

V Plzni bydlí můj strejda. On to vlastně není strejda.
Je to nejlepší kamarád mého taťky, ale pro mne odjakživa nejlepší strejda.
Už dlouho jsem se k němu chystala. Na jaře umřela teta. Měli se rádi, je to těžké.
V létě to nějak nevyšlo, bylo moc teplo. Z kraje podzimu předělávali topení a v bytě měli zimu, tak jsme měli zákaz přijet. Do toho moje víkendové služby...
Den předem jsem uvařila, ráno jsme vyrazili a večer jeli domů. Bylo to moc prima.
Strejda byl rád, ještě dneska volal, jakou jsme mu udělali radost.
A o to šlo, potěšit ho.
Dopoledne chumelilo, odpoledne se to trochu vybralo, tak jsem mohla aspoň udělat cvak z balkonu.



Není to až tak daleko, ale přeci jenom trochu z ruky. Snad další návštěva bude brzo.

pátek 27. listopadu 2015

Školní vánoční jarmark

Každoroční akce.
Letos zcela v režii Lucky.
Sama vytvořila kouličky.


Sama upekla mufiny.


V jednu chvíli dokonce sama prodávala.


Šikulka moje....
Moje původní přesvědčení, že si to jen projdu a jdu domů nedopadlo.Nemohla jsem tam nechat paní učitelku samotnou. Nakonec to bylo docela dobré odpoledne.

čtvrtek 26. listopadu 2015

Už stojí

Kdo ? Vánoční strom od sousedů.


Dneska jsem toho stihla docela hodně.
Dokonce i kávu s mužem v kavárně.
Na papírku dlouhý seznam. Večer skoro proškrtán.
Jen cvičit jsem nebyla, po očkování mám klidový režim. A tak to radši jo.

středa 25. listopadu 2015

Nová image

Kolegyně v práci mi doporučila kadeřnici. Dlouho jsem váhala, je to k ní docela kus cesty.
Jenže s posledním ostříháním jsem naprosto nebyla spokojená.
Nakonec jsem se odhodlala. Zkracovalo se . A to tak, že velmi.
Z okolí pozitivní ohlasy. Zvykám si....

úterý 24. listopadu 2015

Vánoční strom

v našem městě bude letos od sousedů. Ani jsem se málem nedostala dopoledne domů.
Nejdřív ho uřízli,


potom položili,


 nakonec odvezli.


 Taky jsem zjistila, že lýkovec kvete i když chumelí.
Následně jsem zjistila, že pobobné foto mám i z loňska :)


 A další naše sousedky vydrží ještě pořád venku...


A pak jsem taky musela vyfotit Péťě jak u nás chumelí. Aby jí to nebylo líto, prý teda vůbec není.



A odpoledne s Luckou na nákupy. Nic z toho, co jsme chtěly jsme nekoupily. Krásná puberta.
Cvičení bohužel nebylo.

Dnes ráno mrzlo, tak že Lucku odvezu. Tak jo, ona zamykala. Přijedu domů a kde myslíte, že byly MOJE klíče. Jo, jo v kapse ve škole v šatně. Supr, ale dobře to dopadlo. Hodní lidé existují.
Jdu uklízet, dost jsem to tady včera rozpracovala, tak ať se to někam pohne. Odpoledne máme rodičáky, kam kvůli problémům ve třídě prostě musím a to se mi nechce.
Tak jsem šla, myslím, že to byl ztracený čas. Dotazy některých rodičů jsou na úrovni mateřské školy. To nějak nedávám. Raději no koment.

neděle 22. listopadu 2015

Sněží

Už je to tady. V neděli i u nás už byl sníh. Je konec listopadu, dalo se to očekávat.
Je zajímavé, jak můj mozek reaguje. Věděla jsem, že do soboty bude fofr, ale neděle bude klídek, oddych. Moje tělo zareagovalo dokonale, neděli naprosto prolenoším, neb nejsem schopna ničeho.

V pozdní odpoledne návštěva. Nečekaná, nezvaná, neohlášená.
Najednou to, co já navrhuji několik let, či měsíců je mi oznámeno jako objevení Ameriky.
Budiž. Přijímám to, snažím se, nechci hádky. Ale blok tam je a dá to práci ho zrušit, pokud vůbec....

sobota 21. listopadu 2015

Babička má narozeniny

A to 85. Úžasný věk. A to je pořád dost fit. Žije sama, stará se o sebe sama.
Co ji zrazuje je zrak.Ale to jsme tak nějak věděli. Zatím zvládá.
A protože nechtěla žádnou mega oslavu, tak jsem uvařila, taťka pro ni dojel a udělali jsme jí hezké odpoledne u nás doma. Ale to by bylo stejně, i kdyby neměla narozeniny.
Janička upekla výborný dort.


Babičko přejeme vše nej, nejvíc zdravíčko.


pátek 20. listopadu 2015

Moc nechápu

jak jsem dřív mohla psát každý den a ještě vkládat fotky. Asi to počáteční nadšení....
Svátek 17 tého jsme prožili v poklidu domova.
Taťka se jel odpoledne podívat k babi a já večer hezky do práce.
Nová náušnice.
Ve středu, jak taky jinak, jsem pospala. Odpoledne doma trávím pečením slaných jednohubek.
Čtvrtek dopoledne ve znamení tvarohových koláčků. A velkého vaření na víkend. pak už nebude čas.
Odpoledne vyrážím směr zubní.
Po zubaři za babičkou předat jí napečené dobroty. Bude mít kulaté narozeniny, tak ať má doma něco ke kafíčku, kdyby přišli nějací gratulanti.
Navečer do školy na Radu rodičů. Cvičení už nestíhám.
V pátek denní. S kolegyní, no prostě kdybych mohla vyberu si jinou. Ale docela to šlo.
Pomohla jsem trochu známé, co jsem ji dlouho neviděla. Dobrý pocit ze setkání.
Večer divadlo. Asi to tak mělo být, ale můj názor nic moc. Holt není každý den posvícení.
Týden utekl ani nevím jak.
A na Madeiře je pořád hezky....

pondělí 16. listopadu 2015

Stručně

Úterý - denní, trochu jsem se jí bála, ale nakonec to šlo.
            Po ní na koncert hudebkový. Lucka hrála. Šikulka naše.


Středa - volno. Snažila jsem se zpracovat doručené balíčky.
Čtvrtek - další denní. Ve dvě odpoledne jsem byla dost, no prostě jsem toho měla dost.
               Ustála jsem to. Uf. Tak jsem si šla večer zaskákat.
               Byl to záhul, dost jsem to flákala, ale jsem ráda, že jsem šla.
Pátek  - volno. Odpoledne zcela dobrovolně na chvíli do práce. Pomoct oblíbené kolegyni.
             Navečer navařit na sobotu a neděli. Proč?
Sobota a neděle - denní. Venku prší a prší. Svět se točí divným směrem (Paříž).
                             Nicméně v práci to šlo.
Dneska konečně s Viki na očkování. Dostaly jsme pochvalu. Vzhledem k celkovému stavu je OK a ještě od kastrace zhubla. Kdyby to bylo na ní, tak už je jak sud, ale my si to ohlídáme.
Vedle veteriny kam jezdíme je legální stěna pro grafiti. Dost dobrý.


pondělí 9. listopadu 2015

A už je zase pondělí

Ne, nechci si zase stěžovat, že to moc rychle utíká, ale je to tak.
Středa se nesla v duchu pracovním. tentokrát po dlouhé době s milou kolegyní. Aspoň byla legrace.
To pak člověku ani nevadí, že se celý den nezastaví.
Ve čtvrtek jsem měla volno. To si člověk myslí, co všechno nepodnikne a najednou je večer a jde se cvičit. Pořád mi to nejde jak bych chtěla, ale jsem ráda, že zvednu zadek a jdu.
Pátek volno. Plánů zase spousta, ale nějak si to asi neumím zorganizovat, bo co.
Tak aspoň na chvíli ven s chlupáčema.
Pokud se motám jen okolo domu, tak poctivě venčím obě. Fíbí i Viki.



 Fíbí, jako každá kočka, má ráda výšky....


Zvládá tam i hygienu...


Modelka...


A Viki se tomu jen diví...


Trochu za drsňačku...


Sobota deštivá a mlhavá asi jako všude. Jenže v pátek večer píplo oznámení, že dopoledne se cvičí a jsou volná místa... Rozhodování bylo těžké, ale když se muž nabídl, že oběd uvaří...Nakonec jsem se i přinutila vstát.
Dala jsem si rovnou dvě hodinky Jumpingu. Bylo to moc fajn, taková vzpruha po ránu.
Odpoledne jel taťka za babičkou a já navečer mazala do práce.
V neděli dopoledne jsem pospala, nechápu, jak někdo po noční nejde a zvládne to.
K obědu jsem udělala slíbené lívance a odpoledne se šla provětrat.
počasí vzalo velký obrat a bylo nádherně.


 Cestou jsem potkala koně a potom jednu známou, se kterou jsem se trochu zapovídala.
Ale hezky jsem se prošla. A navečer zase hezky do práce.


Dneska ráno jsem odvezla Lucku a zase hezky do pelíšku. Čekala jsem balíček a trochu se bála, že mě vzbudí pošťák. Ale asi fungovala nějaká telepatie a on přijel až když jsem se sama probudila. Prostě nádhera. Pomalu večer a už se zase chystám do cvičebního. Asi začínám být závislá, což se mi docela líbí.



úterý 3. listopadu 2015

Aby nebylo jen smutno

O víkendu to bylo takové všelijaké, na nějakou procházku nebyl čas. Tak jsem si to vynahradila v pondělí. Trochu mne mrzí, že jdu sama a nemůžeme si krásný den užít společně, ale já ven musím.
Prostě to k životu potřebuju. Obzvlášť, když je takhle krásně.
Autem na Kozákov. Z Kozákova na hamštejn a zase zpět. Komentář asi netřeba.
Byla to nádhera. Nějakých kochacích 10 km.




















Po návratu jsem vyzvedla Lucku a pak už hezky na noční. Taková veselá a pestrá byla.
No však jsem se v úterý vyspala dosytosti.
Odpoledne zase schůzka ve škole ohledně chování některých žáků.
Dost nevím kam spějeme. Když slyším, co dokáží žáci sedmé třídy, co budou dělat v dospělosti ?
A někteří rodiče dělají mrtvé brouky, ach jo.

Večer přijela Janička. Byla tak hodná, že dopoledne zajela za babičkou a pomohla jí pochovat Bertíka. Je nám to všem moc líto. Teď nevíme, jestli rychle pořídit dalšího chlupáče, nebo to nechat být. Je to fakt těžký.

pondělí 2. listopadu 2015

Bertík

Bertík, náš plyšáček už není. Nebylo mu dopřáno vyrůst ve statného kocoura.
Osud rozhdl jinak. V pondělí odešel do kočičího nebe.
Střet s autem, alespoň netrpěl.


Kdo trpí je babi. Ach jo, život je někdy tááák krutý.

neděle 1. listopadu 2015

Další týden

je u konce a já zas nemám ani řádku.
V neděli jsme byli domluvené s Luckou, že pro ně když tak dojedeme. No, děvčata ponocovala a moc se jim nechtělo cestovat veřejnou dopravou. Co bychom pro dětičky neudělali....
Sraz v Liberci ve Foru. Všechno docela klaplo.
Holky si to myslím užily a my nakonec sobotní výlet taky.
 V pondělí jsem měla delší ranní, to vlastně není o čem psát. Skoro celý den v práci.
Večer jsem šla cvičit a měla jsem chuť utéct, ale nevzdala jsem to.
Ředitel školy kam chodíme cvičit nám provedl prý žert, ale 
V úterý dopoledne jsem šla provětrat Viki. Počasí tak nějak půl na půl. Jako v poslední době pořád.
Při té příležitosti jsem posbírala pod bezprizorním stromem tašku ořechů a celý den jsem po chvilkách loupala. A uvařit na zítra...




A večer pěkně na noční. Ve středu dopoledne pospat, byl svátek a Janička přišla na oběd.
To jsem byla ráda, dlouho jsme se neviděly. Objednala si rajskou, byla rajská.
Ve čtvrtek volno, tak aspoň procházka s Viki a trochu to tady zkulturnit.
Večer na cvíčo. Teda po pondělku se mi nechtělo ani trošku, ale přinutila jsem se a dobře jsem udělala. Docela to šlo.

Pátek zase ve znamení takové té domácí pohody. Úklid, vaření, venčení.
Lucka má prázdniny a venku inverze. Ani se nám ven nechce.

Na sobotní ráno se domluvila Jana s taťkou, že jí přehodí gumy na autě. Zůstala na oběd i s přítelem.
Po obědě dorazil manželův starší bratr na kafe. No jo, jsou dušičky, tak se cestuje. Nevídáme se často. Ale aby to nevyznělo špatně, bylo to docela milé setkání.
Večer na noční. Dneska se mi tead vůbec nechtělo. Nejraději bych doma zalezla pod deku s teplým čajem. Nějak mi není už od pátku dobře.
Noční byla relativně klidná. Tak aspoň že tak.

A v neděli, když jsem se vyspala, tak co mohlo následovat. Říkám tomu pohřební turistika.
Nemám tyhle davy  a akce na povel ráda, ale i já se účastním.
Přes hrob mých rodičů


 a hrob manželových příbuzných





 k babičce na kávu.
Zkontrolovat Bertíka jak roste. No řekla bych, že nás jednou všechny přeroste.




 A po setmění ještě na hrob manželova tatínka a rychle domů. Není žádné teplo.


A jak píšu, týden je zase pryč.