Tam na koloběžce, zpátky lodí. Tedy hlavně po té lodi jsem toužila.
Nikdy jsem v ní totiž ani neseděla, krom lodičky na rybníce v Třeboni.
Dlouho jsme dávali dohromady termín. Moje směny, Lucky aktivity školní i mimoškolní, prostě termín padl na dnešek.
Předpověď počasí zpočátku vypadala docela slibně, nicméně se vše otočilo.
Bylo nějakých 13-14 stupňů nad nulou, pršelo.
"Pohoda" začala už na začátku. Zde si povšimněte, manžel má velkou koloběžku.
Zde už ji nemá a má menší.
Sotva jsme totiž vyjeli, praskla mu zadní guma.
Nevadí, vyrazili jsme, pršelo, po chvíli teda přestalo.
Cesta vedla přes železniční most.
Mraky nehodlaly opustit oblohu ani na chvilku.
Ovečkám to nijak nevadilo.
Do místa určení jsme dorazili celkum bez úhony a tím, že na koloběžce člověk musí vyvinout pohyb, nebyla nám ani velká zima.
Zkontrolovali jsme jez a dohodli se, že ho vzdáme, protože nikdo z nás nemá sebemenší zkušenost.
Vyzvedli jsme si loď a vybavení. Lilo jako z konve.
Nalodili jsme se a vypluli. Potud docela dobrý. Po chvíli motání se na řece, nám tatínek začal vysvětlovat, jak se správně pádluje. Dvakrát zabral....
No co myslíte, udělali jsme se raz dva. Ještěže kolem nás jeli sympaťáci, kteří nám pomohli loď vylejt. Díky nim manžel taky přežil, nechtělo se mi vraždit před svědky....
Do cíle jsme dojeli už bez potíží, ale mokří a zmrzlí. plánovaná káva na jedné ze zastávek se nekonala. Hranolky na konci cesty také ne. A to dokonce vylezlo sluníčko.
Prostě rychle sednout do auta a domů do teplé sprchy.
Odpoledne jsem ještě zajela zařídit Pétě ATB, už víc jak týden ji není dobře. A hlavně jsem jela nakoupit. Manžel dostal speciální dárek. Balíček rakviček.
Ale jo, narozeninový dárek i když nebyl úplně ideální jsme si užili a věřím, že si to někdy zopakujeme.
Jani a Péťo děkuju a klidně něco zase vymyslete. Nejde o to jaký zážitek, hlavně, že je intezivní.
A to tenhle opravdu byl.
Žádné komentáře:
Okomentovat