bylo fajn, ale někdy se taky musí uvařit, uklidit, vyprat atd. Však to všichni známe.
Tak alespoň procházka s Viki. Jaro je všude kolem a hned je to veselejší.
Dokonce zleva i zprava.
A takhle kvete jeřáb, z toho budou za chvíli ty krásné červené bobule.
V pondělí denní, trochu zmatek, ale jinak se stalo něco, co nás dost překvapilo a může to znamenat velký obrat v naší pracovní situaci. Nebo to spíš může velkému obratu zabránit. Nechci to zakřiknout, ale vypadá to dost nadějně.
V úterý zase volno. To jsou dny, kdy si naplánujete tisíc věcí a najednou je večer ani nevíte jak.
Těšila jsem se na cvičení, ale odpadlo.
Ve středu jsem zase byla v práci. Jenom na ranní. Těšila jsem se na pozitivní zprávy. Nic není ztraceno, ale zase na povrch vyplavaly další problémy. Možná ani ne problémy, ale spíš situace k rozhodnutí. A já se tak nerada rozhoduju.
Na druhou starnu se mi z práce nechtělo. Byla to vlastně moje poslední směna na pracovišti kam jsem nastoupila s velkými obavami, které byly zpočátku oprávněné, ale nakonec se rozplynuly. A i kdyby tohle skončilo ( a to mi teda fakt bude dost líto), tak ničeho nelituju. Bylo to pro mne velmi, velmi přínosné.
A tady důkaz, že si i legraci ze smutných věcí umíme udělat.
A protože mi fakt bylo dost smutno, sebrala jsem Viki a šla se večer aspoň kousek projít.
Žádné komentáře:
Okomentovat