Poslední dubnový den,

aneb čarodějnice. Při jarních pracích vytvořil manžel velké množství větví, které se musely spálit. Beztrestně to jde dneska.
Dopoledne jsem dojela na nákup a pak prakticky než přišla Lucka s taťkou domů jen vařila.
Mám totiž pracovní víkend.
Naše prastará třešeň zase krásně vykvetla.

Oheň krásně hořel, s mužem jsme stále přikládali a skoro všechno jsme spálili.

Přiletělo se na nás podívat cosi. Včela to není, čmelák to není, pyl to sbírá, kamarádit se to chtělo.

K večeru došlo i na buřtíky.

 A nakonec jedna taková jarněpodvečerní.

Volno v neděli

bylo fajn, ale někdy se taky musí uvařit, uklidit, vyprat atd. Však to všichni známe.
Tak alespoň procházka s Viki. Jaro je všude kolem a hned je to veselejší.

 Občas i někoho potkám a dokonce mu nevadí, že si ho fotím.

 
Dokonce zleva i zprava.

A takhle kvete jeřáb, z toho budou za chvíli ty krásné červené bobule.

V pondělí denní, trochu zmatek, ale jinak se stalo něco, co nás dost překvapilo a může to znamenat velký obrat v naší pracovní situaci. Nebo to spíš může velkému  obratu zabránit. Nechci to zakřiknout, ale vypadá to dost nadějně.

V úterý zase volno. To jsou dny, kdy si naplánujete tisíc věcí a najednou je večer ani nevíte jak.
Těšila jsem se na cvičení, ale odpadlo.

Ve středu jsem zase byla v práci. Jenom na ranní. Těšila jsem se na pozitivní zprávy. Nic není ztraceno, ale zase na povrch vyplavaly další problémy. Možná ani ne problémy, ale spíš situace k rozhodnutí. A já se tak nerada rozhoduju.
Na druhou starnu se mi z práce nechtělo. Byla to vlastně moje poslední směna na pracovišti kam jsem nastoupila s velkými obavami, které byly zpočátku oprávněné, ale nakonec se rozplynuly. A i kdyby tohle skončilo ( a to mi teda fakt bude dost líto), tak ničeho nelituju. Bylo to pro mne velmi, velmi přínosné.
A tady důkaz, že si i legraci ze smutných věcí umíme udělat.

A protože mi fakt bylo dost smutno, sebrala jsem Viki a šla se večer aspoň kousek projít.

Na kole

jsme byli dneska odpoledne. Dopoledne jsem prospala. Otázka byla, kam se vydat.
Nakonec jsme jeli jen po našem blízkém okolí.
První zastávka s nanukem na našem oblíbeném místě u vody. (nevyfoceno)
Bysterský most, chátrající památka. Byla by ho škoda.

O kousek dál malebné chaloupky. Klid, sluníčko, zpěv ptáků - balzám na nervy.

Musím přiznat, že trasa vedla dost do kopce a nějak mi to po noční moc nešlo.
Malá odměna za námahu, ta panoramata ...

Po překonání horizontu svačinka, už se troch zatahovalo.

A cestou byla i zvířátka

Nakonec z toho bylo 22km. Nastoupali jsem celých 500 m. Byla to dnes trochu dřina, ale zase to stálo za to. A večer už jen taková ta domácí pohoda.

Zbytek týdne

jsem už pěkně byla doma.
Středa byla ve znamení žehličky a pračky. A večer pěkně na noční.

Čtvrteční dopoledne jsem zlehka prospala. Odpoledne zmrzlina na sluníčku (zatímco Lucka byla na hudebce) a kávička v kavárně. Tam už s Luckou a mužem. Domů a na rodičáky.
To se vám tak hezky poslouchá. Klidná, hodná, dobré známky, pracovitá, nosí úkoly, nezapomíná....Asi budu jeden z mála rodičů, co by klidně chodil častěji :)

Pátek. Procházka s Viki. Nějaký ten úklid a pro Lucku. A hurá pro jarní bundu. Ještěže do Sportisima to není od nás zase až tak daleko. Jedna větrovka na kolo, jedna softshelka a rychle pryč. Zastávka u Janičky v práci, kde jsme měli granule a další dobroty pro Viki, rychlý nákup v Lidlu a rychle domů, protože mám zase noční.
V práci stále tatáž nejistota. Nikdo nic neví, ale všichni si něco šuškají. ZAručené zprávy stíhají jedna druhou. No, snad to dopadne alespoň tak, že budeme i nadále mít práci.

Namlsána

včerejším pohodovým dnem jsem se rozhodla, že v něm budu dnes pokračovat.
Narozeniny už jsem sice měla, ale volno a hezké počasí se nemusí tak rychle opakovat.
Navíc je tu ještě jeden člen rodiny, který si žádné oslavy neužil.
Odvezla jsem Lucku do školy, sebrala Viki a hurá na výlet. Vzdušnou čarou necelých 8, po silnici celých 13 km a jsem v jiném, mém oblíbeném světě.
Komentovat asi netřeba.

 Jen ať si na ten kámen nemusím sedat....

 Součástí okruhu jsou i vyhlídky. Ta panoramata...Ale dlouho jsme se nzdržely, hrozně tam foukalo.

Raději do klidu lesa, tam bylo krásně, ani se nám domů nechtělo.

Myslím, že jsme si to užily obě. Kilometrů to moc nebylo, ale pořád nahoru, dolů. Viki skoro celou dobu na volno, protože v tuhle dobu jsem moc lidí nepotkávala. Lítala sem tam, všude byla minimálně dvakrát, vypadala dost spokojeně.

A abych ten den využila opravdu pořádně, šla jsem si navečer ještě zaskákat.
Uvidíme, jestli budu zítra chodit :)

Narozeninový

Všichni se mne ptali, co bych si přála k narozeninám.
Den pro sebe. Nic víc, nic míň.
A jelikož mi na dnešek vyšlo volno, docela se to hodilo.
Původní plán byl jiný, ale po zvážení všech pro a proti jsem usoudila, že se to časově nedá a že to nechám na jindy.
Odvezla jsem tedy Lucku do školy, sebrala brusle a vyrazila do Dolánek.
Stála jsem na in-linech letos úplně poprvé. Ale užívala jsem si to parádně.
Nikde nikdo nebyl. Na prkovišti jsem byla sama, na cyklostezce skoro sama, prostě nádhera.
Takže na jednu stranu.

 Cestou spousta zlatých dešťů, ale tenhle hrál prim.

A zase zpátky polem 

i kolem vody.

A protože to docela šlo, tak ještě na druhou stranu a zase zpátky.

Celkem nějakých 8,5 km.
Pak jsem brusle zula a šla se projít k jezu.

Jelikož není ještě listí, všimla jsem si, že nad jezem je nějaký altán. Tak jsem k němu "vyběhla".
Celková vzdálenost něco přes 2 km.

Cestou zpátky - jarní Hrubý Rohozec.

A trocha toho jara.

Při téhle fotce jsem myslela na jednu (vlastně teď 2v1) osobu. Zdravím Gábi.

Domů jsem dojela akorát tak, abych vyzvedla Lucku.
Byl to můj den a já ještě měla chutě na kolo. Lucka s taťkou se přidali.
Benešovská lávka a další jez.

Naše oblíbené místo, tentokrát trochu upravené. Vypadá to tam úplně jinak.

A další voda, tam se nám taky moc líbí

Poslední cvak cestou domů. Stále bílé Krkonoše.

Na kole to dalo dobrých 16 km.
Doma jsme si udělali rychlou pizzu z listového těsta a zákusek, co koupil taťka.
Takže vlastně další dort.
Prostě narozeninový den jak má být.
Jo, a kytku

a dárky jsem taky dostala. Od holek poukázku ( o tom napíšu až se to uskuteční), od taťky poukázku ( to abych prý byla stále tak mladá jako jsem) a od Lucky krasohled. Nedávno jsem o něm mluvila, ona si to zapamatovala a koupila mi ho.
To bylo radosti !!!

Pořád se něco děje

A zase ten týden utekl jako voda
Pondělí - pracovní, nejistota a obavy stále trvají, ale dobrá nálada nás občas neopouští

Úterý - volno. To znamená - prádlo, úklid atd.
No aby se neřeklo, tak snad i dobrý skutek. Při návratu z města se nám po zahradě procházela psí dáma.

 Probudila se ve mě občanská odpovědnost. Holku jsem odchytila, zamezila jí v úniku a zavolala místní MP. Kupodivu chlapci zareagovali pozitivně, ale už bylo pozdě a na úřadě zavřeno a oni nemají přístup k datům ???? Tak se přijeli dohodnout jak to uděláme, dokonce přivezli psí žrádlo. Dost překvapili.

  Po návratu ze cvičení - ano, já jsem byla cvičit asi po půl roce a dokonce jsem to přežila, jsem holku vyvenčila a nakrmila. Zanedlouho se objevila majitelka a Marušku si odvedla.

Středa - zase denní

Čtvrtek - takhle to vypadá, když vezu Lucku do školy

Pak s Viki na prochajdu. Zrovna když jsem dost daleko zvoní telefon - můžeš být za půl hodinky tamatam ? Stihla jsem to a opět jsem způsobilá pracovat a jsem prý zdravá jako mladice , haha.
Tak ještě raději zajdu na kosmetiku a odpoledne kávička v kavárně. A večer hezky do práce. Dobrá kolegyně, ale tentokrát bych byla raději někde jinde. Večírek na oslavu narozenin, který je vlastně jednou velkou rozlučkou s naší prací. Ach jo.

Pátek - když se domů vracím....

Dopoledne spím, odpoledne zasadit nějaké kytičky. Do toho přichází smutná zpráva. Zemřela mi teta.
Nálada je na bodu mrazu, splíny z minulého týdne ještě úplně nezmizely a teď nějak víc vystrkují růžky.

Sobota - zase pracovní. Navečer se stavila Janička, popřát mi k narozeninám. Přivezla dort samorychlodomo. V pozadí dort z pátku od Péti. Lucka upekla buchtu a udělala těstovinový salát.
Dobře jsme se měli, nemusí být obr oslava, hlavně, že jsme spolu.

 Spát jdu brzo, dobrou noc přeje i Fíbí :)

 A v neděli pro velký úspěch jsem zase v práci. Naštěstí po oba dny dobří kolegové a kolegyně.
Večer na mne čeká třetí dort. Lucka nechtěla zůstat pozadu za ségrama.