Pondělí

jsem prakticky celé využila pro sebe. Dopoledne jsem zašla na kosmetiku.
Po obědě na kávičku s dobrou známou a večer šla zase do práce.
Tenhle mrak na mne čekal v úterý ráno při návratu z práce.

Jako mrak na obloze je hezká podívaná. Mrak v hlavě už tolik ne. Šla jsem spát, ale moc kvalitní spánek to nebyl. V hlavě se mi honí spousta myšlenek co bude dál. Vyhlídky nejsou moc růžové. Nějaké záblesky tam jsou, ale... Jedná se o změny pracovní, kdyby někdo koumal o co jde.
Lucka tentokrát nešla na keramiku a tak jsme měli celé odpoledne pro sebe.
Každé ráno ještě docela mrzne. Nebylo tomu jinak ani ve středu.

Potřebovala jsem trochu vyčistit hlavu a navíc pohyb potřebuje Viki i já. A tak jsme tentokrát daly o kousek delší okruh, 5,5 km.
Krkonoše, pořád ještě bílé.

Viki se sluní, nebo vyhlíží jaro ?

 Náš ďolíček, napravo Krkonoše, nalevo Jizerky. No není tady krásně ?

Odpoledne Lucce odpadla flétna a nauka a tak jsme toho využily a šly na procházku ještě jednou, tentokrát ve třech a kratší okruh.
A navečer zase do práce. Ráno se mě jeden kolega ptal, jestli bych už taky nechtěla přijít do práce někdy i přes den. Jo, to bych chtěla, ale bohužel, to takhle vyšlo. Sedm nočních, střídavě s volnem a dovolenou.
Ve čtvrtek ráno přišla Lucka málem pozdě do školy, protože jsme měly úžasnou podívanou.
Srnky před oknem. No nádhera.

Ale školu stihla, dokonce byla i na klavíru. Po klavíru jsme se pustily do pečení oblíbených koláčků.
Na pátek chystají děti ve třídě překvapení paní učitelce, která bude mít narozeniny. A já slíbila upéct koláčky.
Zadělala jsem z kila mouky, trochu to vypadalo jako Hrnečku vař !

Ale docela se nám dařilo

A výsledek nevypadal úplně špatně. Hlavně moooc dobře chutnal. 150 kousků jsme upekly, o průměru asi 5 cm.

Ráno se tu stavovala Janička pro moč od Viki, tak konečně je v pořádku. Jizvy vypadají taky dobře, Viki chutná, pohybu se nebrání, lítala by jako ďas, musím ji ještě trochu krotit.
Tak snad bude vše OK.