Pátek třináctého....

Je mi vlastně jedno kolikátého je a na pověry nevěřím.
Naposledy jsem psala v pondělí.
I v úterý jsme vyrazily s Viki na procházku. Musíme opatrně, přeci jen komplikace je komplikace.
I když ne vážná.
A tady důkaz, že opravdu chodíme dopoledne, 

 kdy se pere jaro se zimou, nebo sluníčko s mrazem ? A hádejte, kdo vyhrává.

 Lucka neměla odpoledku, ale keramiku jo, tak to bylo celý den sem a tam.
Při návratu domů - zvláštní úkaz, dvě sluníčka. Tady není tak patrné, než jsme zaparkovali a vyfotili úkaz pomalu mizel. Ale fakt to vypadalo jako dvě slunce.

A večer po dlouhé době zase do práce. Moc se tam nezměnilo. Situace neveselá, práce pořád dost.
Ve středu jsem se hezky vyspala do růžova. A je to pořád dokolečka dokola.
Tady si někdo postavil k bydlení kostku, asi má rád Lego...

Ve čtvrtek jsem sice měla nucené volno, ale musela jsem do práce na povinná školení. No tak zas aspoň tři na jeden zátah. Lucku domů odvezl taťka a my si zašli na kafíčko. Sami, to už jsme dlouho nikde nabyli. No, byla to jen chvilka, pak domů.
V krámě mi padl do oka sýr, tak jsme měli k večeři smažák. Přijela Péťa, zavolali jsme Janičce, bylo to fajn.
No a je tady ten pátek 13. Zase volno, nucené raději bych v létě, ale bohužel, jinak to nejde.
Dopoledne jsem po Janě poslala moč od Viki na kontrolu a komplikace vyřešená není. Horší to není, ale lepší taky ne. Viki je naprosto vzorný pacient. Poslouchá, jizvy nechává v klidu. Je vidět, že už by se ráda proběhla a proskočila, ale poslechne, že nesmí. Stehy už jsem jí vytahala, tak se jí zas o kousek ulevilo. Tak doufám, že se vše v lepší obrátí a bude OK.
Péťa už zase v práci.