sobota 21. února 2015

Když se nedaří,

neznamená to, že to je špatně.
Volno. Těšila jsem se. Naplánovali jsme běžky.
A že zase na Jizerku, když to posledně bylo tak hezký.
Za kostelem v Horním Polubném policajt a dál nás nepustil, že prý je na Jizerce přeplněno.
No dobrá, vrátili jsme se kousek, ke kravínu v Příchovicích. Projdeme se na běžkách okolo Štěpánky. Slunce svítilo, ale taky bylo pěkně umrzlo, klouzalo to a fučel pěkně ostrý vítr.
Pod Štěpánkou


V zájmu zachování fyzického i duševního zdraví otočka a raději domů. Dost jsem se držela.
Po acido lívancích jsem se rozhodla, že doma sedět nehodlám a jdu se aspoň projít s Viki, když už je tak krásně. Muž byl tak hodný, že mne kousek odvezl a já se vydala na zpáteční cestu (cca 6 km).
Vyrážíme


No co myslíte. hned jak jsem vylezla na kopec zalitý sluncem se přihnaly mraky a bylo po sluníčku.


A toho bláta všude kolem. A hromady hnoje....Viki šla po návratu domů do vany, moje oblečení do pračky.
Nicméně jsem se docela hezky prošla a vyvětrala si hlavu.
Pár "panoramat" z procházky




Chlupatice jedna


A náš ďolíček


A pak si tak doma sedím a najednou telefon. Jana.
Mami, co děláš večer? Nepůjdeš se mnou do kina?
No jasně, že jsem šla a moc ráda.
Takže nakonec to byl hezký den, ač to zpočátku moc nevypadalo.

pátek 20. února 2015

Až se začínám stydět

14 dnů uběhlo jako voda a já tady nemám ani čárku. Ne, že by se nic nedělo, to ono se děje pořád, ale nějak se mi nechce. Divné období. A nejen na psaní blogu. Tak nějak všeobecně....

V neděli 8.2. se u nás stavila Janička. To je vždycky veselo. Přijede s Cipískem.
A ten miluje naši Fíbí.Jenže ta tu lásku moc neopětuje :)


 Tím nám skončily jarní prázdniny.
V pondělí 9.2. jsem šla do práce. Jenom na ranní a to bylo jedině dobře, protože jsem se vůbec nemohla nastartovat. Měla jsem pocit, že tam jsem jen do počtu.
V úterý 10.2. volno, tak jsem se snažila dát to tady do pořádku. Lucka neměla odpoledku a protože jí nebylo moc dobře, tak nešla ani na keramiku.
Ve středu 11.2. jsem měla denní a bylo to o poznání lepší než v pondělí.
Lucka zase nešla na flétnu, zase jí nebylo úplně dobře.
Čtvrtek 12.2. zase volno. Ráno jsem se šla projít s Viki. Odpoledne převezla Lucku na klavír, nakoupila si a šla Lucce naproti. Jelikož nepřišla holčina, co chodí po Lucce, poseděla jsem s holkama u klavíru i já. (Ne nebojte, nehrála jsem, jen jsem poslouchala).
Pátek 13.2. byl zase volný, protože jsme měli jet pro Péťu na letiště. Jenže ta už je 14 dnů doma.
Tak jsem toho využila a vybrala si konečně vánoční dárek. Dostala jsem od manžela poukázku na kosmetiku (tak trochu jsem si to sama zařídila). Až tam jsem se dozvěděla, že mi zaplatil to nejlepší (asi mě má fakt i po tolika letech rád).


No a mimo jiné jsem stála u plotny, protože o víkendu mě čekala práce.
V sobotu 14.2. jsem ještě byla doma. Tak jsem dodělala šunkofleky.
Janička si taky přišla na oběd, pobyla chvíli odpoledne a navečer už jsem musela mazat na noční.
Táta by býval oslavil 79 narozeniny. Ach jo, prostě fakt blbé období....
A Valentýna fakt neslavím.

A takhle to vypadá když se domů vracím....


Nedělní dopoledne 15.2. jsem samozřejmě prospala. Navařeno bylo, takže pohoda.
Nečekaně se zase stavila Jana. Ale jen na chvilku.  Na odběr.
Ještě udělat úkoly s Luckou a zase hurá do práce.
No vida a už je tu další týden. Na pondělí 16.2. jsem se těšila, jak si pospím.
Jenže to nevymyslíš. Česká pošta nám doručila dva malé balíky. Nejdřív přijelo jedno auto a přivezlo jeden balík. Dobrá, to neovlivním, ale vzbudili mne. Tak jsem ještě zalezla. Chvíli na to přivezlo druhé auto druhý balík. Bych vraždila. Už se nedivím, že zdražujou....
Dojela jsem pro Lucku do školy a šla na kafe se známou JV.
Večer se Janička stavila pro svůj balíček.
V tom druhém byla výhra pro Lucku. Někde na internetu objevila, že kdo pošle kopii vysvědčení s průměrem do 1,5, tak ten bude zařazen do slosování o panenku. A ona měla štěstí a vyhrála.

foto dodám

V úterý 17.2. jsem měla pro změnu denní. Lucka měla odpoledku  a šla i na keramiku.
Na středu 18.2. byla domluvená kontrola u naší milé paní doktorky. Ráno jsem Lucku odebrala, ze školy šla po druhé hodině. Ultrazvuk, vyšetření, vlastně je všechno v pořádku. Tak kde je asi zakopaný pes...Na flétnu a nauku zase šla poté, co jsme si spolu dali oběd v naší oblíbené kavárně.
A já ač volno, tak jsem jela zpátky do práce. Velké setkání a jednání o naší budoucnosti.
No uvidíme...
A už je tady čtvrtek 19.2.Takový normální den. Večer na noční.
Konečně taky po dlouhé době klidná.
V pátek 20.2. jsem se zase těšila jak se vyspím. Nejdřív mi utekla kočka. Pak vypli proud a pískali tady UPSky. No prostě paráda. Ale nakonec jsem pospala. Odpoledne se stavila Janča. Taťka jel zkontrolovat babičku. Ta je v pohodě. Zlomenou ruku už z 50% používá. Jsme rádi.

sobota 7. února 2015

Procházka

Pátek proběhl ve znamení odpočinku. No, odpočinku. Taťka byl v práci. Já ráno na RHB.
Jelikož venku dost přituhlo (-14 st), vyčkala jsem až se oteplí a jely jsme s Luckou pro jablka. Pak na nákup, udělat oběd....No najednou byl večer, ven jsme se ani nedostaly, ač bylo hezky. Ale všechno má své důvody.

Dneska jsem udělal rychle oběd, zabalila babičce vše, co jsem včera a dnes navařila ahurá k ní.
Viki jela s námi. Nechaly jsme se s Luckou a Viki vysadit dřív a zbytek došly , když už je tak krásně.
A vyrážíme


Ledové království


Cestou


Černá Studnice


Mraky


Krkonoše


A zase mraky




Skoro u cíle a pořád máme dobrou náladu :)


I Viki byla myslím dost spokojená


A jedna podvečerní


Taťka mezi tím udělal u babičky, co bylo třeba. Ruka se lepší, ale babi je ráda, že má navařeno a naši pomoc uvítala. Snad už jí došlo, že 18 už jí bylo :) Dali jsme si kafíčko, štrůdl a šlehačkovou buchtu. No, měli jsme se dneska báječně.

čtvrtek 5. února 2015

Běžky podruhé

Pokud jsme si včerejšek užili, tak dneska to byl naprostý luxus.
Včera jsem zjistila, že v sousední obci projeli běžeckou stopu.
Tak jsme si řekli, proč jezdit někam dál, když to máme za humny.
V noci tady bylo asi 13 pod nulou, ale přes den se oteplilo a vypadalo to, že i sluníčko bude svítit.
Vyšlo asi naprosto všechno.
Po brzkém obědě jsme vyrazili. Okruh asi 5,5 km z kopečka do kopečka. Pro nás naprosto dostačující.
Občas jsme si sice ve stopě povídali s krtky, ale ta panoramata.....
A jako bonus jsme za celé odpoledne potkali asi 15 lidí.
Hned na úvod pohled na Krkonoše


Takovýhle pohled sám o sobě nabíjí pozitivní energií, už jsem to hodně potřebovala.


A tady Černostudniční hřeben


Mezi domy bílá špička Ještědu


Kozákov


A zase Krkonoše přes zasněžené pláně


A jen tak...


Lyžnice...


A ještě taky pohled ne Novopacko, v dálce Kumburk


I do kopce to bylo


Sluníčko už se začínalo chystat do hajan



A když jsme vylezli na poslední kopeček, odměnou nám byl pohled na zcela bílé Krkonoše v celé své kráse. Foto z mobilu, ale byla to nádhera....


A jelikož Lucka vylezla všechny kopce, musela jsem do Lidlu, abych doma mohla za odměnu udělat horké maliny.
Ty jsme si ovšem dali až když jsem ještě s Viki obešla naše 3km kolečko.
Slíbila jsem jí i sobě, že budeme trochu víc chodit. Potřebujeme to obě :)

středa 4. února 2015

Běžky

Slunce svítí, taťka si vzal dovolenou, pojedeme na běžky.
Nejdřív ale rehabilitace, nějaké úřední záležitosti a pak už nic nebrání sportovním aktivitám.
Po dlouhém zvažování, kde bude dobrá stopa - abychom Lucku neotrávili a moje noha to vydržela , jsme vsadili na jistotu a vyrazili na Jizerku.
Už cesta tam byla přímo pohádková.



 Vypadalo to slibně, ale šedočerné mraky všude v okolí tak nás  trochu strašily.


Nicméně jsme vyrazili. Vybrali jsme asi 12km okruh. Přeci jen jsme na běžkách po dlouhé době poprvé.
Jakmile jsme vyrazili, obloha se zatáhla a po sluníčku samozřejmě ani vidu.


Nevadilo nám to. Nejenomže nebylo sluníčko, ale ono i lidí bylo hodně málo. Takže pohodička, velká romantika a kupodivu manžel namazal úplně úžasně. Jelo to bez problémů.


Skoro celou cestu sněžilo. Chvílemi víc, pak zase míň.
V půlce cesty Kiosek. Dali jsme si grog. Ceny v tomto zařízení určuje zákazník až po konzumaci nakoupeného, dle toho, jak je spokojen. Dobrý reklamní tah.
Fotky vesměs stejné, ale každá z jiného místa.




Za celou cestu jsme se dočkali sluníčka až po dojezdu k autu. Takhle se nám ukázalo,to asi abychom viděli, že opravdu existuje.


Cestou domů volala Péťa. Byla s kamarády venku a byla jí zima. Jo holt aklimatizace z teplých krajin ještě neproběhla. Tak jsme jí domů přiblížili. Aby nám snad při -2 st. nezmrzla.

úterý 3. února 2015

Na dnešek

jsme si s Luckou naplánovaly bazén.
Samozřejmě, že jsme si ráno hezky pospaly. Taky kam spěchat, když máme volno.
Když jsem vstala, vyrazila jsem s Viki na prochajdu. Zvýšit fyzičku potřebujeme obě.
Kozákov se pro změnu dnes schoval v mracích.


 Ale jinak bylo asi líp, než včera.




A moje neskonale šikovné nejmladší dítko zatím vyházelo sníh na kritických místech.


Po obědě jsme se sbalily a jely tedy do bazénu. Bylo to skvělé. Lidí pomálu (v sousedním městě ještě nemají prázdniny), fakt jsme si to užily. S mojí bolavou nohou jsem si troufla i na tobogan. Ale tím se ráno na rehabilitaci chlubit nebudu.
Taťka dojel k babičce, zajistit jí topení a pomoct se vším, co bylo třeba.