Ve čtvrtek

po práci jsem dovezla Lucku na hudebku. Vyzvedávat měl taťka cestou z práce. Vydala jsem se na drobný nákup, potkala známou, se kterou jsem kdysi pracovala a dlouho jsme se neviděly. Stojíme na u křižovatky, najednou se tam objeví černý pejsek, pobíhá mezi auty. Zkusím ho zavolat, přijde, nechá se chytit. Na obojku telefonní číslo. Za 10 minut přijíždí majitel. Dobrý pocit...
Navečer se vrací Péťa ze školy. Začal další semestr.
Cvičení bohužel zase nevychází.

V pátek ráno překvapení v podobě námrazy. Kdopak asi včera večer zapomněl dát auto do garáže?
Ale dobrý, v práci včas. Dnes zase dvanáctka. Asi mě ta práce začíná bavit :)
Večer jsem odpadla jako vždy v pátek :)

Naladěny nedělním výstupem

na Kozákov, jsme se v pondělí hned jak jsem přijela z práce vydaly s Luckou a Viki na prochajdu.
Krátkou, ale sluníčko a čerstvý vzduch, kdo by odolal. Šárka totiž nebyla ve škole a tak nebylo ani fimo.
Navečer jsem měla v plánu cvičení, ale stavila se Janička s Dankem, tak jsem cvičit nešla.
Večer jsem padla, asi nějaká jarní únava či co?

V úterý po práci zase prochajda s Viki, navečer pro holky na keramiku.
Cvičení nevyšlo, nejsou místa, nějak se nám to tady na maloměstě rozmáhá.
V práci jsem se tak nějak mimochodem dozvěděla, že už půjdu do směn, což teda nevím jestli je zpráva pozitivní, či negativní. Tak ji nebudu zatím řešit, ono se to nějak vyvrbí.
Taky už vím aspoň předběžně, kdy budu mít dovolenou.

A dnes, ve středu mám volno. A nějak nevím, co s tím. Užít si to? Likvidovat resty? Jít se projít?
No, uvidíme...Ráno jsem odvezla Lucku, zaplatila ji obědy, po dlouhé době pozdravila známé lidičky ve škole. Mám vyžehleno a jdu řešit , co dál.

Trochu jsem lenošila, trochu uklidila, dojela pro Lucku.
Dojela s Janou za naší milou paní doktorkou na RTG zad, když jí pořád bolí. pozitivní je, že nález na páteři je, ale ještě to není strašný. Potřebuje posílit svalečky okolo páteře a mohlo by se jí ulevit. Tak uvidíme.
A je večer, tak ještě napsat úkoly, připravit se na zítra a den volna je pryč.

Kozákov

aneb takový opožděný Novoroční výstup.
Celé dopoledne bylo nebe bez mráčků. Lucce bylo mnohem lépe a projevila přání jít se projít.
Dostala na výběr několik možností. Vyhrál Kozákov. Nevěřila jsem, že by dala těch jedenáct kilometrů...
Přepočítala jsem se.
Když jsme vyrážely, tak sluníčko ještě svítilo, ale objevovaly se mráčky. Zanedlouho dorazil mrak, obrmrak.
Ale nám to nevadilo. Takměř celou cestu jsme šly ve stínu a slunce viděly někde okolo sebe.

Na chvíli ještě vylezlo, ale pak už byl konec.

Krkonoše ozářené

Cíl naší cesty

Výhledy dnes nic moc

Padákistům se dařilo

A ještě jedna cestou domů.

Tam jsme dorazily skoro v šest hodin. A jak mám potom něco stíhat, že jo ?
Ale vůbec toho nelituju. Čtyři hodiny strávené venku s Luckou mi za to určitě stojí, fakt jsme si to dokonale užily.

A možná ještě lepší odpoledne

Moje rýmička se drží zuby nehty. Ale ustupuje, vyhrát ji nenechám. Bohužel ta Lucčina zatím vyhrává.
Po obědě jsem se tedy sebrala sama, o pardon, ne sama ,ale s Viki a šla se projít.
Jenže kam jít? Taťka usoudil, že naše auta jsou jako čuňátka a když je tak hezky, že je zkrášlí.
Tudíž přibližovat se dnes nebude.
Zvolila jsem asi 7km okruh. A kupodivu zase lomy.
Ještě než jsme tam dorazily, koukala jsem jak už i u nás kvetou sněženky.

 A pak už jen klid, liduprázdno a sluníčko. Prostě balzám.

 Pohled směrem na Krkonoše, v lese nalevo je vidět skála - Myší skála, tam jsme byly minulý týden.

A pak ještě kousek lesem...

Podívat se z jiného úhlu a domů.

Fajn to bylo. Ptáci zpívají, kytky kvetou, lidi pracují venku na zahradách, jak kdyby byl konec března.

Krásné ráno

Ustupující mlha
Dovádějící srnky
Vykukující sluníčko
Kokrhající kohout
Místy azurově modré nebe
Krákání havrana
Kapičky vody na pučících kočičkách
A hlavně neskutečný "řev" ptáků
prostě JARO JE TADY :)

Dvanáctku

jsem přežila. Jako mákla jsem si, to jo, ale bylo to fajn :).
Jsem doma a víkend před námi. Uvidíme, co přinese.
Mě je líp, Lucce ne úplně dobře. Tak to jsem na to zvědavá.

Oživení dne

v podobě nejstarší dcery. Po práci telefon. Jednak Lucka, že jí není úplně nejlíp. Co teď? No holt, omluvenka na flétnu a klavír. Druhý telefon Janička, že se staví. Tak honem domů.
To mám ráda, když přijde, pusu nezavře :) Kafe dáme, k němu vynikající buchtu, co upekla Péťa.
Choroba začíná ustupovat, ještěže tak, zítra mám dvanáctku.

Do práce

jsem šla. Rýmička stále vyhrává, ale pracovat to šlo, tak snad to nebude nic horšího.
Odpoledne jsem jen vyvenčila Viki, udělala rychlý nákup, vyzvedla Lucku z hudebky a hurá domů a opět relax. ono to ani jinak nejde.

Rýmička

udeřila plnou silou. A to jsem měla v úterý volno. Tak jsem aspoň vyžehlila, víc jsem fakt nezvládla. Dobře mi nebylo. Jo, ještě Viki jsem vyvenčila, ale jen kousek.
Dojela jsem si pro holky, aby nemusely na keramiku dvě hodiny čekat.
Odpolední kávu s JV jsem ale zrušit nemohla. Tahle osoba mi je vzorem i oporou. Zasmějeme se spolu, probereme i to zlé...
A navečer už jen relax, abych byla schopna jít do práce.

Sluníčko

dneska svítilo jak o život. Tááák jsem se těšila až přijdu z práce, vezmu Viki a půjdeme se projít.
No, šly jsme ,ale slunce si umanulo, že už toho bylo dost.
Foceno mobilem, takže kvalita nicmoc.

Lucka z fima byla přivezena  Šárky mamkou.
Nejvíc mě štve, že mi celý den není úplně dobře. Pokouší se o mě nějaká choroba. A to mám zítra volno, jak já se těšila. Asi to proležím v posteli. I dnešní cvičení jsem musela zrušit.

Zatopené lomy

Na dnešek byla v plánu návštěva babičky.
Potřebovala nějaký nákup a i tak jsme ji chtěli aspoň na kafe navštívit.
Po obědě jsme předaly Šárků domů a vyrazili.
Aby to nebylo jen o sezení, nechaly jsme se s Luckou a Viki vysadit o trochu dřív a že zbytek dojdeme pěšky. Vzaly jsme to kolem zatopených lomů. Je jich v okolí spousta. Těžila se tady břidlice.
Ač je to k nevíře, všechny jsou zamrzlé. Led je tedy slabý, ale je.
Počasí nebylo nic moc, ale zase ne takové, že bychom si to neužily.

Včera jsme si mohly připsat za nález jeden bodík, dneska se nám dařilo mnohem víc a bylo jich dokonce šest. Zasvěcení jistě tuší....
U babči jsme si dali kafe, popovídali a jelo se domů. Dodělat úkoly, připravit na zítra.
A víkend je fuč, ale zase to nebylo tak špatné. Uvidíme, co nám přinese další týden.

Sobota

Hned po ránu nás čekalo trochu vzrůšo. Nebojte, nikomu se nic nestalo.
S trochou nassázky by se dalo říct: Pane doktore, vy jste se kochal ? Aneb : Paní, vy jste telefonovala ? Takže prosím vás, když řídíte, netelefonujte, ne vždy to musí dopadnout JEN zrušením auta.

K obědu byla svíčková s domácím knedlíkem. Všechno navařila včera Péťa. A klobouk dolů, bylo to vynikající.
A protože u nás byla Šárka, tak jsem se rozhodla, že se nebude jen sedět doma, ale půjde se ven. Ale kam? Bruslit neumí a dneska bylo veřejné bruslení posunuto do večerních hodin. Do bazénu bez plavek ( Šárka u nás je neplánovaně) taky nelze. Lyže nehrozí už vůbec. Takže zbývá procházka. No, to bylo řečí...
Ale nakonec to bylo hezké odpoledne. Muž nás trochu přiblížil, aby to nebylo tak dlouhé.
Vyrazily jsme do míst, kde bydlí paní asistentka. bohužel nebyla doma.
Pohled na Krkonoše.

 

Viki byla šťastná jako blecha.

A když už jsme šly, tak jsme došly až na Myší skálu.

Sice jsem měla obavy, ale nakonec jsme nahoru vylezly všechny čtyři.

Pokochaly jsme se výhledy na údolí Jizery

A vydaly se na zpáteční cestu

Došlo i na souboj 

 Ale dobře to dopadlo

A jelikož se už začalo stmívat a my měly za sebou 5,5 km, poprosila jsem muže, zda by pro nás zase na kousek cesty nedojel. Nechtěla jsem riskovat, že se vrátí lehce pubertální nálada ze začátku výpravy.
Po návratu se holky vykoupaly, udělaly si večeři, pokoukaly na TV a už dávno spí :)

Týden sedmý

aneb fofr pokračuje.
Nějak mi ty dny začínají splývat.
V pondělí šla Lucka sama do školy, neb je Péťa doma. Taky měla zase fimo, ale přijela domů se Šárkou.
Já večer hurá, hurá na cvičení. Ale nějak mi to nešlo. Volal strejda, teta je zase v nemocnici.
Péťa odjela za kamarádkou do Němec.
V úterý odpoledne trochu víc času, tak jsem vzala Viki a hurá na prochajdu.

Holky z keramiky stíhám vyzvednout.
Ve středu navečer přišla Janička, koupila jsem zákusky, uvařila večeři. To jsme se měli.
Taky jsem stihla zaplatit popelnici, poplatek za psa a spoustu dalších drobných úkonů. A mám vyžehleno.
Večer se vrátila Péťa.
Ve čtvrtek volal zase strejda, že je teta doma, hurá. Taky jsem chtěla jít cvičit, ale nějaké pipky přišly neohlášeně a tak nějak na mě nezbylo místo, neb jsem přišla poslední. Tak jsem si doma dala aspoň půl hodinku na taťkově eliptikalu. Docela to šlo. Taky se mi ozvala dávná známá.
Dneska byla v práci i legrace. Po práci nákup. Doma Lucka i Šárka, která tu bude do zítra.
Péťa se asi nudí, neb napekla a navařila. O, já se mám, zítra nemusím vařit.
A měla bych něco dělat, ale vůbec se mi nechce.

Dneska by táta oslavil 78 narozeniny. Chtěla jsem jet rozsvítit na hrob svíčku a stavit se u bráchy. Ale je nemocný a nerada bych něco chytla. A ono vlastně vůbec nezáleží na tom, kde člověk rozsvítí a kde si vzpomene. A já vzpomínám hodně, hodně často na oba dva. Obzvláště v posledních dnech.

Jo a Valentýn, tak ten mě teda vůbec nebere.

Za kulturou

jsme se vydali s mužem večer.
Splašené nůžky - Divadlo Kalich
Výborná záležitost, pobavit se , zasmát, vyčistit hlavu. To jsme potřebovali.

Jinak jsem si včera na papírek sepsala, co bych dneska chtěla stihnout.
Vše, mimo jediného bodu, který musím ještě promyslet, je odškrtáno.  a to i díky tomu, že bylo docela ošklivo a ani se nám ven nechtělo.
Vypadá to, že si začínám zvykat na nový režim a časový harmonogram. Ještě to bude chtít doladit, ale snad to půjde.

Tou cestou II

Jelikož procházka před dvěma týdny byla velmi pozitivní, došlo dnes na její zopakování.
Ovšem v protisměru.
Po obědě nás taťka dovezl na výchozí bod ( jinak by to bylo dooost daleko, šla se mnou i Lucka).
Suchou nohou jsme přešly Jizeru.

A pak už se vydaly cestou vzhůru za sluníčkem.

A užívaly jsme si ho všechny tři.

Oproti předchozí prochajdě dnes bylo blátíčko.

Ale náladu nám to nezkazilo

Pokoukaly jsme na naše městečko zase z jiné strany

Ještě se pořádně vylítaly na louce se zbytky sněhu ( aspoň se trocha toho bláta odrolila).

A pak šly domů. Celkem to bylo asi 6,5 km. A bylo to tak akorát a bylo to moc fajn.
Viki šla rovnou do vany. Boty prodělaly celkovou očistu.

Týden šestý

A máme tady únor

Pondělí  3.2.
Asi by se hodilo zhodnotit uplynulý měsíc v práci. No, jak to říct. Začínám si zvykat. Zhruba už vím co a jak. Spoustu toho ale ještě nevím. Za celý měsíc jsem se nesetkala s vyloženě negativní reakcí. Takže bych to shrnula, zatím dobrý.

Odpoledne má Lucka zase fimo, ale holky vyzvedává mamka Šárky. Já mám po dlouhé době "rande" se známou JV. Stíhám vyzvednout abonentky do divadla. Péťa odjela do Prahy. Navečer montežehlo. Lucka má rýmu, tak doufám, že to nebude nic horšího.

Úterý 4.2.

Práce dobrý. Pro holky na keramiku.

Konečně zase cvičit a světe div se, ono to jde.

Středa 5.2.
V práci zmatky, všeho moc, ale nakonec to stíháme.
Lucka má stále velkou rýmu, do školy chodí, ale nauku jsem ji odpustila. Ze školy se Šárkou k nám. Odpoledne ji vezu domů. Sousedka (skoro) konečně přinesla na opravu počítač. Peču štrůdl. Večer se vrací Péťa. Jana je stále doma nemocná, proto jedeme zase krmit zvířátka.

Čtvrtek 6.2.
V práci kolegyně, se kterými je pohoda i když jsou problémy. Dokážou to brát v pohodě a ještě mě povzbudit a vyřešit to k všeobecné spokojenosti. Nakonec se ukáže, že"závada není na našem přijímači :) " UFF...
Odpoledne rychle Lucku na hudebku, stejně přijde pozdě.Tak ještě nakoupit a doma něco poudělat.
A večer jdu zase cvičit.

Pátek 7.2.
Na dnešek byla v práci nahlášena vyjímečná situace. Takový přesun denních prací. Tohle bylo už před třemi týdny a chudák kolegyně, co měla noční toho měla hodně. Bylo rozhodnuto, že půjdu na odpolední, a tím doplním chybějící "ruce". Budiž, vůbec mi to nevadilo. Po dlouhé době jsem zase vstávala s Luckou, stihla si doma trochu pouklidit, zase Lucku vyzvednout ze školy a pak frčela do práce. No, co vám budu povídat. Tentokrát bylo všechno jinak a já tam vlastně byla skoro zbytečná. Ale to nevadí, taky zkušenost.
Navíc jsem vlastně i odpočinula, získala jsem tak nějak den k dobru i když jsem byla v práci.

Sluníčko

to je to, co mi chybí a to tak, že velmi.
Celý víkend je tady zamračeno, vlezlo, sychravo, dnes i mrholí. Brrr.
Nějak nemám na nic náladu. Lucka má rýmu.
Včera jsem upekla " zasklenou" a vyrazili jsme k babče. Dorazil nečekaně i švagr se švagrovou.
Dneska jsme doma, ani nos jsme nevystrčili. Zkusila jsem začít plánovat dovolenou a ejhle , začátek února a náš oblíbený penzion v Jižních Čechách už je obsazen. Takže nálada ještě trochu poklesla.
A nějak se mi nedaří vymyslet náhradní plán.