Nemuset vstávat

Tak to už se mi fakt dlouho nestalo. Dneska to vyšlo. Tak jsem to využila. Dnes bez budíku.
Kolem jedenácté jsme s Luckou jely za Cipískem. Má nemocné ouško a bere antibiotika.
A taky byl poprvé dnes doma sám. Zvládá to krásně.

A jelikož v pátek jsem po výkonu na zubním neměla moc náladu, zašly jsme si dnes s Luckou na palačinku. Následně za námi dorazila dobrá známá, se kterou jsem měla domluvenou schůzku.
Prima odpoledne.
Počasí je jak v dubnu, chvílí svítí slunce, chvíli leje a tak jsem uklidila koupelnu, kde včera taťka opravoval kohoutek. Při venčení Viki jsem zjistila, že když dozrají ostružiny, tak nebudeme vědět, co s nima.

 A navečer hurá do hospůdky. Rande s holkama z práce. Moc se nás nesešlo, ale bylo to moc fajn.

Hlavní zpráva dne

Péťa má hotový první ročník vysoké.
Jsem na ní moc pyšná.

Pouť podruhé

Po trošku svižnější noci jsem se chvíli prospala.
Musím pochválit rodinu, oběd uvařen na čas.
Díky tomu jsme mohly s Luckou vyrazit na poť i dnes. Ne, že bychom nemohly být bez skákacího hradu a podobných nesmyslů, ale nás tentokrát zajímal doprovodný program.
Koncer Jeleních lojů. Kdo je zná, pochopí...

Zase vynikající zážitek, zpestřený i díky přihlížejícím...

No a protože jsme byly na pouti, daly jsme ještě jednou cukrovou vatu, trdelník a ledovou tříšť.
Potkala jsem spolužáka ze základky, hezky jsme si to s Luckou užily.
A protože jsme měly i doma chuť na trdelník a už nebyl, tak jsme si malé trdelníčky zkusily upéct.
Na poprvé byly výborné.

Pouť

Každoroční akce.
Vloni jsme se nechali zlákat místním sdružením na "Staročeskou pouť".
I vyrazili jsme letos také. Program trošku horší než vloni, ale jinak dobrý.

Zašli jsme i na klasiku. Kolotoče, sladkosti, stánky.

 Největší úspěch měl kus masa, trdelník a cukrová vata.

Díky počasí nikde žádné davy, taková pohoda docela.
A navečer hurá na noční. Teda já. Lucka s taťkou jeli bruslit.

Vysvědčení

I přes mlhavé ráno dopadlo výborně.

Všude samé jedničky. Na hudebce i ve škole. K tomu dvě pochvaly.
Co víc si můžeme přát?
Aby byla spokojená, na známkách až tak nezáleží.

Moje dopoledne moc spokojené nebylo, protože jsem ho strávila v zubařském křesla,ale vypadá to, že zuby jsou zase OK.
K obědu langoše. Udělala jsem s nima radost.
Odpoledne jsme ještě zajely do města. Nejdřív na zmrzku za vysvědčení a taky něco vymyslet na víkend k jídlu a hlavně za paní doktorkou.
Lucce se udělal v loketních jamkách ekzém. Nikdy to neměla, tak jsem nechtěla, aby se to rozjelo.
Dostaly jsme mastičky, snad to bude dobrý.

Trochu jsem se lekla

ve čtvrtek ráno, když jsem se podívala z okna. Myslela jsem , že mi utekla Viki, ale ona to srnka.
Foceno přes okno mobilem.

Dopoledne uběhlo jako voda. A už jsem si zase jela pro Lucku. Rychle do krámu a vyzvednout Janičku s Cipískem. Musíme je skamarádit, že jo. Dneska to bylo o poznání lepší.

Prostě je to chlap a snažil se ji ukecat do ouška...

Kdo z koho ?

A jelikož zítra končí školní rok musely jsme s Luckou nakoupit kytky.
Tahle tedy byla pro mne

A tyhle už pro paní učitelku, asistentku a vychovatelku (má Lucku na fimo a keramiku).

Ještě jednu dostala paní učitelka na klavír a panu učiteli na flétnu jsme koupily "jedlý" dárek.
To jsme ovšem nestihly vyfotit, neb jsme ihned předaly.

Pondělní volno

jsem nečekaně využila tak, že jsem šla do práce.
Asi si řeknete magor...
No jo, no. Jenže tohle pracoviště je naše. Pracuje tam vyčleněný pracovník, ale jednou za čas se stane, že tam musím taky. A vůbec jsem se tam neorientovala. A jelikož jsem věděla, že tam bude pohodová nálada, tak jsem na dopoledne šla. Stejně bych jednou musela...
A na odpoledne jsem měla domluvenou schůzku s jednou známou, se kterou jsme se dlouho nesešly. Tolik jsme si toho pověděly....
Lucka už se učí krátce, kroužky už nemá, sama chodí domů. Dneska byla aspoň na chvíli u skorosousedů a pak s taťkou dávali dohromady vzduchovku. Taky jsem si vystřelila. A stavila se tu Jana, sama, bez Cipíska, učí ho být taky sám doma.
Péťa odjela na další zkoušky.

V úterý na den. Uf.
Takhle po ránu....

Tachometr, prostě jsem těm pětkám neodolala a musela cvaknout...

 Ale ještě jsme stihly s Luckou upéct na jednu akci.
Polotovar

A hotovo,cca 200 kousků

Ve středu prý jen ranní, ale nějak se to zvrtlo a domů jsem jela ve čtyři, rychle zabalit koláčky a hurá do školy. Zahradní slavnost. Konala se už potřetí a potřetí bohužel v tělocvičně, protože venku lilo jako z konve. Na radě rodičů jsme se dohodli, že něco málo napečeme. Jen tak, aby tam něco bylo.
Sešlo se toho docela dost.

Vystoupení dětí byla hezká, snažily se moc.
Ale nejvíc oceňuji to, že s některými vystoupily i paní učitelky.
A to nejen z prvního stupně. Jen na focení to moc nebylo.

U babičky

už jsme dlouho nebyli. A tak když jsem se vyspala po noční, tak jsme se k ní jeli podívat.
Vzali jsme jí ochutnat mufiny, které Lucka upekla, když jsem byla v práci

Lucka si nasbírala jahody.
Na zahrádce toho spousta kvete...

A taky jsme babičce dovezli kočku, kterou Lucka vyrobila...

Po návratu domů jsem se šla ještě projít s Viki.
A brzo spát, protože v neděli jsem měla denní.
Ta byla naštěstí poklidná s pohodovou kolegyní na vedlejším oddělení. 
A další týden pryč.

Nácvik evakuace

proběhl v pátek u Lucky ve škole.
Po evakuaci něco jako kdysi za nás branný den.
Vše proběhlo docela v klidu a hladce. Venku byla zima, ale pršet začalo až když děti už byly zpátky pod střechou.
Máme odevzdané učebnice a doma jsou třídní fotky. Toto letí.
A večer na noční.

Třídní koncert

Tak jako každým rokem měla dnes Lucka závěrečný třídní koncert na hudebce.
Pořádá ho paní učitelka na klavír,

 ale dětem, které toho zvládají víc, dá vždy příležitost, aby se předvedly i v jiných oborech.
Lucka třeba vždycky hraje na flétnu

a včera jsme slyšeli i zpěv a kytaru.
Milé to bylo. Děti šikovné a některé hodně.
Po koncertu ještě poslední letošní rada rodičů.
Letí to, za týden je vysvědčení...
A mě chybí energie a nevím, kde ji vzít....

Vstávat

v pondělí na denní se mi teda nechtělo. V práci mazec.
Lucka se cestou ze školy stavila zkontrolovat Cipíska. Večer jsem byla KO.

V úterý to bylo o poznání lepší.
Dovezla jsem Lucku k vlaku, jela na školní výlet. Letos jsem se nezúčastnila.

A já si konečně vybrala dárek, co jsem dostala od holek v dubnu k narozeninám.
Poukázka na kosmetiku.

Mladá, příjemná kosmetička, hned jsme si padly do noty. Bylo to moc prima.
Jen choroba se mne nějak nechce ani přes léčbu pustit a tak jsem byla docela unavená, ale to prý k tomuhle druhu kosmetiky patří.

Péťa se byla podívat na Cipíska, byl schválen .).
Odpoledne jsem vyzvedla Lucku zase u vlaku. Výlet byl dobrý. Tak aspoň, že tak.
A odpoledne už jen tak doma.
Už by se mi líbilo, kdyby mi zase bylo úplně dobře.

A dneska zase denní. A jsem zase KO. poslední dobou je to v práci nějak náročnější a to neříkám jen já, na tom se shodujeme všechny. Tak zítra zase volno, tak snad si oddechnu.

Překvapení

na mne čekalo, když jsem přišla z noční.
Lucka sama, ale opravdu úplně sama upekla šlehačkovou buchtu. Nejenže se jí krásně povedla vzhledově, ale taky byla vynikající chuťově. Šikulka moje.

Po noční, i když spím, jsem stejně jak po flámu. Navíc mi pořád ještě nebylo úplně dobře. A co teď.
Práce doma a okolo domu je hodně. Jenže nejen prací živ je člověk. Na kolo? Na výlet ? Nakonec jsme jeli vyzkoušet taťkovi nové in-line brusle. A protože mraky se honily na nebi stále a dokola, dojeli jsme jen kousek od nás na naše oblíbené místečko.
A že na mraky je úžasná podívaná, to dokazují fotky. Já je prostě miluju, myslím ty mraky.

Byli jsme tam všichni tři, opravdu :)

A taťka opravdu jezdí a moc mu to jde. Důkaz, že začít se dá kdykoli.

Jen brusle made in China se nějak soudruhům nepovedly a musíme je reklamovat. Ach jo. Podotýkám, že nekupoval to nejobyčejnější, co bylo v krámě.

A jelikož v poslední době mám pocit, že Viki docela zanedbávám, tak únava neúnava, choroba nechoroba, šla jsem se s ní ještě aspoň kousek projít.

Cestou jsme potkaly šnečka

A to bych nebyla já, abych si nefotila zase mraky.

Když jsme se vrátily, taťka lítal...Pozorný divák uvidí i letadlo.

A opět Cipísek

Volné sobotní dopoledne přerušil telefon od Janičky. Můžu se s Cipískem stavit? No to je přeci jasná věc. Musíme ho seznámit s Viki. Trochu jsem měla obavy, protože Viki se s moc pejsky nestýká a štěně snad neviděla nikdy. Ale to přeci nevadí.
Ještě pro dotazy z předchozího článku. Cipísek je Český strakatý pes. Kdyby to někoho zajímalo, tak se více dozví tady. Zvláště doporučuji odstavec povaha.
Seznámení myslím proběhlo dobře.
S Luckou se už zná 

Taťka se mu taky líbil

 Bude to to velký útočník

No a Viki? Ale jo, ono si to sedne a budou z nich kamarádi.

Bylo toho na mimčo hodně a tak nám usnulo

Sice bych spala taky, ale noční volala, takže navečer hurá do práce.

Nový člen

naší smečky se jmenuje Cipísek a je to kluk.
Pořídila si ho naše nejstarší dcera, která už velmi, velmi, velmi dlouho po nějakém pejskovi toužila.
Byly jsme pro něho v pátek odpoledne hned, jak jsem se vrátila ze školení.
Rozloučení s původní majitelkou

Cesta byla klidná, tady už v novém domově

Co vám budu povídat, je to slaďouš, asi jako všechna mláďata.
A dobře mi není pořád, i když je to trochu lepší.