Volný den

uprostřed týdne. Taková lahůdka. Jen si s tím nějak zatím neumím poradit. Nevím, co dřív, zda povinnosti, odpočinek, či zábava. Tak si tu tápu od ničeho k ničemu....Ale já se to naučím.

V pondělí jsem měla mít krátkou, ale kolegyni bylo ouvej, tak jsem za ni vzala dlouhou a přišla domů skoro v sedm večer. Tím jsem přišla i o cvičení. No, nevadí.
V úterý jsem si dala krátkou. Celé dopoledne plynulo poklidně a v pohodě a když jsem měla jít domů, bylo nejvíc práce. Takže i s nákupem z toho byla pátá.

Dneska jsem tedy odvezla Lucku, zaplatila jí obědy, domluvila si na příští týden kafe se známou, postála u sporáku, potěšila se s žehličkou,koupila si nějakou květenu, poseděla v parku,

 trochu nechala pracovat nůžky paní kadeřnice, prošla se s Luckou přes park na hudebku,

 pozdravila známou,co si pořídila pejska z útulku, dala si kafíčko s vlastním mužem v kavárně.

(Kdo mě zná, neuvěří, že tyhle horké maliny jsou moje. Ještě vloni bych je asi nejedla. Byla to dobrota :).

Vyzvedla jsem Lucku na hudebce a jsem doma.
A jsem spokojená. Takový volný, prolenošený den je i kněčemu dobrý. Je klid a čas si uvědomit, že svět je pěknej i s těma drobnýma starostma , který máme. Můžu děkovat za to, jak se mám dobře a radovat se z každého okamžiku. A změna, ke které jsem tak nějak pozvolna dospěla,byla určitě ku prospěchu. I když zatím to ještě občas skřípe.