Nějak mi ty dny začínají splývat.
V pondělí šla Lucka sama do školy, neb je Péťa doma. Taky měla zase fimo, ale přijela domů se Šárkou.
Já večer hurá, hurá na cvičení. Ale nějak mi to nešlo. Volal strejda, teta je zase v nemocnici.
Péťa odjela za kamarádkou do Němec.
V úterý odpoledne trochu víc času, tak jsem vzala Viki a hurá na prochajdu.
Holky z keramiky stíhám vyzvednout.
Ve středu navečer přišla Janička, koupila jsem zákusky, uvařila večeři. To jsme se měli.
Taky jsem stihla zaplatit popelnici, poplatek za psa a spoustu dalších drobných úkonů. A mám vyžehleno.
Večer se vrátila Péťa.
Ve čtvrtek volal zase strejda, že je teta doma, hurá. Taky jsem chtěla jít cvičit, ale nějaké pipky přišly neohlášeně a tak nějak na mě nezbylo místo, neb jsem přišla poslední. Tak jsem si doma dala aspoň půl hodinku na taťkově eliptikalu. Docela to šlo. Taky se mi ozvala dávná známá.
Dneska byla v práci i legrace. Po práci nákup. Doma Lucka i Šárka, která tu bude do zítra.
Péťa se asi nudí, neb napekla a navařila. O, já se mám, zítra nemusím vařit.
A měla bych něco dělat, ale vůbec se mi nechce.
Dneska by táta oslavil 78 narozeniny. Chtěla jsem jet rozsvítit na hrob svíčku a stavit se u bráchy. Ale je nemocný a nerada bych něco chytla. A ono vlastně vůbec nezáleží na tom, kde člověk rozsvítí a kde si vzpomene. A já vzpomínám hodně, hodně často na oba dva. Obzvláště v posledních dnech.
Jo a Valentýn, tak ten mě teda vůbec nebere.
Žádné komentáře:
Okomentovat