A možná ještě lepší odpoledne

Moje rýmička se drží zuby nehty. Ale ustupuje, vyhrát ji nenechám. Bohužel ta Lucčina zatím vyhrává.
Po obědě jsem se tedy sebrala sama, o pardon, ne sama ,ale s Viki a šla se projít.
Jenže kam jít? Taťka usoudil, že naše auta jsou jako čuňátka a když je tak hezky, že je zkrášlí.
Tudíž přibližovat se dnes nebude.
Zvolila jsem asi 7km okruh. A kupodivu zase lomy.
Ještě než jsme tam dorazily, koukala jsem jak už i u nás kvetou sněženky.

 A pak už jen klid, liduprázdno a sluníčko. Prostě balzám.

 Pohled směrem na Krkonoše, v lese nalevo je vidět skála - Myší skála, tam jsme byly minulý týden.

A pak ještě kousek lesem...

Podívat se z jiného úhlu a domů.

Fajn to bylo. Ptáci zpívají, kytky kvetou, lidi pracují venku na zahradách, jak kdyby byl konec března.