Ráno mrzlo

Na autech zamrzlá okna, na zemi šedivec, zima...Brr.
Pracovní, celkem poklidné dopoledne.
Odpoledne na drobné nákupy s Luckou. Zítra má narozky a to dítě moje malé skromné si nic nepřeje.
Úkoly, básnička. Vysvětlovat, že některé věci nejsou tak jak bychom si přáli a některé lidi nepředěláš.
A něco se musí udělat i když se moc nechce .
Tak snad.
Rovnat dříví, co taťka v sobotu nařezal, aby to dnešní mohl navozit domů.
A konečně cvičit, už mi to chybělo.

Letadlo a divadlo aneb

můj narozeninový dárek.
To je tak. Na jaře jsem měla narozeniny. Takové půlkulaté. Můj muž se po 25 letech společného soužití odhodlal a dal mi jako dárek zážitek. Vyhlídkový let. Trasu vybral výbornou. Moc dobře ví, že mám ráda rozhledny. Tahle trasa zároveň vede i místy odkud pocházím a kde nyní žijeme. Takže super.

Rozdíl ceny mezi letem pro jednoho a pro tři se zase tak moc nelišil, takže zakoupil let pro tři.
Po oslavě mých narozenin skončila Lucka v nemocnici, pak pořád pršelo, pak zas bylo horko, byli jsme na dovolené, zase bylo ošklivo, prostě nám to pořád nějak nevycházelo.
Na tenhle víkend byla docela dobrá předpověď.
Dnes po obědě jsme se Lucka, taťka a já vydali na letiště do Vrchlabí. Po chvíli nám přistavili letadlo.

První rozhledna Žalý

 Krkonošský Kotel, v pozadí Sněžné jámy

Štěpánka

Soušská přehrada

Moje rodná vesnička, i s rodným domem

A kritické místo cesty.
Nad Frýdštejnem s námi pan pilot hoooodně rychle zakroužil, ale oběd jsme statečně ubránili :)

Exceletní výhledy

Suché skály

Kozákov, v pozadí Trosky

Náš domeček

 A městečko

A nakonec foto s panem pilotem, byl skvělý.

Let jsme si užili, mě ani nevadilo, že foukalo, neb jsem nikdy v životě neletěla, takže jsem nevěděla, že to může být i klidnější. Žaludek se mi trochu ozval při kroužení, ale dalo se to.
Zážitek to byl opravdu úžasný.
Cestou domů jsme se ještě stavili v Jilemnici v cukrárně na výtečný jablečný závin a kafíčko.
No a aby toho nebylo málo, měli jsme na dnešek večer lístky na divadlo.
Přijela k nám Fidlovačka s představením Nejlepší kamarádky.
Den jsme si tedy užili jaksepatří.
A svému muži moc děkuji za úžasný dárek narozeninám, nasadil laťku dost vysoko a mě dá hodně práce ho za rok trumfnout. A taky jsem ráda, že nemusíme řešit zholat nic, co dnes zanělo na divadle.
Mám tě ráda taťko.

Dříví

začal řezat dneska taťka. Už je na čase.
Zima na krku a ve sklepě prázdno...
A já doháním, co se dá, ale nějak mi to nejde.
Péťa, aktivka naše, byla zase na brigádě. Ji docela obdivuju, co toho zvládne.
Navečer aspoň krátká ( 3km ) prochajda s Viki.

Dočkala jsem se

Dopoledne v práci s milým kolegou, který jezdí málo.Protáhli jsme o hodinu. Ale bylo to  ku prospěchu věci.
Lucka šla k Šárce, neb já měla jet na celé odpoledne i večer slavit narozeniny jedné kolegyně.
Jenže okolnosti mne donutili ke změně.
Takže jsem koupila kytku, svíčku, stavili jsme se u našich na hrobě, děda byl Václav.
Pak jsme jeli k babče. Taťka, Péťa a já. A když jsem nejela slavit, šla jsem aspoň na houby.
Na hodinku do lesa. Paráda. To ticho, klid, prostě nádhera.
Snad i kdybych nic nenašla, tak by mi to nevadilo....
Ale něco jsem přeci jen našla. Takže maximální spokojenost.

Včera Paříž dneska Peru

Jo, my se máme. Včera nám Péťa ukázala všechny fotky z dovolené v Paříži.
Dneska přišla Jana s dankem a konečně jsme viděli průžez jejich cestou po Peru.
Pěkné to bylo oboje. Hned bych někam jela.
Celý den v práci jsem strávila úředničinou a to fakt nemusím.
Proto jsem uvítala, že přišla Janička na kafíčko. Byla i večeře. Svíčková a domácí knedlíky.
Lucka zvládla hudebku, zase má nějaké nové skladbičky. Už se těším, až je uslyším.
Péťa poprvé odjela na vysokou do nového bytu. Tak tfuj, tfuj, tfuj...

Zase středa

Vím, že jsou náročné a vždycky mne něco zaskočí, překvapí, rozhodí.....No, nic, je lepší některé věci pustit z hlavy.
Lucka přišla za mnou, došla si na hudebku a když se pan šéf uráčil opustit působiště, jelo se domů. Nejdřív ale k Šárce vysvětlit úkol.
Doma jsem měla jakože snahu o úklid. Nějak se nedařilo. Pak zavolala Péťa, která už zase byla v práci, zda bych pro ni nedojela.
Dokonce se nabídla, že nám ukáže fotky z Paříže. No tak tohle jsme tedy odmítnout nemohli, že jo.
Takže úklid jde stranou a teď ještě honem aspoň koláč na zítra ke kafi.
Měla by přijít Jan s Dankem. A Péťa jede poprvé do školy.

Změna

je život. A co jsem změnila? No, nic moc, jen jsem trochu zkrátila vlasy ( asi tak 10- 15 cm).
Příště prý ještě víc, říkala paní kadeřnice. Tak uvidíme.
Takže:
Dopoledne do práce.
Po obědě ostříhat.
Péťa se šťastně vrátila z Paříže. Spokojená, výlet se vydařil.
Znovu do práce.
Trochu nějaké parády, nějak na mě všechno visí.
Na masáž. Nutně jsem ji potřebovala. Z přemíry cvičení se začala ozývat záda.
Na nákup, tentokrát něco do žaludku.
Pro Lucku se Šárkou na keramiku a domů.
Montežehlo, kdy tohle skončí ?
Nabarvit nové vlasy, ta šedivá už fakt byla hodně vidět.

Rychle

Fakt se mám nějak rychle. Strašně ten čas letí. Ráno do práce, odpoledne kávička s milou známou.
Sranda byla, jak jsme si stěhovaly věci z auta do auta, jak nějaká mafie.
Domů, montežehlo a zase cvičení. Bohužel tento týden první a poslední.
A je večer. Jak já mám stihnout všechno, co bych chtěla.

Na houby

 jsme se vypravili, ale ne do lesa.
Předem upozorňuji na spoustu méně kvalitních fotek. Lepší foťák je v Paříži na výletě. Prý se mají dobře.
Šárka u nás zůstala na noc. V nedalekém městečku se opět po roce konala výstava hub. Vloni jsme se dostali až na její závěr a některé exponáty už nebyly k poznání. Tak jsme vyrazili hned ráno.
Holky sice trochu koulely očima a remcaly, obzvlášť když jsme řekli, že půjdeme ještě do muzea, ale jely s náma. Výstava byla jinde než vloni.

 Exponátů spousty. Když jsem to procházela, tak jsem přišla na to, že je hub jedlých mnohem, ale mnohem méně než těch nejedlých.

Aby si to užily i holky, tak jsme navzájem hledaly houby se zajímavými jmény. Byla jich spousta. Tak třeba -Hvězdovka červenavá, Míhavka vodní, Čirůvka sírožlutá, Helmovka ředkvičková, Čapulka bahenní, Rosolozub huspenitý, Helmovka krvonohá, Troudnatec okrajový....
Největším exponátem bylo tohle

 Strávili jsme na výstavě docela dlouhou dobu. A ještě jsme se dobře bavili.
 Potom jsme se přesunuli do místního muzea. Našla jsem na netu, že tam dnes začíná výstava historických televizí. To je zas něco pro mého muže. U vstupu nás paní ukecala, ať si prohlédneme muzeum celé. Do místností uzamčených nás vezme průvodce. A tak se stalo.
Řeknu Vám, bylo to něco. V tomhle muzeu se je pořád na co koukat.
Začli jsme televizory. První průmyslově vyrobená u nás. Ta bublina nahoře se naplnila vodou, dala před obrazovku a tím se zvětšil obraz.

Další kousky

Manžel neví, kam dřív kouknout.

Potom jsme se vydali do dalších prostor.
Třeba v přírodopisné mají mimo asi milionu jiných exponátů tetřeva a za ním obr sršní hnízdo.

Prostory, zachované tak jak v nich žili původní obyvatelé budovy.

Tady to bylo i s výkladem. U dvou z dam na portrétech  pan ředitel, který nás provázel zmínil jako příjmení název místa odkud pocházím. Nedalo mi to a doma jsem to vygooglila. Opravdu se jmenovaly podle mojí rodné vísky. Co se člověk nedozví...
V jedné z mísností třeba mají lustr, který váží celý metrák. Podobné se vyrábějí dodnes.

Nebo domácí orloj, ukazuje snad úplně všechno na co si vzpomenete, včetně postavení hvězd.

Taky tu najdete  expozici věnovanou sportům a místním rodákům - sportovcům, mají tu myslím 11 olympioniků.

Na takových podobných jsem taky začínala

Další lustr, dnes na elektriku, původně na svítiplyn.

Mají tu i několik betlémů, v zimě mnohem víc, dnes nám pustili dva mechanické, jeden i se zvonkohrou
Tady holky studují, jakže to vlastně funguje.

Tohle nejsou hodiny, to jsou starobylé "píchačky"

A další zájem, model rozhledny na Táboře.

 
Mohli jsme si i rozsvítit a podívat se dovnitř.

A na půdě je výstava loveckých trofejí.

Tahle smaltovaná cedule mě zaujala nejvíc.

Historický "džúbox", hraje, stále jednu melodii, za 2 Kč ji přeje 2x , takže jsme ji slyšely 4x.

Když jsem ty dvě skoropuberťačky pozorovala, tak jsem si říkala, že to s nima není až tak špatný. Doma sice vede počítač a televize, ale když se jim nabídne něco jinýho... Celý dopoledne jsem jen slyšela: a viděla jsi , a pojď se podívat, a na co to je, a jak to funguje , a hele koukej...
Na závěr se ještě pohonily kolem kašny a jelo se domů.

Oběd jsem měla připravený, během 20ti minut jsme jedli. Sice až ve dvě odpoledne, ale co...
Jo a navečer jsem šla zase cvičit. Ne, že by mne jako všechno nebolelo, ale čím se člověk zkazil, tím by se měl napravit...Bylo nás tam takových víc.

Ještěže je celý den deštivo

a zataženo. Měla jsem v plánu spoustu věcí. po včerejším cvičení jsem schopna vykonávat pouze drobné domácí práce.
Takže peru, žehlím, vařím, peču...

A píšu si s kamarádkou, kde všude nás po včerejšku bolí. Dobře nám tak.
Lucka tu má Šárku, tak se holky aspoň nenudí.

Na stará kolena

jsem se zbláznila.
Že chodím od května pravidelně 2 x týdně na trampolínky, s tím se nijak netajím.
Dneska po práci mi napsala kamarádka, jestli s ní nechci zkusit multifunkční trénink.
No, pravda, že mne dlouho nepřemlouvala a já kývla. Myslela jsem si, že už mám nějakou fyzičku a že to zvládnu. Nemám, nemám vůbec žádnou....
Cituji paní cvičitelku : BODYFORMING - nejúčinnější cvičení na zpevnění , rychlé vytvarování a zbavení přebytečných kil - cvičení zaměřeno na břicho a zadek !!! - přijďte vyzkoušet - vhodné i pro úplné začátečníky !!! Multitrénink - to samé co bodyforming - akorát jsou mezi posilováním přidány ještě trampolínky !!!Moc se na VÁS těším -kdo se rozhoduje přijďte vyzkoušet, všechny hodiny vhodné i pro úplné začátečníky !!!
No tak jsme šly. Takhle zabrat jsem snad ještě v životě nedostala. A to jsem šla zcela dobrovolně. Nechápu se.
Co tě nezabije, to tě posílí. Uvidím, jestli se zítra  vůbec postavím.

Cestovatelský

tak by se dnes dal nazvat dnešní den.
Jednak jsme s Janou vyrazily na druhý pokus k lékaři. Dnes ordinoval. Jen tam byl nával. Ale tomu se nedivím. Ten přístup, to jednání, to byl prostě luxus. Kdyby se takhle chovali všichni zdravotníci, tak to by byla paráda.
Pak jsem šla na chvíli do práce. Potom pro Lucku do školy a domů.
Oběd mi dovezla Janička - houbovou polévku, houbové řízky a jako dezert Hraběnčiny řezy. Všechno bylo skvělé. Mám já to šikovnou dceru.
A nejen jednu. Péťa se chystala na malou dovolenou. Jedou s přítelem do Paříže. Upekla si na cestu luxusní ořechovou bábovku. Taky mňamka.
Odvezla jsem Lucku na hudebku. Mezitím taťka vezl Péťu s přítelem k zájezdovému busu. Já jsem využila čas a sesšla s jednou milou známou na kafíčko. Lucka dorazila za námi.
A večer jsem frčela cvičit. Dneska sama.
Venku to celý den vypadalo jako by byl apríl. Chvíli slunce, chvíli déšť, chvíli oboje. Asi takhle...

 A večer, když jsem přijela domů...

Fotky nic moc, ale velký foťák si půjčili mladí do Paříže. Tak doufám, že alespoň nějakou fotku uvidím.

Zase jedna

šílená středa.
Nejdřív vše klape jak má, ale pak se to zrtne. No nic.
Padla na mne únava, psychická i fyzická. Už dlouho jsem nebyla takhle " vyšťavená".

Divadlo po obědě

Jsme malé město. Máme tu kulturní dům. Od loňska v něm novou ( relativně mladou) pracovnici.
A tak vznikl projekt Jelení (ú)lety

Copak o to, člověka by něco nového, neotřelého zajímalo, ale jak to udělat.
Doposud se nám s každým představením vyskytovala i jiná akce nebo povinnost.
V dnešním představení dokonce vystupovala místní rodačka.
Tak jsem si zjistila, že představení pro školy je od 12:30. Jelikož nemám danou přesně pracovní dobu ( stejně si to všechno musím udělat sama), skočila jsem v poledne na oběd a pak honem na představení.
Dobře jsem udělala.
Seskupení Veselé skoky je plné mladých nadaných lidí.
A představení Chabrus line bylo energické, hudební, taneční, veselé. I puberťáci, kteří seděli v sále se docela bavili a ani moc neprudili.
Po představení jsme koupily s Luckou, která za mnou přišla, pár drobností a jely domů.
Od 17 hodin jsem měla radu rodičů. Domů jsem dorazila v osm večer. Takže jsem ráda, že jsem šla do divadla po O.
Jo a chtěla jsem vám nafotit václavky, které nám vyrostly na louce, ale než jsem se k tomu dostala, tak je sežraly srnky.

Volno

v práci jsem dnes měla. Nějak na mne nezbyl kolega.
Tak jsem toho využila. Chtěla jsem i s Janou navštívit lékaře v nedalekém městě.
Dnes neordinoval.

Chtěla jsem jít na houby. Dvě hodiny jsem běhala po lese a nenašla vůbec nic.
Teda prašivek spoustu.

Tak jsem se vrátila domů, abych naplnila košík krásnými kozáky během 5ti minut.

Protože pršelo, zajela jsem pro Lucku a dělala taxikáře ještě dvěma spolužačkám.
Šárka je nemocná.
Zpracovala jsem maso, co jsem si ráno nakoupila, odvezla několik pytlů vytříděného prádla na charitu.
Dala sušit houby. Vyprala Janě oba spacáky.
Večer jsem byla cvičit.
Nějak nestíhám.

Venku prší

a mě se nic, ale opravdu nic nechce.
Že by jarní únava?
Lucka chtěla k  Šárce, Šárka je nemocná. Lucka se nudí.
Péťa byla v kině.
Jana se vrátila z vandru.
Taťka byl u babičky s nákupem, brýlemi a poprřát k svátku.
A mě se pořád nic nechce.

Trochu fofr

Ráno jsem se těšila jak si pospím. Jo, jo, to jsem se fakt jen těšila.
Viki je naučená, že mi budík zvoní v šest. V šest a pět minut mi stála u posletele a kňourala - upozorňovala, že mám vstát. Naštěstí si nechala vysvětlit, že dneska tedy opravdu ne.
V sedm hodin sms - SOS od nejstarší dcery, která je na vandru po Lužických horách.
Holky potřebovaly vědět, jak bude, ufff....
Dneska tady byl Pecen - novodobé dožínky. Každý rok je to stejné.
Ale letos jedno OS vymyslelo akci Sjezd koloběžek z Kozákova.

Jak víte, ve čtvrtek jsme jely s Luckou zkušební jízdu.
Dopoledne to vypadalo, že nepojedeme. Bylo ošklivo, poprchávalo, foukal vítr. Jenže já jsem si objednala lepší počasí. Oběd jsem děla v předstihu.Chtěla jsem jet obě jízdy, ale nějak mi zase napověděla intuice, že Péťa bude potřebovat matraci. ( Avizováno dopředu, že o víkendu se vezou věci na byt na VŠ. Měla slíbeno, že ušiju nový potah na naši molitanovou, vypranou matraci. K tomu deka, polštář, povlečení...)
Tak, tak na poslední chvíli jsem potah došila a měly jsme to s Luckou akorát abychom stihly druhou jízdu.
Na koloběžce jsme jely už z domu .
Nakládáme

 Hromadné foto na vrcholu, chybí ti, co jeli i první jízdu,nechtěli se s námi fotit.

Odjez, trasa byla dlouhá přes 9 km. Pěkně z kopce, převýšení nějakých 420 m.
Odjezd

Po dojezdu jsme si šly prohlédnot stánky.

I vše ostatní, co zde bylo k vidění

Hudba hrála

A naše paní učitelky ze ZŠ s výrobky z keramiky

 Na 15 hodin bylo naplánováno počítání účastníků sjezdu na koloběžkách.

Řadíme se

Objeli jsme náměstí, celé místo konání Pecnu.
Dostali jsme pamětní listy, na sčítání se nás sešlo 35, ale já vím, že všichni, kteří jeli z kopce dolů tam nebyli :)

 A Lucka toho asi ještě neměla dost a při čekání na odvoz jezdila a jezdila

Taťka mezi tím doma sekal křiviňákem. A tak abych si jen neužívala, tak jsem se po návratu domů vzala hrábě a šla to po něm uklízet. no ještě na tom pár chvil strávím....
A k večeři jsme si udělali masíčko na dárku, který dostal taťka od Péti k narozeninám. " horký " kámen na opekání masa pro domácí použití. Mňam.

Šikovné holky máme...