Úvaha

nad mým momentálním rozpoložením.
Dneska jsem si psala s jednou dobrou duší, která čte i můj blog. Psala, že je jí líto, že se v tom " plácám".
Jsem moc ráda za tuhle zpětnou vazbu. Každý den shrnu, napíšu stručně co a jak a jdu dál. Nějak si neuvědomuju, že navenek to může vypadat, že je všechno špatně.
Možná vypadá, ale není. To je život.
Holt se toho v jednu chvíli sešlo nějak víc. A víte jak se to říká, stokrát nic umořilo osla.
Spousta dobrých lidiček co znám na tom jsou hůř než já.
Že nám nejstarší dcera dcera zmizí za oceán ? No jasně, že jako máma mám strach, ale není první ani poslední a moc jí to přeju.
Že na chvíli ztratím parťáka a spřízněnou duši ? Však ona se zase vrátí. A kdy by měla cestovat, když ne teď.
Víc mě trápí, že se jí dnes vrátila chřipka, ale to taky zvládne, jen musí trošičku ubrat plynu, že jo Jani :).
Že Lucka je poslední dobou nějaká unavená a bez energie? Zas to není tak hrozné i když mě na to upozornilo víc lidí. Pro jistotu  jsme dneska nechaly udělat nějaké odběry.
Kdyby jste viděli, jak byla statečná.
A nejen při odběrech. Odpoledne, po škole a flétně jsme musely nechat uspat potkanici. Její stav se ještě do rána zhoršil. Naděje na vylepšení žádná. Chtěli nám ji vzít a vrátit uspanou, to dítě si prosadilo, že s ní bude až do konce. A byla a zvládla to skvěle.
Že jsou v práci problémy ? A kde nejsou. Jen mě mrzí, že 8 let něco fungovalo a náhle je vše jinak. Nebyla jsem na to zvyklá, ale učím se rychle....A pořád ještě mám práci.
Že Viki nemá drápky a má trochu problémy? No a co, dáme botky a je to.
Že rodinné vztahy nejsou ideální ? Příbuzný si člověk nevybírá, přátele ano.
Že si s prostřední nerozumím tak, jak bych chtěla ? To mě trápí asi ze všeho nejvíc. Právě proto, že jsem vyčerpala všechny možnosti a už si nevím rady. Trápí mě, že šikovná, hodná, hezká a hlavně inteligentní holka takhle stávkuje. Bohužel s tím asi nic neudělám. Jen doufám, že se jednoho dne probudí a pochopí. A snad ví, že jsme tady pro ni a máme ji rádi.
A nakonec, že já nemám energii ? A kde ji vzít. Sluníčko tady u nás bylo za celou zimu párkrát.
A když už bylo strávila jsem ty slunné chvíle v práci. Snad už to bude lepší.
Dneska ráno ptáci vyloženě křičeli. Už to teplo a světlo musí přijít.
Na závěr malé shrnutí. Mám se dobře.
 Mám hodného muže, tři krásné, zdravé, chytré dcery. Zatím máme práci oba. Máme kde bydlet, co jíst a do čeho se obéct. Takže si nestěžuju. A pokud to tak vypadá, tak slibuju, že se budu snažit psát veseleji.
I když blog jsem si zřídila, abych si po čase připomněla jak veselé, tak smutné chvilky.
Jsem ráda, že jsem si to takhle hodila na papír. Aspoň vidím, že se nemám zas tak zle.
A ještě zítra do práce a pak hurá jarní prázdniny.

Jestli dnes

svítilo slunce, tak to fakt nevím. Ale vím, že ráno svítil měsíc. než jsem stihla dojít pro foťák, tak už skoro nebyl. Byl to fofr jak se ztratil. Foto nic moc, jen pro ilustraci.

Jinak zase jedna "dobrá" středa. Klientů tak nějak víc než dost. Někteří dost nároční...Uff..
Lucce odpadla keramika i hudební nauka, obě paní učitelky onemocněly.
Takže byla ve tři odpoledne s taťkou doma. Já až po páté a v šest jsem jela pro Janičku, aby koukla na naši jednu potkanici. Už minulý týdem měla jednu mrtvičku, ale docela se z toho vzpamatovála. Ale opět ji přitrefilo a tak zítra jdeme na veterinu nechat ji uspat. Bohužel, nebo nožná bohudík, že u zvířat to jde. Nenají se, nenapije, jen by se trápila. Foto z minulého týdne.

Konečně !!!

se dnes alespoň na chvíli ukázalo sluníčko.
Dopoledne jsem strávila v práci. Dnes s objednanými klienty, kteří vzorně a na čas dorazili všichni. Jen "opálená" Margita ne :). Ale ona přijde, ale v jiný čas a jiný den. to znám...
Odpoledne jsem tedy pro Lucku vyrazila pěšky. Měly jsme domluvené, že vybereme Šárce nějakou drobnost k narozeninám. Dobře jsem udělala, krásně jsme se prošly, dárek koupily , kačeny nakrmily...

A aby toho nebylo málo, tak jsem ještě vzala na prochajdu Viki.
To už sice slunce nebylo, ale jaro, jaro už je všude cítit. Jen to bláto by nemuselo být.

A všude bylo bílo

a mokro, místy se i zelenalo, taky pršelo, jen to sluníčko se zase neukázalo.
Cesta tam  klidná, práce docela taky. Nečekaně s mladým kolegou. Zase jsme i ty kluky zlobivý (dřív nosili pruhovaný mundur) zvládli. Cestou zpět jsem jela okolo nehody, následně se dozvěděla, že to byla místní slečna, které při nehodě utekl pejsek. Slečna byla odvezena do nemocnice, ale už zase snad propuštěna. Pejsek po rozsáhlé pátrací akci, ať žije FB!!!, se našel.
Stihla jsem koupit lístky na další kulturu. Když si Lucka četla, na co, že to půjdeme, tak se mohla potrhat smíchy. Naštěkaná, Božský řízek a Drůbeží nářez. Máme se na co těšit.

Ráno jsem se probudila

pr.... napřed. Nevím proč, ale nějak mne přepadla oooobr deprese. Všechno bylo špatně.
Ještěže jsem měla oběd připravený, dnes bych to asi nedala.
Taťka šel vyfrézovat sníh, který při dnešních  + 7 stupních mizel před očima asi tak, jako včera přibýval.
Pak jel ještě k babče sházet sníh ze střechy, která by to nemusela unést.
A odpoledne jsem šla na dlouho plánovanou akci, která se bude ještě několikrát opakovat.
Zatím neprozradím o co jde. Až jak to dopadne.
Nicméně nálada se trochu vylepšila a kdyby nic, aspoň jsem se, i když v dešti, pěkně prošla.

Chumelí

i tady u nás. Nic, co bychom neznali. To jen celá republika a hlavně silničáři jsou zaskočeni. Nevím proč.
Pamatuju, když jsme jednou 1. května lyžovali na vleku. Sice jen to jedno dopoledne, pak už to nešlo, ale přes noc bylo tak 25-30 cm sněhu, vzali jsme lyže, zapli malý vlek a povozili se.
Dneska napadne 10 čísel a je kalamita.
Chtěli jsme se jet podívat na Janu na masopust. Ale přeci jen to je trochu z ruky. A vzhledem ke stavu silnic....
Tak jsem zkoušela fotit aspoň ptáky. Potvory, jak se objevím, nepřiletí žádný.
Tak aspoň to málo, co se mi podařilo.
Zvonek lesní

Paní Hejlová, trochu rozmazaná

Pan Hejl

A jedno foto našeho Kašpárka v akci, foceno mobilem, staženo přes FB, takže kvalita nic moc, ale radost z toho mám, ne že ne. Ještě jsem s ní nemluvila, tak doufám, že se akce vydařila.

S radostí

jsem dnes šla do práce i přesto, že teploměr ráno ukazoval - 17,5 st. C. Brrr, to byla zima.
Ještě než jsem zahájila pracovní proces, odnesla jsem Janě dodělanou masku Kašpárka.
A proč s radostí do práce? Přijela totiž mladá kolegyně, se kterou je radost pracovat.
Bonusem bylo, že klientů bylo tak akorát a nic složitého. Takže fakt pohodička.
A jelikož Lucka zatoužila být v družině, měla jsem dostatek prostoru pro dodělání práce i pro nákup.
A pak už hurá domů.

Dámská jízda,

která proběhla v pátek minulý týden měla dnes pokračování, jen v trochu jiném složení.
Koleno Lucku nijak výrazně nebolelo, takže normálně do školy, já do práce.
Po obědě ještě zvládneme klavír i flétnu a pak už máme " rande".
Scházíme se v naší oblíbené kinokavárně s kamarádkou (která v těchto dnech slaví narozeniny) a Tadýskem.
Trochu nám chlapec vyrostl...

A s Luckou si docela rozumněli. Je tam dětský koutek a vyhráli si, ač Lucka nemá v okolí jiné malé dítko, byla trpělivá a zvládala ho hravě.

Legrační je, že na téhle fotce mám své děti dvě. Ty dva v pozadí, to je prostřední s kamarádem. Sešli jsme se tam zcela neplánovaně a když jsem fotila, tak Lucku a Tádu, až doma jsem objevila, že tam je i Péťa s kamarádem.

Dáme si nějakou tu mňamku, popovídáme , prostě pohodička. Ani nevíme jak, uběhnou dvě hodinky.
Při odchodu z kavárny jede několik aut hasičů, sanity, policajti. Takové manévry...
Druhý den se dozvídám , že nedaleko od nás začal hořet dům ve velmi nepřístupném terénu. Naštěstí to kluci hasičský zvládli pěšky s ručníma hasičákama :).

Středa

je vždycky výživná, ta dnešní taky, ale trochu jinak.
V práci jsem byla s mladým kolegou a bylo to v klidu.
Během pracovního procesu jsem měla telefon. Lucky učitelka.
Nejdřív mě vynadala za Lucky obutí ve škole, protože upadla ( podrazili jí nohy, ale Lucie nežalovala, asi věděla proč) a bolelo jí koleno.
Pak mi prozradila, že Lucka jako každoročně postoupila do okresního kola recitační soutěže, jediná ze třídy.
Odpoledne po práci přijela Janička. To je vždycky rozruch, ale milý... Probere se spousta věcí.
Doladily jsme masopustní masku, ještě nějaké malé dodělávky a je skoro hotovo.
Jedna cvičná fotka. Zelené kalhoty jsme zavrhly, vezme si tmavě červené.

 

Při odjezdu se jí to na naší úžasné cestě smeklo a skončilo nám děvče ve křoví.
Už to vypadalo, že tu zůstane do jara, ale přišla matka, zatlačila a dítě vyjelo.
A taťkovi nemístné připopmínky o nějaké rozjeté lokomotivě byly hnedle ztrestány.
Nechápu, proč domů přišel jako sněhulák. Holt asi narazil na tu lokomotivu :).

Pohoda

ta pracovní provázela dnešní dopoledne. A to proto, že jsem pracovala sama. Nikdo neradí, neorganizuje, nerozčiluje se, netelefonuje...Všecko mi odsejpá. Jsem prostě divná.
Odpoledne rychlá domluva s Janou o masopustní masce. Legrace byla, že stojím před dveřmi její práce , vytahuji telefon, volám a Jana stojí před dveřmi u mého pracoviště. Nějaká telepatie :). Ještěže to k sobě máme asi 300 m.
Vyzvedávám Lucku a navečer realizuji masku. Zítra ještě drobné úpravy a snad dobrý.
Doufám, že zítra nafotím.
Včerejší opáčko z dějepisu se vyplatilo, máme za 1. Proto ještě probíráme přírodopis a pak hurá do pelechu.

S úsměvem

jsem dnes jela do Lysé. Důvodem byl jiný kolega, který je taky "jen zaměstnanec", tudíž jsem věděla, že nebudu muset řešit neřešitelné. Klientů tak akorát.
A tolik obáváná (oním kolegou, já už jsem zvyklá) návštěva za doprovodu vězeňské služby proběhla taky naprosto v klidu. Jen 10 lidí v jedné malé místnosti je trochu hodně.
Ještě jsem trochu poklidila, protože už jsem se na to nemohla koukat.
Lucku jsem si vyzvedla opět u Šárky.
Navečer psala Jana, že potřebuje vymyslet masku do masopustního průvodu. Znalec namítne, že už je období půstu, ale ve vesnici, kde Jana nyní pobývá to holt nějak nestihli, no.
Jenže co tak na rychlo vymyslet, že. Něco nás napadlo, tak uvidíme, jak dopadne realizace.
Večer ještě s Luckou probíráme dějepis. Některé věty o státnících v dávných dobách, jako kdyby psal někdo o těch současných. Historie se holt opakuje.

Jako přes kopírák

byla neděle podobná sobotě.
Mlhavo , zataženo. Odpoledne jsem odvedla Lucku zase k Šárce a šla se projít s obutou Viki,
vzala jsem to přes město. To jsem si dala, každý se divil, že má pes boty.
A v rámci duševní očisty ( jak jsem si přečetla jinde) jsem upekla další várku muffinů a housky.

A jak jsem tak byla s Viki venku, tak jsem dumala nad tou nenáladou. Ne, že by se toho v posledních dnech nesešlo povícero. To je fakt. Ale všechno takové věci ze života. Nakonec i nějaká pozitiva mezitím sem tam problesknou. Vlastně nic tak závažného, co by neřešili i v jiných rodinách a myslím, že mnohde ty starosti jsou mnohem větší. Ale ono to je tak nějak o nenáladě všeobecně.
A co nejvíc, chybí mi slunce, sluníčko. Tady u nás takměř není už dlouho a když náhodou, tak sedím v práci. Okna neprůhledná v přízemí, do ulice, naproti vysoký šedivý dům. Prostě mi chybí světlo a asi nejen mě. To by pak nechodili smutné zprávy, že si člověk 50ti letý sáhl na život.
No nic, musím doufat v lepší zítřky. A těšit se na sluníčko.

Po nočním sněžení

jsme se probudili do bílého rána. bylo to jako v pohádce. Jen se oteplilo a než jsem vyrazila ven, abych si to vyfotila, tak sníh ze stromů opadal.
Po obědě jsme se oblékly a vyrazly  pěšky s Luckou k Šárce. Trocha pohybu neuškodí a bříško už skoro nebolí. Holky mají rozdělanou nějakou práci od minulého týdne a byla by škoda, aby si ji nedokončily.
Já jsem to vzala domů s Viki oklikou. Sice bylo zataženo, ale bylo to fajn.

 Dneska jsem preventivně Viki botky nasadila, takže dnes bez úrazu :).

Spokojenost na všech stranách.
Jen ten úklid, prádlo, žehlení a ostatní úžasné věci by mohl dělat někdo jiný než já.

Do práce

se mi nechtělo z více důvodů. Lucka nemocná ( no, řekněme si to popravdě, zase tak strašné to není), já nějak unavená, atmosféra v práci mizerná.
Kupodivu to šlo. Klientů tak akorát. Šéf tak nějak oklikou přiznal, že to, co se děje se mu moc nelíbí, ale vlastně se nedá nic dělat a musí to tak být. Kdyby chtěl, ono by to šlo jinak, jenže....nechce? nemůže? Rozumný člověk si obrázek o tom všem udělal.
Jelikož tady práce není, držím hubu a krok, ale štve mě to. Štve mě, že jsem se musela nechat ponížit, že jsem se musela podřítit, ale bohužel zatím to tak musí být. Jeden plat by hodně chyběl. Je možné, že jednou na to taky dojde, ale prozatím musím zatnout zuby. Mnozí jsou na tom hůř. Pyšná na sebe nejsem....

Lucka to zvládla doma dobře, bříško se lepší. A abych zase vyrovnávala , tak jsem večer vyrazila na dámskou jízdu. Bylo to skvělé. Domů jsem dorazila za velmi vydatného chumelení kolem půl druhé ráno.

A abych nezapomněla, dnes by bylo tátovi 77. Chybí pořád....

Valentýn

nezačal úplně ideálně. Lucka se probudila s bolením bříška. A protože tohle bolení se v poslední době občas opakuje, vyrazily jsme na poradu k paní doktorce. Teda dost se divily, když nás tam viděly. Fakt jsme tam skoro rok nebyly a tenkrát to bylo taky s břichem.
Prý je tady u nás taková nějaká divná viroza, troch bolí krk (Lucku třeba včera), trochu břicho, trochu únava. Prostě je člověk takovej nijakej. Tak jo. Dnes a zítra doma, nějaké tabletky na uklidnění bříška, klid. Snad to pomůže. Jen bohužel je zase sama doma. musím do práce.
Dopoledne svítilo sluníčko a já se těšila, jak se půjdu projít. Jenže než jsem dorazila domů, tak už zase zamračeno. Nějak na mne padla zátěž posledních a nějak jsem odpadla.
Valentýna jako takového neslavíme. Nicméně můj hodný muž mi kytičku přivezl.

Rozluštění

ke včerejší hádance je v komentářích.
Přesto mi to nedá. Včera jsme byli na představení  Simony Stašové Shirley Valentine. Těšila jsem se moc.
Reference slibovaly dobrou podívanou.

A byla to pecka. Od začátku do konce jsme se neskutečně dobře bavili.
Tolik pravdy pohromadě jsem dlouho neslyšela. Simona Stašová byla prostě úžasná.
Vřele všem doporučuji a nebojte se na to vzít i mužské protějšky.
Budou se bavit taky, alespoň ten můj se bavil.
Pro nás ještě taková třešnička na dortu. Setkání s maminkou Janina přítele.
Známe se trochu, víme o sobě. Tudíž to nebylo žádné obaváné setkání.
Ale hodně potěší, když potencionální " tchyně" ( v tomto případě přímo hnusné slovo) pěje na tu naši holku jenom samou chválu. Balzám na pocuchané nervy. A ještě lepší je, že je to vzájemné.

Malá hádanka

Schválně jestli někdo pozná ( a mohl by), na jakém představení jsem to dneska s mužem byli?
Napoví jeden rychlocvak mobilem na úplném závěru večera.

A Janičko, ty se neopovažuj psát :) .  Bohdanka pozdravuje, byla taky.

Jinak nevím co si myslet. Minulý týden v práci , odpusťte mi ten výraz, ale hnus. Dneska pohoda.
Možná to bylo tím, že s námi navíc byla mladičká kolegyně, možná, že nebylo tolik klientů, možná, že jsme zavítali do místního domova pro seniory, kde si člověk uvědomí, jak je všechno pomíjivé. Opravdu nevím.

Lucka je neskutečná šikulka, zvládla hudebku, keramiku a díky naší kultuře byla večer sama doma.

A kyž jsem dala publikovat, tak jsem zjistila, že tohle je můj 800 příspěvek. Nikdy bych nevěřila, že něco takového dokážu a pořád mě to baví.

Chumelí

a všichni se diví. Vždyť je přeci únor.
Vloni padalo taky, taky mrzlo, pak byla obleva, hrnuly se ledy, udělaly velkou škodu...
Tak nevím, čemu se všichni diví. Mohlo by být hůř.
V práci jsem byla. Negativní postoj jedné strany vyvážila pozitiva od té druhé.
Zrovna dnes mi to udělalo radost. Aspoň vím, že to nedělám špatně a pro nic za nic.
Dojela jsem pro Lucku, dneska byl zápis budoucích prvňáčků a že prý jich bylo dost.

Zakoupeno

v Lidlu v akci minulý týden. Já vím, že spousta z vás je má a používá, že to není žádná novinka. Ale já z toho měla radost, hlavně asi z té barvy formiček samozřejmě.
Včera vyzkoušeno, dnes už takměř nejsou.

A aby toho nebylo málo, tak ještě pár koláčů. Předpis na ně je z loňska od Wlčice. Taky už skoro nejsou.

A protože i dnes jsem byla na cestách, tak cestou domů jsem se stavila nakoupit, kde jinde než v Lidlu. Formičky silikonové krásně červené ještě měli a tak jsem si pro včerejší velký úspěch ještě jednu sadu koupila.
Tvořící odpoledne se u Šárky nekonalo a Lucka šla sama domů. Šikulka.
Odpoledne se tudy prohnala Jana, chudák, musela dát uspat další potkanici. Dlouho se nezdržela, měla domluvené kafe s kamarádkou, která ji k nám doprovodila. Tak holky vyfasovaly něco ke kafi. A já odešla k jedné dobré duši na čaj. To jsem potřebovala. Probraly jsme novinky posledních dnů, zjistily, že všude je něco a bylo nám moc dobře.

Masopust

I u nás na malém městě se našla parta nadšenců.
A tak jsme se šly s Luckou podívat. Maškar (vlastní výroba) se sešlo hojně.

Malých i velkých

Hrálo se, zpívalo i tančilo.

I nějaké dobroty se našly, avízovaný ovar, jitrnice, jelita voněly hodně, ale byly v obležení, takže ani vyfoceny nejsou.

Všichni zúčastnění byli označeni

Milé to bylo.
Prostě se snažím vyrovnávat ty negace.
Viki je na tom podstatně lépe, packy již nekrvácí, jen je to pěkná potvora. Okamžitě pochopila, že o ní máme strach a tak nám to dává " sežrat". Tváří se jak kdyby to byla její poslední hodinka, div, že se nenechá přenášet z místa na místo. No, líto mě jí je, ale na tuhle fintu jsem jí neskočila.

V rámci zlepšení nálady

jsme se dnes po obědě rozhodli vyrazit do přírody.
A to tak, že jako kousek popojedeme a pak půjdeme. Tak nejdřív jsme díky mě špatně odbočily a najeli asi o 10 km víc něž bylo třeba. Asi mne měly varovat už názvy vesnic Rváčov , Dráčov, Černá... Kolem cíle jsme ale úspěšně projeli. Nakonec jsme tam i dojeli. A vyrazili jsme, že teda kousek pěšky.
Tady byla ještě pohoda, jen Lucka trochu kňourala, že je zima a bolej ji nohy, a proč má jako s náma chodit. :)

 Bylo i na co koukat.

Zase jsme nějak popletli cestu, ale to by až tak nevadilo. Kam jsme měli dorazit, tam jsme došli.

 Jenže já chytrá chtěla udělat Viki radost a pustila jí na volno. Ona radost měla, to jo. A taky to dávala patřičně najevo a lítala jako blázen. Jenže jsem jí nedala botky, které jsem s sebou měla. Cesta, kde běhala byla zasněžená, ale pod sněhem umrzlá a plná hrubých kamínků. A tak se stalo, že během okamžiku krvácely Viki všechny tlapky. Tak jsme se otočili a mazali rychle domů.
Nálada nic moc a ani krásy přírody moc nepomáhaly.

 Cestou domů jsme ještě zastavili na tenhle cvak. Jelikož jsem měla jen můj malý digitálek, tak kvalita nic moc, ale je vidět ta hradba z mraků, která pomalu postupovala. V pozadí Krkonoše.

Když jsme dojeli domů, nožky jsme vykoupaly. Dvě jsou OK, ale dvě jsme museli zase zavázat. Jeden pahýlek je pryč zcela, jeden natržený a krvácí a krvácí...
A takhle chuděra leží celé odpoledne.

A já mám pocit, že mě někdo očaroval, protože ať udělám, co udělám, všechno špatně.

Další kapka

na té negativní straně. Nějak nevím, jak tohle teda poberu.
Všichni si přáli, aby ten letošní rok byl lepší , veselejší. Jen za těch pár týdnů, co z něho uběhlo mám pocit, že je to mnohem horší než vloni.
No nic, teď jen musím popřemýšlet nad životními hodnotami a dojít k nějakému rozhodnutí.
Asi bude negativní vůči rodinnému rozpočtu, ale já si zachovám alespoň zbytek hrdosti, kterou ještě mám.

Lucka byla odpoledne u Šárky a tvořily. Ještě nemají zcela hotovo, pokračování v pondělí, prý. Tak uvidíme.
A já jsem se šla v rámci pročištění mozkových závitů konečně po dlouhé době projít s Viki.

Vyvážení

V poslední době se na blozích spřátelených objevila v různé formě stejná myšlenka.
Vyvážení, kompenzace, rovnováha.
Je - li něco špatně, musíme si najít, co nám dělá dobře.
Už před časem jsem zakoupila vstupenky na Všechnopartičku. Profláknutá dvojice Šíp a Náhlovský.
 
Tady měl být obrázek z netu. S ním nejde publikovat dnešní záznam.

Pobavili jsme se dokonale. 1,5 hodiny smíchu dokáže alespoň trochu kompenzovat nepohodu předchozích dnů.
A abych měla opravdu co kompenzovat, tak jsem byla dopoledne uvězněna zcela dobrovolně na zubařském křesle. Musím říct, že náš nový pan doktor je frajer. Hrabal se mi v té papule rychle, odborně, bezbolestně.
Asi začnu mít ráda zubaře.

Když se nedaří

tak se nedaří. Původně jsem to chtěla napsat trochu jinak. Hůř....
Asi nějaké špatné období, či co. Jeden "úžasný" zážitek stíhá druhý.
Po opět vydatné středě jsem si jela na otočku do HočoPočo pro další dávku vydatných zpráv.
Nějak je musím ztrávit, jen nevím jak....
A abych zase někoho neděsila. Všechno žije :).

Houstičky

z loupákového těsta Lucce o víkendu tak chutnaly, že jsme dneska pekly znovu.
Dopoledne byla normálně ve škole, já v práci.
Sice to vypadalo, že jsem nic neudělala, ale jo, spousta takových drobných prkotin, co zaberou spoustu času a moc se do nich nechce. Tak jsem dnes zaťala zuby a hotovo.
No a odpoledne ty houstičky, opakování přírodopisu.
Ještěže máme internet, kde bych se utvrzovala v tom, že mám pravdu.
Taky jsem dostala kytku. A potkala kamarádku a domluvila si rande.
Takže nakonec docela dobrý den.

Ráno

nás překvapil příděl sněhu. Ještěže můj muž je se sněžnou frézou kamarád. Sice to nedělá rád ( kdoby taky jo, že jo), ale proházel a do pracovního procesu jsme mohli vyrazit.
Cestou do práce, poblíž Lysé nad Labem. Dokonce jsem zastavila a vystoupila z auta.

Práce probíhala docela v klidu.
Pak se to trochu změnilo, volali ze školy, že Lucce není dobře.
Tak jsem zavolala Aniččinu mamku a poprosila o protislužbu. Dojela pro Lucku, vyzvedla jí oběd (kastrůlky zapůjčila paní učitelka) a doručila ji domů.
Lucku jsem zkontrolovala telefonem, udělila pokyny a podle hlasu věděla, že se asi nic moc neděje.
Pravdu jsem měla. Nevím proč, ale prostě ji bolelo bříško, během odpoledne to přešlo a už je dobrá.
Zítra jde do školy.
Po včerejším dusnu jsme si ujasnili situaci a otrávit se nenecháme. V tom máme jasno.
Kdo chce kam, pomozme mu tam. Až budej ouvej, třeba pochopí....Každý na to musí příjít sám.
Je to jen na něm. Ovšem je otázka, zda bude prostor pro to, aby mu to došlo. Věřím v lepší zítřky...
Odjakživa jsem byla naivní a už to tak zůstane, ale trápit se nenechám. Prostě budu věřit.

Dnešek

nejlépe vymazat z kalendáře
Nechci nikoho děsit, to jsou moje momentální pocity.
PS: všechno žije :)

Návštěva

Už jsem tady psala o tom, že nejstarší dcera má nového přítele.
Mladý muž je sympatický. Padl do oka kdekomu.
V jedné malé vesnici příbytek, kde s Janičkou ve volném čase přebývají.
I byli jsme pozváni na návštěvu. I pozvání jsme přijali.
Napekla jsem nějakou dobrotu, která nebyla třeba, neb Jana měla upečený výborný koláč.

Zlatým hřebem odpoledne byla bezesporu odchycená (po dlouhém lovu) myšice lesní.

 Další zajímavostí, hlavně pro Lucku byla káča

a spousta zajímavých hudebních nástrojů

Bylo nám tam moc pěkně. Celkový dojem umocnil výhled z okna.

Dar x charita x pomoc ?

Už pár dní přemýšlím na toto téma. Nechci vzbudit nějaké negativní emoce, nebo rozpoutat diskusi na dané téma.
Jen takové malé zamyšlení. U místního supermarketu se poslední dobou objevuje muž nevábného zjevu.
Na krku nějakou kasičku a oslovuje kolemjdoucí s prosbou o dar pro nějakou organizaci. Když vstupují do obchodu, když z něho odcházejí, když vracejí košík. Je mu to jedno, oslovuje a vlastně obtěžuje. Většina lidí ho obchází, pokud to jde, nebo ignoruje. Přiznám se dobrovolně, patřím mezi ně.  Ne proto, že bych nechtěla někomu pomoci, ale spíš proto, že nemám zpětnou vazbu. Nevím, kde ty peníze nakonec skončí, jestli opravdu pomohou.
Vloni jsme ( bohužel díky jedné smutné události) poslali nějaké peníze na účet Kolpingovy rodiny Smečno. Ihned po obdržení peněz přišlo poděkování e- mailem. Tento týden dorazilo potvrzení o daru. Ač jsme ho nechtěli. Přiloženo bylo i tištěné poděkování.

Tady vím, že náš minimální příspěvek došel tam, kam měl.
Takovouhle podporu  ráda zopakuji. Tady zpětnou vazbu mám.
Tolik drobné zamyšlení.

Šárka u nás zůstala přes noc a domů šla až dnes navečer. Holky byly hodné, prakticky jsem o nich nevěděla.
Ač jsem měla dovolenou, odjela jsem na chvilku abych odevzdala lednové vyúčtování.
Jak já jsem ráda, že to mám hotové.