Nikdy bych si nepomyslela, že tohle jednou bude pravda. Poslední středa.
Myslela jsem, jak mi to bude líto, a ono ani nebylo.
Očekávala jsem aspoň nějakou reakci ze svého okolí, ale ona není naprosto žádná.
Ani pozitivní, ani negativní. Trochu mě to mrzí, ale o to víc utvrzuje v tom, že jsem snad udělala dobře.
Mohla bych tu psát o pokrytectví, hamižnosti, sobectví a aroganci, ale k čemu by to bylo.
Co bylo, to bylo. Jedeme dál...Snad líp.
Lucka byla ještě doma.
Péťa přijela už dnes.
Jana si zapomněla klíče od bytu v práci, volala SOS.
Brácha má asi docela problém se svou páteří.
Upekla jsem další vánočky.
Pořád nemám vánoční náladu. O dárkách nemluvím.
Viki už zase vypadává srst, dneska se jí odlomil jeden pahýlek, co má místo drápku.
Jen doufám, že se nebude opakovat loňský rok. Zatím je veselá a má chuť k jídlu, dobré znamení.
Chci jaro!
Ivo, odcházíš středem, nemáš se za co stydět. Jestli to oni nepochopili, je to jen a jen jejich problém. Věřím, že si na tebe ještě mockrát vzpomenou a najednou se objeví, co všechno jsi dělala, kolik práce jsi zastala. Minulost nezměníš, nemá smysl to řešit. A vánoční nálada - ona přijde anebo taky ne :-D. Tak se těš na to, že budeš mít pohodu, klídek a budete spolu. Máš úžasné dcery, úžasného manžela, tak si to užívej anebo vyběhni do lesů :-D. Takže zítra bych si prosila optimističtější článek, ju? Koukej něco vyšťourat nebo si tam za tebou dojedu a uvidíš ten sekec mazec! :-D P.S. čistě sobecky - dala bych si tu vánočku :-D
OdpovědětVymazatBaru díky, to všechno vím, to byl jen povzdech, nálada je dobrá a dneska to bude optimistické neboj, přímo to tu ze mě sálá :)
Vymazat