Loučení ?

Jsou kolegové, na které asi časem zapomenu, jsou tací, na které si vzpomenu ráda a jsou i tací, kde mne ta výpověď trochu mrzí.
Jeden z nich byl v práci dnes se mnou. A i přesto, že jsme pracovní dobu protáhli o dvě hodiny, tak mi to ani trochu nevadilo. Radost s ním pracovat.
Lucka šla ráno do školy a taťka měl zase dovolenou. To proto, aby právě onen kolega ještě v klidu zkontroloval babičku. Setrvalý stav, uff.
A po práci jsme si zašli s oním milým kolegou na oběd. Ale rozhodně jsme se neloučili. Probrali jsme situaci, bylo to moc fajn.
Pak rychle domů ještě pobýt chvíli s babičkou a když ji taťka odvážel domů, tak jsem totálně odpadla.
Už dlouho se mi to nestalo. Jen se děsím, jestli tady nebudu ponocovat....