Střecha

Babička bydlí na vesnici. U domu má střechy na kterých je jen lepenka, která se každoročně natírá čímsi. Doposud si to dělala sama. Letos už se jí na střechu nechtělo. Ani se jí nedivím. A jelikož nepršelo, tak jsme s mužem sebrali Lucku a Viki a jelo se.
Péťa má po noční, tak aspoň tady měla klid na spaní.
Sice bych potřebovala likvidovat třeba prádlo po dovolené, ale Lucka se nudila...Spojilo se příjemné s užitečným.
Navnaděny houbařskými úlovky z dovolené, vydaly jsme se do lesa.
Před lesem je pole. Pole bylo čerstvě sklizeno, sláma svázána do balíků. Dneska jsem fakt litovala, že mám s sebou jen malý digitálek. Ale jsem ráda i za něj.

Viki byla asi dnes nejšťastnější pes. V lese řádila, lítala, ale poslouchala. Na volno byla jen chvíli, při hraní, jinak vzorně na vodítku. Co kdyby.

Les je to hezký, různorodý, ale je tu sucho. houby jsme sice našly, ale buď staré, červivé, nebo such

Došly jsme až kchatičce na kraji lesa.

 Kousek za ní bylo Vraní oko čtyřlisté. Bylo jich tam hojně. Dosud jsem jich tolik pohromadě neviděla.

A při cestě z lesa jsme neodolaly a zase ta kola slámy fotily.

Holky pozovaly. Sedíme.

Ležíme.

Prostě madam.

Viki byla celá nadšená, že ani nechtěla být venku. Takže když taťka dodělal střechu, daly jsme si kafe a já pomalu vyrazila pěšky směr domov.
Tenhle pohled se mi naskytl, když jsem vyrazila, začínalo pršet.

Taťka s Luckou naložili věci a cestou mě nabrali.