Těšila jsem se

dneska do práce. Přijel kolega, který je velmi chytrý, hodný, prostě je radost s ním pracovat.
Navíc u nás byla na stáži jiná paní doktorka, takže jsem se zase něco přiučila.
Práce se tím sice protáhla , ale to nevadí.
Ještě jsem předala Janě  léky na cestu ( na toto téma taky něco napíšu - někdy) a jela za Luckou.
Začíná se nudit. Už je jí mnohem líp a začíná jí být dlouhá chvíle.
Dopoledne jsem telefonicky mluvila s ošetřující lékařkou a slyšela jen zase samou chválu.
A protože z oddělení byly propuštěny všechny děti a zůstala tam jen Lucka a nějaké miminko s doprovodem, tak jsem domů odjížděla až večer po sedmé hodině.
Největší radost byla z došlých sms i od lidí, od kterých to nečekala.

Probraly jsme toho s Luckou hodně, hráli Člověče, karty, pexeso, četly jsme si, byly se projít na chodbě.

Prostě klasická nemocniční zábava. Musí holt vydržet a zase bude doma. Jelikož mají tak málo dětí, tak asi nehrozí, že by ji propustili brzo, jako to bylo u nejstarší dcery. Ale to zvládnem. Jediné, co jí trápí je hlad. Naše Lucka, se kterou bojuji o každé sousto, má hlad. Dokonce se těší na kus masa ( skoro ho nejí).
Tak jsem zvědavá, jak to bude, až bude doma.