Středa

je vždycky výživná, ta dnešní taky, ale trochu jinak.
V práci jsem byla s mladým kolegou a bylo to v klidu.
Během pracovního procesu jsem měla telefon. Lucky učitelka.
Nejdřív mě vynadala za Lucky obutí ve škole, protože upadla ( podrazili jí nohy, ale Lucie nežalovala, asi věděla proč) a bolelo jí koleno.
Pak mi prozradila, že Lucka jako každoročně postoupila do okresního kola recitační soutěže, jediná ze třídy.
Odpoledne po práci přijela Janička. To je vždycky rozruch, ale milý... Probere se spousta věcí.
Doladily jsme masopustní masku, ještě nějaké malé dodělávky a je skoro hotovo.
Jedna cvičná fotka. Zelené kalhoty jsme zavrhly, vezme si tmavě červené.

 

Při odjezdu se jí to na naší úžasné cestě smeklo a skončilo nám děvče ve křoví.
Už to vypadalo, že tu zůstane do jara, ale přišla matka, zatlačila a dítě vyjelo.
A taťkovi nemístné připopmínky o nějaké rozjeté lokomotivě byly hnedle ztrestány.
Nechápu, proč domů přišel jako sněhulák. Holt asi narazil na tu lokomotivu :).