pátek 15. února 2013

Do práce

se mi nechtělo z více důvodů. Lucka nemocná ( no, řekněme si to popravdě, zase tak strašné to není), já nějak unavená, atmosféra v práci mizerná.
Kupodivu to šlo. Klientů tak akorát. Šéf tak nějak oklikou přiznal, že to, co se děje se mu moc nelíbí, ale vlastně se nedá nic dělat a musí to tak být. Kdyby chtěl, ono by to šlo jinak, jenže....nechce? nemůže? Rozumný člověk si obrázek o tom všem udělal.
Jelikož tady práce není, držím hubu a krok, ale štve mě to. Štve mě, že jsem se musela nechat ponížit, že jsem se musela podřítit, ale bohužel zatím to tak musí být. Jeden plat by hodně chyběl. Je možné, že jednou na to taky dojde, ale prozatím musím zatnout zuby. Mnozí jsou na tom hůř. Pyšná na sebe nejsem....

Lucka to zvládla doma dobře, bříško se lepší. A abych zase vyrovnávala , tak jsem večer vyrazila na dámskou jízdu. Bylo to skvělé. Domů jsem dorazila za velmi vydatného chumelení kolem půl druhé ráno.

A abych nezapomněla, dnes by bylo tátovi 77. Chybí pořád....

3 komentáře:

  1. Ivi, držím palce, ať nemusíš zatínat zuby dlouho, ať se to buď podaří změnit v práci, nebo se Ti podaří najít mnohem lepší práci.

    OdpovědětVymazat
  2. Také bych ti přála, aby se objevila nějaká lepší práce, kde to bude bez zatnutých zubů... A moc ti přeji tu dámskou jízdu. Občas je fakt třeba vypnout a jen se bavit :-).

    OdpovědětVymazat
  3. No, jo lepší práce, ale kde ji vzít.

    OdpovědětVymazat