Počasí

se nelepší, energie se nedostává. Tudíž k obědu je to samé co včera, neb bylo navařeno o trochu více.
Odpoledne se ohlašuje nejstarší, toho času nemocná dcera. Zastaví se i s přítelem a že by si dala "drnčák".
Naše oblíbené bramborové jídlo. Dělávala ho babi s dědou. Jak rády jsme ho tam jedly. A tak škrabu brambory a plním přání. A aby mužským nechybělo maso, tak trochu pikantních kuřecích  kousků.
 A ještě jablečný závin, sladkou tečku.
Janička i s Dankem přijedou, moc milá návštěva. Ten mladý muž se nám snad jen zdá. Je tu podruhé, chová se normálně, komunikuje normálně....K Janě se chová moc hezky. Asi přírodní úkaz. Ne, ne , ne, tak to má být, tak je to správně.
Tak to bychom měli. Aspoň někde spokojenost. I když záda bolí a viroza ještě neustoupila. Ale to chce čas a zase bude dobře.