pátek 30. listopadu 2012

Školní vánoční jarmark

Ráno donést upečenou buchtu do školy. Součástí jarmarku je Kavárna u Věrky (školní cvičná kuchyňka). Tam maminky nanosí, co upekly. Paní učitelky zapíší, co kdo, odpoledne prodají příchozím, kteří mají přichystané stolečky, mohou si dát kafíčko, čaj, minerálku, k tomu ony dobroty. Utržené korunky se sečtou a spravedlivě rozdělí do tříd dle počtu doneseného proviantu.


Pak honem do práce. Dnes přijel mě asi nejmilejší kolega. Klientů tak akorát, končili jsme docela včas. Manžel měl dovču a dovezl naši babi na kontrolu. Stav se nemění, taky dobře.
Ještě jednu dopolední "kulturní " vsuvku jsme měli. V první chvíli to vypadalo na průšvih, ale nakonec jsme se tomu zasmáli, viď Jani.
No a odpoledne hurá na jarmak. Je to už každoroční tradice. Děti i maminky něco vyrobí, přinesou.
Každá třída má svůj stůl a prodává. A utržené korunky jdou zase zpátky do třídy. Bylo to prima, docela jsme prodávali.
Náš stůl.


Výrobky keramické školní dílny



Všeobecný "mumraj".


Pobavili jsme se, prostě se jarmark vydařil.
Vánoční atmosféra se na Lucce nějak podepsala a po návratu domů začala tvořit další kouličku. Moc se jí povedla.

čtvrtek 29. listopadu 2012

Když nejde PC

Tak z 98 % případů, když se "rozbije " ta naše kouzelná bedýnka se tak stane, když si k ní sednu já.
Přesto mne to neodradí, abych u ní netrávila nějaký čas.
Jelikož mám chytrého a hodného manžela, tak stvořil nějaké provizorium, než se dá dohromady originál.
Tudíž mohu napsat, že jsem dopoledne trávila zčásti ve škole, zčásti pochůzkami ve městě, zčásti pracovně a zčásti jako taxikář. Ale to už máme odpoledne.
Doma jsem pořídila nejnutnější a navečer jsem šla na čaj k jedné mooooc milé osobě. Je to taková dobrá, pozitivní dušička, kterou mi někdo poslal ve chvíli, kdy mi bylo ouvej. A tahle osůbka, ač životem hodně zkoušená, měla pochopení a byla ochotná mne poslouchat. Za to jí moc děkuji. Ale dnes to nebylo o pomoci, dnes to byla přátelská, povídací, veselá a moc milá návštěva. Ráda si ji zase zopakuji.
A večer, spíš v noci, ještě upéct nějakou dobrotu na zítřejší školní vánoční jarmark.

středa 28. listopadu 2012

Vánoční koule

Dnes ráno, když jsem šla venčit Viki byla venku hodně podivná atmosféra.
Venku sychravo, mlha, zvonily zvony, a to dost intenzivně, a jako jejich ozvěna štěkali psi.
Cítila jsem se dost divně. Proč to tak bylo (ty zvony) nevím.
Pracovní proces byl zančně intezivní, končili jsme skoro o dvě hodiny dýl.
Ale budiž.
Vyzvedla jsem Lucku  a měla domluvené kafe u známé, od které jsem dostala patchworkovou kouli.
Jen jsem valila oči. Takhle to vypadá, když se to umí a dělá se to na "kšeft". Ne na kšeft ne, ale máme tu v sobotu jarmark, tak prý zkusí něco nabídnout. A to je jen část.


A pro ty, kteří mi psali jak, tak návod třeba tady.

A náš první pokus. Jednu dělala Lucka, druhou já. Nic moc, ale třeba to vymakáme :).

úterý 27. listopadu 2012

Vánoce

se blíží a hlavně se na nás valí ze všech stran. Tahle všeobecná masáž mne nějak unavuje. Přesto, nebo snad právě proto už přemýšlím ( brzo, že) co a jak. Přiznám se dobrovolně, že mne to moc nebere.
To jsem ostatně psala vloni a mám to tak dlouhá léta. Po pravdě jsem ráda, když je leden.
Ale minulý týden jsem od jedné známé dostala vánoční kouličku ze zapichovaného patchworku.
Dnešek jsem zase strávila celý v práci, ale docela dobře. Byla za mnou dealerka se kterou se znám už dlouho. Stavila se spokojená nejstarší, která teda přinesla samé nepříliš pěkné zprávy.
Ono dvě sebevraždy a 15ti letá těhotná, to moc nepovzbudí. Mluvila jsem s jedním dobrým známým. Do toho jsem teda taky pracovala. A po práci jsem koupilla materiál na onen patchwork a doma jsme se s Luckou pustily do výroby. Dokonalé to není, ale na první pokus jsem docela spokojená.
Foto dodám zítra, dnes už nemám sílu.
Jen jedno, odněkud z netu : takhle nějak by to mělo vypadat.


pondělí 26. listopadu 2012

Po nedělním setkání

v Praze, dneska ráno zase hezky do reality a směr Lysá na Labem. Jezdím od nás před kopec, abych se mohla kochat. Na jedné straně Krkonoše, na druhé Český Ráj. Nevím, co mne to v té inverzi popadlo, že jsem zase vyrazila na kopec. Dá se totiž jet i jinudy, ale bez výhledů.
No a co myslíte ? Na kopečku, skoro 700 m nadmořské výšky, námraza jako pra...
Toto klouzalo, ale dobře to dopadlo.


V práci docela pohoda, po práci naplánované nějaké malé úpravy na pracovišti. To bylo tak, minulý týden šéf řekl co chce, a že to bude do týdne hotové. Trochu problém, když jste na pracovišti jen jednou za týden a je to trochu z ruky. Nicméně úpravy jsou hotové a požadovaný věšák stojí na svém místě.
Přesně do týdne. Prostě jsem dobrá, no. Hlavně si to umět zorganizovat.


Zpáteční cesta úplně v pohodě. Doma taky vše jak má být. S Luckou jsme probraly dějepis, který se jí minulý týden nepovedl (dostala za 4 ).
A stejně nejvíc celý den vzpomínám na nedělní odpoledne. To bylo tááááák prima.

neděle 25. listopadu 2012

Jo, jo, jo aneb blogerské setkání

Po obědě vyrážím směr Praha. Cestou nabírám Radku.
Parkujeme u obchodu v HočoPočo. Vcházíme do restaruce. A už to jede, už to frčí.
Úžasné to bylo.
Aranelko moc a moc díky za organizaci dnešního odpoledne a obvzlášť za výběr místa setkání.
Fakt se ti to povedlo. Doufám, že další bude dřív než za rok.
A všem, kteří jste se zúčastnili moc děkuji za to, že jsem vás mohla poznat ve 3D (jak pravila Wlčice).


sobota 24. listopadu 2012

Bojím se napsat

že i dnešní den byl povedený.
To je ten zákon schválnosti. Jak si začnu libovat, že jo, že by to jako šlo a že je pohoda, tak bum přijde rána.
A tak raději nebudu moc juchat a jen se tiše blahem tetelit, že jo...
V týdnu měla manželova mamka narozeniny - 82. A tak jsem zase navařila, napekla a taťka pro ni dojel.
Byla spokojená.
Péťa jela za přítelem a ač pozvání na oběd platilo pro oba, nepřišli. Ale to nevadí, celý týden se neviděli, to chápu.
Janička pozvání přijala a dokonce nepřišla sama. Po letním smutku je snad zase spokojená.
Lucka tu měla od včera Šárku, ta byla spokojená nadmíru.
Nakonec to u nás vypadalo, že tu není nikdo poprvé, ani že k nám někdo až tak úplně nepatří.
Jen ten foťák jsme nějak nestihli vytáhnout.

pátek 23. listopadu 2012

Nečekané volno

Já ho tedy tak trochu čekala, ale to je dlouhá historie.
Získaný čas jsem využila ke spolknutí několika žabek. Pracovních převážně, takže jaké volno ?
Odpoledne plánovaná navštěva pana doktora rovnátkového.
No nic, zuby prý rostou extrémně pomalu ( a co se jim tam snažím už asi 3 roky vysvětlit, že), kontrola za půl roku. Nevadí. Nutný medovník v místní cukrárně.
Domů a zavolat Šárčině mamce, že už může Šárku přivézt. Tak, jak jsem chválila ve čtvrtek celou třídu, tak teď musím napsat, že mít tady Šárku je vlastně radost. A říká to tak i druhá strana, když je Lucka u Šárky. Holky jsou klidné, hodné, vždycky si něco vymyslí, otravují minimálně.
A já mám čas chystat na zítra.

čtvrtek 22. listopadu 2012

Docela pěkný den

Ne docela, ale hodně hezký den.
Ráno jsem odvezla holky (každé ráno beru ještě druhandu od skorosousedů) a jela jsem na chvilku do práce.
V 9 hodin byl sraz s Lucčinou třídou na náměstí.


Nástup do autobusu, 5 minut cesty a zase výstup.
Hlásíme se na vrátnici, ujímá se nás pan policajt. Na dnešek byla totiž v plánu beseda na místní policii.
Chvíli povídal o dopravě, chvíli o kolech, chvíli o zábavní pyrotechnice.  Bylo to poutavé, stručné, jasné.
Děti za správné odpovědi dostávaly odměny. V průběhu povídání služební telefonát a tak jsme vlastně skoro jako první věděli, co se dnes stalo v Liberci.
Následovala prohlídka budovy. Viděli jsme celu předběžného zadržení, kde není ani okno.


Posilovnu a tělocvičnu, kde si těla utužují nejen policisté, ale i místní hasiči. Nahlédli jsme i na střelnici.
Potom jsme se dostali na nádvoří, kde stála auta po havárkách, brrr.
A o kousek dál nám dva psovodi, shodou okolností tatínkové dětí ze třídy, předvedli práci s pejsky.





 Zpáteční cestu jsme zvládli pěšky. Bylo to super. Opravdu hodně zajímavé.
Nejvíc mi ale udělalo radost, jak děti byly hodné, ukázněné, spolupracovaly. Prostě nádhera.


 Po obědě šla Lucka na hudebku, já zvládla odvézt několik pytlů přebraných věcí na charitu, chvíli ještě do práce, pak rychle domů a zpátky do školy, ale jen já.
Dnes totiž byly rodičáky. A ač máme paní učitelku trochu ostřejšího ražení, tak to bylo v pohodě. Všeobecně jsou děti ve třídě šikovné a chytré. Chovají se k sobě zatím docela hezky, integrovanou holčinu berou jako sobě rovnou, ale uvědomují si, že na ni musí dávat pozor.
Prostě jsem měla dneska takový hezký pocit, že je všechno jak má být.

středa 21. listopadu 2012

Zase

jsem dnes dostala kytku :)). Nějaký dobrý týden, či co ?
Manžel už se trochu diví. Přišla jsem domů dost dlouho a ještě s kytkou, ha, ha...
Dlouho proto, že práce byla poněkud vyčerpávající a dlouhá. Jak jinak ve středu.
Jsem úplně vyšťavená.
Ještě jsem si vzpomněla, co stojí za zapsání.
Mezi posledními klienty byl mladý muž. Slušně se dotázal, že má v autě babičku, jestli bychom ji ještě vzali. Jo, proč ne. Vešla 101 letá stařenka. Po svých, jistým krokem, bez hůlky. Hlas jsem zvyšovat nemusela, slyšela dobře. oči slouží míň, ale přesto slušně. No prostě přírodní úkaz.

úterý 20. listopadu 2012

Poslední plavání

To, to uteklo. Děti mají za sebou 10 lekcí a skončilo jim plavčo. Pokrok je dle paní učitelky znatelný u všech. I integrovaná holčina jezdila pravidelně. I ta udělala kus práce.
V práci, kde jsem dnes jela jak šroub mi udělalo radost hned několik klientů. Mimo jiné jsem dostala kytku.
To udělá tááákouvou radost, když někdo ocení vaši snahu.
Lucie dostala 4. Z dějepisu. Prostě jí to nebaví. Byla tasená a neřekla skoro nic. Takže to budem muset nějak pořešit a probrat. A zrovna tohle má asi po mě. Ne, že by mne naše historie nezajímala, ale znám zajímavější věci. Třeba dnes jsme preventivně probraly zeměpis a to bylo jiný kafe. Mapy, značky, světové strany, jízdní řád, vrstevnice...Jo, to nám teda šlo, oběma.
Holt není každej den posvícení, že jo....

pondělí 19. listopadu 2012

Když jsem ráno

jela do práce, tak jsem si myslela, že budu psát o tom, že je to první pondělí, co cesta stála za ...
Jenže. U nás lilo jako z konve, o 20 km dál už bylo jen pošmourno a v cíli jsem dokonce mezi mraky zahlédla sluníčko. Když jsem jela odpoledne domů svítilo celou cestu. A jelikož práce dnes byla pohodová, nemůžu si stěžovat.
Trochu nenáladu jsem měla po příchodu domů, kdy jsem zjistila, že moje dospělá dcera neví, co se dělá se špinavým prádlem a zapomněla, jak se pouští automatická pračka.
Tak nevím, asi jsem fakt někde udělala ve výchově chybu. Budu pevně věřit, že si časem na takovou drobnost jako je zástrčka, zásuvka, vypínač a kolečko programátoru vzpomene. Jen jestli na ni nebude moc náročné použití pracího prášku a aviváže. Vím, že je to hloupost, ale mě to fakt našláplo. Vyprázdnila jsem včera koš až na dno a ona ho naplnila po okraj ještě k tomu silně zabláceným oblečením z brigády.
Tak jsem se šla projít, čti uklidnit, ven s Viki. I potmě jsme se hezky prošly, asi 4 km.
A světe div se , prádlo visí na šňůře :)).

neděle 18. listopadu 2012

Živější neděle

Jo,jo, včera jsme lenošili a dnes jsme to museli dohnat.
Na včerejšek bylo v plánu, sehnat Lucce nějaké zimní vybavení. Aspoň jedny boty a jednu bundu.
Jenže po OVOV jí nebylo úplně nejlíp, tak jsme na nákupy vyrazili dnes po obědě.
Nerada nakupuju. Můj muž říká, že v tomo směru nejsem moc ženská, ale to si nestěžuje. Myslím, že je docela rád. Přesto někdy musím. Tři hodinky v nákupním centru a mám dost.
Výsledkem je opravdu jedna bunda, jedny boty, jedna čepice a zmrzlina.
Asi jsem náročná, ale...Dětské velikosti končí velikostí 128, pak už zase jen dámské. Tak co tomu mému hubeňourovi s velikostí 140-146 mám asi koupit né. Nebo já. Malá, bledá, tváře divé, kila navíc. Šanci má jen dlouhonohá blondýna, ach jo... Obyč triko na mužskýho za 500,- no nekupte to.
Nicméně nákupy byly v klidu. A honem domů. Včas jsme sedli do auta zpět, abychom stihli s mužem divadlo.
Do našeho " velkoměsta " totiž dnes zavítalo Divadlo Ungelt s představením Vzpomínky zůstanou se Zlatou Adamovskou a Petrem Štěpánkem. Prima to bylo.

sobota 17. listopadu 2012

Líná sobota

Nějak se mi nic nechce. Plán jsem měla, ale když jsem ráno viděla Lucku,jak je po včerejším sportovním zápolení unavená, tak jsem plány odložila a jen tak si lenošíme.
Ono to někdy taky není na škodu.

pátek 16. listopadu 2012

EDJ + OVOV

EDJ - Evropský Den Jazyků
OVOV - Odznak Všestranosti Olympijských Vítězů
aneb dva v jednom.
Už jsem tady psala o téhle akci vloni a taky tuhle neděli. A dneska to vypuklo.
Ráno, opravdu hodně brzo, do školy, protože v půl osmé už muselo být prostřeno.


Bodování stolů porotou. Nástěnky a třídu už zmákli včera.
Dívčí část třídy. Neskromně - povšimněte si šátečků, moje výroba.


V osm nástup týmů jednotlivých států, vyhlášení vítězů.


Nevyhráli jsme, ale spokojení jsme byli maximálně. Tím myslím třídu Lucky.
Musím podotknout, že všechny třídy bez vyjímky se hodně snažily a zaslouží si uznání a pochvalu.
Po té rozdělení do družstev. Družsto 7-9 ti členné, po jednom žáčkovi od druhé po devátou třídu, nejstarší kapitán. Prťata a náctiletí. Nevěřila jsem, že to bude fungovat. Fungovalo, naprosto skvěle. Starší si hlídali mladší a ti k nim vzhlíželi a poslouchali je. Harmonogram dodržován na minutu přesně.
Rozhodčí (učitelé) maximálně spokojeni. Sportovalo se s radostí.



Lucka maká...


Pro vyplnění volného času, přeci jen soutěžících bylo hodně, byla interaktivní učebna,


  počítačová učebna, vypracován osmisměrkový kvíz s otázkami po celé škole.


 Výsledky sečteny, děti odměněni. Odměňovali olympionici oštěpař Petr Frydrych a tyčkař Štěpán Janáček. Lucka získala bronzový odznak OVOV.


 Oštěpař Petr Frydrych vysvětluje, jak se drží oštěp.


Naprosto dokonalý den.

čtvrtek 15. listopadu 2012

Výstava patchworku

Ráno jsem se odebrala do pracovního procesu s tím, že dodělám inzerát, zařídím nejnutnější neodkladné a mám padla.
Dopadlo to úplně jinak. Počítač vyhlásil stávku. Techniku moc nemusím, ale když to musí být, tak se s ní holt učím zkamarádit. Pracuji na okrajovém pracovišti, kam IT pracovník vlastně nezajíždí. Takže počítač je čímsi zasekaný a asi ještě dlouho bude.
Vztek už ze mne vyprchal, ale pro ilustraci dodám, že obyčejná půl stránka textu se to ráno načítala asi 7 minut. A nešlo nic. Nešel internet, nešel firemní server, nešlo fakt nic. Chtělo se mi brečet.
Asi po třech hodinách trápení jsem dokončila práci, která byla naplánová maximálně na hodinu. A to ještě s pomocí mého muže, kterému jsem přeposíla to, co jsem potřebovala převést do jiného formátu, protože u mne to nešlo. Začala jsem dodělávat to nejnutnější a pak už nemělo smysl jet domů.
Vyzvedla jsem Lucku, převezla ji na hudebku a šla zpátky do práce, udělat si něco do foroty na příští týden. Když přišla Lucka z hudebky, šly jsme spolu konečně podívat na prodejní výstavu patchworku do čítárny knihovny, kterou uspořádal místní spolek patchworkářek.
No, bylo to něco úžasného. Takových krýsných výtvorů. Jsem sice schopná něco na stroji ušít, ale co ti vytvořili tuhle krásu mají můj obdiv. Schválně píšu ti a měkké i, protože mezi tvůrci bylo i mužské jméno a to 12ti letého kluka ! Strávily jsme tam pomněrně hodně času. Jen jsem měla s sebou jenom malý digitálek.
Ale i tak se pokochejte.





středa 14. listopadu 2012

Středa

jako vždy. Dlouhý den. V práci je zase všechno jinak, ale snad ne tak úplně pro mne.
Z práce odcházím až v pět odpoledne a zrovna vyzvedávám Lucku z keramiky. Ještě před tím mi Janička pomáhá stvořit inzerát, který mi šéf zadal. Ještěže ji mám, holku jednu šikovnou.

úterý 13. listopadu 2012

Úterý

úterý, copak asi bylo v úterý. Nějak to tu zanedbávám. Takže dopisuju zpětně.
Na úterý jsem měla objednáno pomněrně dost klientů. Lucka jela na plavčo.
Klienti přišli všichni, jen jich bylo fakt hodně. Lucku vyzvedával taťka, já přišla domů později.
Na plavání dneska plavali na čas, na výdrž. Příští týden jedou naposledy.
A doma už jen běžné nudné, ba až odpudivé , ale nutné úkony jako úkoly, úklid atd.

pondělí 12. listopadu 2012

Po dlouhé době

jsme měli domluvené setkání s kamarádkou, co má Tádu.
Pořád nám to nějak nevycházelo. Buď byl nemocný Tadýsek, nebo Lucka, nebo to překazilo něco jiného.
Ráno jsem odjela pracovat do Lysé. Cesta tam zas byla jedna romantika.
Místy tedy mlha jako mlíko, ale místy tou mlhou prosvítalo sluníčko a ještě se odráželo od zbytků podzimních barviček. Zpátky už to tak hezké nebylo, pošmourno, až tady u nás to bylo trochu lepší.
Kamarádka vyzvedla Lucku z družiny a vzali to okružní cestou k nám domů. Já si stihla mezitím ještě nakoupit. Výletníci dorazili se spícím Tadýskem. Ten po probuzení neměl ale vůbec náladu. Tedy prý ji nemívá častěji, ale dnes to bylo obvzlášť, prý...
Tak jsme ho netrápili, oblékli a jelo se domů. Vzala jsem Viki a šla jsem je vyprovodit.
Tak aspoň jsme se chvilku viděli.

neděle 11. listopadu 2012

Zamračená

byla dnešní neděle. Brrr.
Na naší škole je několik akcí, které se opakují. Jsou i akce, které se opakují, ale trochu i pozměňují.
Třeba tahle.
Letos bude zase, možná už jsem se o ní před časem zmínila. Vloni byla v rámci dne hodnocena kronika, letos je to trochu jinak. Děti s paní učitelkou si musí připravit typické jídlo pro onen stát a prostřít stůl.
Tak jsme s Luckou dneska trochu přemýšlely a připravovaly se na pátek, kdy všechno vypukne.
A když jsme dotvořily kytici z krepáku do čela stolu, tak jsme si cvičně prostřely, vyfotily si to, abychom mohly foto poslat k posouzení paní učitelce.
A ač akce bude v pátek, tak vám náš cvičný stůl ukážu.
Možná i poznáte, kterou zemi jsme si vylosovali jako třída, ale Itálie to není....


Tak asi tak, hravě jsme dnes strávily s Luckou dnešní ponuré odpoledne. A třeba nám i poradíte, co vylepšit.
Prostřední byla v práci a taťka se zabavil po svém.

sobota 10. listopadu 2012

Malovaná roláda

Kdysi, před časem jsem ji někde viděla, vytiskla si návod a dneska mne přepadla chuť něco vytvořit.
Podotýkám, že roládu jsem nikdy nedělala. Přišlo mi to složité, aby se dobře zamotala,naplnila atd....
Prostě jsem z ní měla respekt. Dneska jsem to zkusila.


Na první pokus jsem spokojená. I chuťově je docela dobrá. Sice trochu spláclá, ale to vychytám. Snad.
Lucka byla odpoledne se Šárkou v kině a potom ještě chvilku u nich. Takže jsem měla klid na pečení a dodělávání různých restíků.
PS: předchozí noc jsem dělala pouze taxikáře, prostřední šla domů mezi prvními, v celkem slušném stavu

pátek 9. listopadu 2012

Změna profese

ale jen dneska. Nejdřív ze mne byl taxikář (dlouhá a složitá historie). Cestou jsem potkala na dálnici ku Praze divočáka, mrtvého. Zajímalo by mne, jak dopadla osádka zdemolovaného vozu, který jsme míjely.
Potom jsem se stala šatnářkou a ...
To je tak. Jednou za rok pořádá naše firma seminář v  rámci celoživotního vzdělávání. A tak hurá z Bezdíkova, jako člen firmy se účastním nejen pasivně.
Uvítací výbor, výběrčí desátku


kontrolor


 šatnářka


hlídač, vrátná a závěrečný úklid.
Nebyla jsem v tom sama. Bylo nás víc. Nikterak mi tyhle úlohy nevadily. Takový nutný relax.
A tady se to odehrálo, někteří vědí...


Ostatní na tom byly možná hůř. Veřejně vystupovaly, nebo urputně pracovaly.
A zase domů. Vyzvednout Lucku, která trávila odpoledne u Šárky.
A honem do pelechu. Prostřední má stužkovací večírek a já nevím, jestli si v noci nezopakuji roli taxikáře , možná tak trochu i záchranáře....





čtvrtek 8. listopadu 2012

Zase zub

v pořadí druhý jsme dneska nechali vytrhnout Lucce. Tahle ne zrovna lákavá akce měla proběhnout už minulý týden, ale Lucce nebylo dobře. Tak až dnes.
Co vám budu povídat. Trochu scéna, ale jinak to bylo raz dva. Chvíli jsme pobyly u mne v práci, zašly zakoupit slíbenou odměnu za oba dva zuby. Druhý se trhal před třemi týdny. Foto dodám, snad.
A jelo se do školy. Tam jen samé horší zprávy o zdraví některých lidí, které znám.
A honem zpátky do práce. Pak zase pro Lucku a hrdinka šla i na flétnu, i když pusinu měla ještě nakřivo.
Klavír už dala s přehledem.
Koupily jsme v hrabáku za 20 Kč zelené triko - hurá.
A domů. Do klidu. No, do klidu. Prádlo, vytřít, úkoly....
Zítra ráno na celý den do HočoPočo. To se mi chce....

středa 7. listopadu 2012

Nějak nemůžu pobrat

dnešní zážitek z práce.
Přijde klient. Po několika málo okamžicích je i laikovi jasné, že tady něco nehraje. Má typické a notoricky známe příznaky onemocnění.
Krátký rozhovor a raději voláme 155. A co na tom nemůžu pobrat ???
Již 4 měsíce je v neschopnosti a nikdo neví, co mu je. Přes víkend se stav zhoršil. Od pondělí navštívil dva lékaře odborníky. Byl odeslán k nám ( zcela jiný obor). Asi takový rozdíl, jako když chlapa pošlete na vyšetření na ženské oddělení. Až můj šéf s tím něco udělal. Bylo mi stydno...Stydno, za některé zdravotníky. Tak ať jdou dělat něco jiného, když je to nebaví a nebo tomu nerozumí. Když je jim lidská bytost lhostejná...Sakra...
Ještě jednou jsem se dnes takhle naštvala , když jsem si přečetla inzerát, že někdo věnuje čtyřletého psa, shodou okolností Rhodeského Ridgebacka, třeba na hlídání, nebo jen tak, protože mu cituju " přerostl přes hlavu, neví si s ním rady a raději ho nechá utratit". Tak proč si ho pořizoval, to vlastní dítě až ho přestane bavit  taky...ani nedomýšlím.
Moje nejmladší dítě je naštěstí šikulka a i v dešti zvládla sama hudebku. Moje dvouletá fena RR mi zatím přes hlavu nepřerostla a i další zbytek rodiny si myslím docela ujde. Nebudu se jich zbavovat, nechám si je. Alespoň tedy prozatím, to slibuju....
PS: dnešní slet "dorostenek a dorostenců " se prý vydařil a po dobrotách se jen zaprášilo...

úterý 6. listopadu 2012

Sýrová roláda podruhé

V neděli babičce u nás chutnalo. Zmínila se, že ve středu čeká návštěvu.  A že takovouhle dobrotu by si návštěva jistě ráda dala. Slovo dalo slovo.
Dopoledne jsem pracovala, až se ze mne kouřilo, skoro...
Lucka šla místo plavání domů.
Po práci jsem nakoupila. S nákupem jsem si přivezla i Janičku, aspoň na chvilku na kafíčko. Pak jela za smutnou kamarádkou Týnou.
A já se pustila do práce. Jeden kus sýrové rolády, tiramisu a tvarohové koláčky. Manžel naložil do auta a jel k babičce, aby " dorostenky" měly zítra dobrotu. Přeci jen má babča už léta a mě to nic neudělá, že jo.
Kolik obědů jsme u ní snědli, když byly holky malé, to už ani nespočítám...
Lucka mi vydatně pomáhala, stihla při tom i úkoly. Šikulka moje je to.

pondělí 5. listopadu 2012

V pondělí

pravidelně cestuju. Autem jezdím ráda, beru to jako relax. Ale dnes se mi nechtělo. Ani vstávat, ani nikam jet. Tak jsem raději vyrazila dřív a byla tam moc brzo. Práce se malinko protáhla, ale Lucku jsem vyzvedla z družinky tak akorát.
Na cestě byly pozitivní zase ty podzimní barvičky. Od Lysé po Turnov svítilo sluníčko, u nás pod mrakem , brr.
Byl u nás hrabák, s Luckou jsme zašly. Nic moc, ale malý úlovek byl. Oblečení pro mne na akci na příští týden.
Doma jsme doplnily všechno , co bylo třeba za minulý týden. Plavání na zítra rušíme. Ještě dost smrkáme.

neděle 4. listopadu 2012

Babičku

jsme dnes pozvali na oběd.
Sama už na hřbitov nedorazí.
V pátek jí přijela návštěva, co odjela v sobotu. Tak jsme to nechali na dnešek.
Nejdřív rozsvítit svíčku, potom k nám.
Měla na výběr : - polévka - kuřecí vývar se zeleninou
                           hlavní chod - kuře na paprice, těstoviny
                           nebo             hovězí na česneku, brambor
Ke kafíčku tiramisu, odpoledne jen tak pro chuť sýrová roláda, cléb pečený doma, zeleninka.


Myslím, že byla spokojená, vypadala tak.
Na skok se tu stavila Janička. Spokojená a troufám si říct, ale hlavně abych to nezakřikla, že i po dlouhé době šťastná Janička. Moc bych jí to přála. Tak snad.
Lucka si doplnila všechny úkoly a ráno maže do školy. Krom rýmy vypadá naprosto zdravě.

sobota 3. listopadu 2012

Očkování

má dnes za sebou Viki.
Ráno ošklivo, poprchávalo. Lucka už je relativně dobrá, ale má rýmu. Plánů mnoho, ale co dělat, a co ne.
Chtěla jsem na malý výlet, ale kvůli počasí ( ten déšť) jsem to raději zavrhla.
Ještě včera jsme řešili ATB a já tady budu lítat venku, že. To jsem ale matka.
Tak jsem sebrala Viki a mazala s ní na veterinu. Datumově tak akorát, je v pohodě, nehárá, prostě ideální den na očkování. Zvládli jsme to hravě. Paní doktorka byla potěšena, když Viki viděla.
A odpoledne polykám žáby, žabky , žabičky. S Luckou doděláváme úkoly, vaříme, pečeme.
Prostřední pracuje.
Nejstarší byla v Praze vystavovat potkanice a byly holky diskvalifikované. Potvory malý chlupatý se porvaly.
Tak snad příště.

pátek 2. listopadu 2012

Hřbitovní turistika

Ne, nechci tady zlehčovat dnešní den. Já už jsem taková. Nemám ráda svátky na povel.
Celý rok je spousta hrobů bez kytičky, bez svíčky. Ale okolo 2.listopadu jsou najednou plné, někdy i zbytečně moc a nevkusně.
Hřbitov moc nemusím, ještě tak možná někde na dovolené se zajít podívat na nějaký jiný...
Nicméně jsem i já musela zajet s kytičkou a zapálit svíčku. Ale to až odpoledne.
Ráno jsem dojela Lucce pro úkoly, potom rychle pro výsledky - hurá na ATB to není, poté pracovní proces, který se protáhl....Ach jo.
Nákupy, do toho kolegyně, která neměla klíče a potřebovala si vyzvednout věci, protože u nás skončila.
K tomu ještě moje nejstarší vymyslela prima kšeft, ale je to na dobrou věc, tak proč ne. Takže jsem ještě doma hledala dětskou ohrádku a vezla ji na místo určení.
A potom jsem už jela s kytičkou. Jelikož v místě bydlí rodina, stavila jsem se na skok mezi dveře, protože po úterním zmrzlém dnu mi zase není nejlíp a oni mají malé dítě.
Doma jsem odpadla, ale úplně zcela.
A takhle bylo, když jsem odjížděla. Trvalo to jen chvilku, ale bylo to úžasný.

čtvrtek 1. listopadu 2012

Změna

v organizaci dne musela nastat. Jelikož čtvrtek mám vyhrazený na samostatnou práci bez klientů, tak vůbec nevadilo, že jsem zůstala s Luckou doma. Rozhodně jí nebylo hůř, takže to snad zvládneme bez ATB.
Náplní dne byly hry, televize a hry. Alespoň je v klidu a teple.
Odpoledne, když přijel taťka jsem jela do práce. Makala jsem, ale mám hotovo.
Celkově nějak chmurný den, nebo že by ty "Dušičky"?