Tento způsob léta

je asi pro většinu lidí to pravé. Ne tak pro mne. Teplo a změna počasí = je mi blbě.
Od rána jsem se snažila o jakýs takýs klidový režim. Dělám to nejnutnější. Jídlo, prádlo, tu a tam úklid.
Odpoledne si hraju na veterinární sestru a pak už se to nedalo a musela jsem zalehnout.
Můj organismus měl BIO asi 100....

Vysvědčení

O čem jiném, by se mělo dnes psát. Naplánovala jsem si dnes volno a včera udělala vše proto, aby to vyšlo.
Ráno jsme sebraly kytičky

a frčely do školy. Vysvědčení bylo dle očekávání výborné.

Už několikátým rokem se tu před školou koná akce rozdávání nanuků za vysvědčení.
Tak jsme si tedy vybraly.

Ve škole jsme se domluvily s Lucčinou kamarádkou, že by jako jediná musela čekat v družině na mamku, tak jsem si ji vzala s sebou.
Musela jsem ještě něco nutně zařídit ve městě. K mému překvapení dostaly holky v Penny nanuka za 1 Kč za vysvědčení.
Po obědě jsme měly moc milou návštěvu. Dorazila kamarádka s Tádou a se psem.

Pejsek má nějaký zdravotní problém a musí dostávat píchaná ATB. Tak jsem se nabídla, že to přes ta vedra píchnu, aby s ním nemuseli každý den jezdit přes 20km tam a zase zpátky.
S Viki si rozumněli, injekci jsme píchly, ale nejvíc si to asi užila Lucka s Tádou.

Potom šla Lucka na oplátku ke kamarádce do bazénu a tam si to taky užila.
A navečer jsme jeli na večeři do nedaleké hospůdky.

Cestou zpátky jsme se stavili na nejvyšším kopci v okolí, ale počasí nic moc a foukal vítr.

Než jsme se stihli vrátit, byla doma Péťa z krátké dovolené.
Ona spokojená a mě se ulevilo, že je v pořádku doma.
A aby toho nebylo málo, tak jsme právě teď byli sledovat světlušky.

Pokud

chci mít od 7.7. týden dovolené, tak do 4.7. musím mít uzavřené pololetí.
A tak makám a makám a v práci jsem víc jak doma. Ale zdá se, že to všechno klapne.
Lucka přišla ze školy za mnou, tady si ji vyzvedl taťka a tím jsem měla čas dělat.
Domů jsem dorazila večer. Sebrala jsem Viki a šla se sní projít ( snad po měsíci), abych zjistila, jak na tom je. No, ještě to není stopro, ale už má zase radost ze života. A to je hlavní.

Koncert

již tradiční třídní uspořádala paní učitelka hry na klavír. Zase to byla nádhera. Dnes tam snad byly všechny děti, co je paní učitelka učí. A jak jsou šikovné, to jeden kouká.
Po velmi náročném pracovním dni, plném nečekaných zvratů to byl balzám na duši.
Fotky snad budou, nejde čtečka. Nebo jde, ale se mnou nějak nekomunikuje a já už nemám sílu ji přemlouvat.
PS: Báro, mám tě ráda a současná situace na věci nic nemění

Nějak

nestíhám. Poslední dobou se mi zdá, že čas běží rychleji než obvykle.
Dnes dopoledne jsem měla v plánu kancelářskou práci.
Od rána mě zlobil program, stále jsem si myslela, že něco dělám špatně. A ejhle, když jsem zavolala o pomoc, tak mi bylo sděleno, že vědí, že je to špatně. Ale že by mne někdo upozornil, to ne. Skoro tři hodiny ztraceného času.
Do toho přijel pán dělat servis na mašinkách, které používáme. Nové nařízení, které stojí peníze, ale snad to máme všechno v pořádku.
Dojít s Luckou na hudebku a honem dohánět ztracené dopoledne, protože jindy už nebudu mít kdy.
Cestou domů nabírám Janičku, nabarvila mi vlasy. Díky Jani.
Trápení jí ještě neopustilo. Strašně mne štve ( jsem vyloženě vzteklá), když vidím jak je smutná. Tolik bych jí chtěla pomoct, ale nějak nevím jak. Ještěže má kamarády a vymýšlí si program, aby trochu zapomněla....
Péťa odjela na Moravu na dovolenou. Dorazili v pořádku . I nějaké slušné ubytování sehnali. Tak snad si to užijí a budou spokojení.

Další telefonát

 Je to těžké, když jeden vidí jen černě, slyší jen to, co chce slyšet. A to, co slyší je všechno špatně a ještě špatně. Bát se promluvit do telefonu, tak to opravdu nehodlám.
Občas pochybuju nad tím, jaká opravdu jsem, ale vím, že mám svou hrdost a cenu a za jisté hranice nehodlám zajít.
Ty ještě žiješ, jo ? - Jo, žiju. - Jak se máte.-  (Rychle volím slova, abych nepobouřila) Máme se docela dobře. Počasí je slušný, nic mimořádnýho se neděje. - A už jste zdravý ? - (tady moc nechápu, neb jediný, kdo marodil byla Viki, kterou nemá rád) - Jak to myslíš, my jsme nikdo nebyl nemocný. - No s Luckou jsi lítala po doktorech! - Snažím se vybavit , kdy to bylo (přelom března a dubna) a dovolím si podotknout: Ale to už je přeci dávno...- na tuhle odpověď se dozvídám, že až budu s onou osobou chtít mluvit normálně, slušně a v klidu, tak ať zavolám a pokládá mi telefon.
No, nějak jsem to zase nepobrala...
Ale aby to nebylo jen smutné, tak jsem stihla poznávat při cestě do práce i z práce krásy naší vlasti.
U Benátek jsou objížďky a já to nějak přehlédla a najezdila spoustu km navíc ( asi 40). Nevadí, do cíle jsem vždy dojela. Podotýkám, že navigaci nevlastním, autoatlas leží v knihovně.
Stihla jsem dojít s Viki na kontrolu. Mimochodem, jediná příčina jejích problémů budou asi fakt rozbouřené hormony. Už se zase dostává do formy.
S prostřední jsme byla na nákupu, což je taky pozitivně vyjímečná situace.
Lucka tady měla kamarádky a hezky si hrály. Když pro ně přijel jeden z tatínků, tak ani nechtěly domů.
Takže nakonec se zdá, že to byl vlastně docela hezký den.

Asi tradice ?

Když už se tak hezky všechno opakuje, tak jsme si dnes po grilovaném obídku

vyrazili na zmrzlinu poblíž Sobotky. Už sedm let tady dělají stále stejnou - jahodovou a vanilkovou. Pořád je chuťově stejná a hlavně výborná.
Jelikož Viki se lepší a už začala i trochu žrát, tak dostala jednu malou taky. Způsobně oblizovala, kornoutek pomalu okusovala. Moc ji chutnala.

Potom jsme se vypravili na naše oblíbené místo. Svého času jsme tady trávily i dovolenou. Kemp je prázdný, zpustlý. A určitě to není tím, že je ještě červen.

Viki se nechce koupat. Ještě se nám ji nepodařilo nikdy přesvědčit, aby vlezla do vody a plavala. Lucka a já jsme dnes neodolaly a plavat jsme šly. Viki zůstala s taťkou na břehu, ale nelíbilo se jí, že jsem ve vodě. Nakonec to nevydržela, skočila a plavala.

Na fotce je možno viděti, jak se bránila ponoření, takřka polovinu těla měla nad vodou, vypadalo to, že v té vodě jde. Když doplavala ke mě, tak nutně potřebovala zachránit, takže jsem samá modřina. Při zpáteční cestě už bylo vše OK.
Na závěr jsme dali u stánku langoše ( teda Lucka, my se těšili na zbytky od oběda) a jelo se domů.

Pouť

Taky jedna akce, pravidelná, každoroční, vždy ve stejném termínu na Petra a Pavla.
Moc tohle nemusím, ale nechala jsem se ukecat a tak se šlo.
Myslím, že jsme si užili vše, co k pouti patří.

Koloběh

Když se kouknu do archivu, tak je až neskutečné, jak se vše po roce opakuje.
Stříhání, zmrzlina u vodotrysků
Dnes v práci kolega , kterého moc často nevídám, ale o to raději s ním pracuji.
Po stříhání nákupy. Taťko díky za pomoc.
Dosekáno ( alespoň to, co jde traktůrkem). A já celé odpoledne v kuchyni. Tak snad to bude o víkendu znát, že tam nebudu muset moc být.

Sekáme

už zase...
Lucka chtěla být v družině, jenže už tam nikoho k sobě nemá. Telefon, že jde domů. Nechám práce, jedu pro ni. Díky tomu mám sice resty v práci, ale zase polykám nějaké žabky doma.
Prostřední upekla...
Viki se zdá lepší...

Tak jako vždy

byla středa pracovně náročná. Navíc to teplo. Naše pracoviště má tři malé místnosti, řazené za sebou, okna otočená do ulice a na jih. Absolutně nevyvětratelné, samozřejmě bez klimatizace. Lahůdka...Ale vlastně nic proti tomu, co se tady dnes stalo.
Po ukončení pracovního procesu se stavila nejstarší a šly jsme na ledovou kávu. Má nějaké trápení, tak jsme to potřebovaly probrat.
Pak rychle na nákup a do toho volala paní učitelka, že keramika dnes není a Lucie tam čeká a čeká...Potvora malá, moc dobře věděla, že dnes keramika není, jen si potřebovala užít paní učitelky...Navečer jsem se sháněla po flashce, kterou jsem jí půjčila do třídy s fotkama ze školního výletu. No co myslíte, od pátku je v tašce... Ještěže už budou prázdniny.
Viki tak nějak od soboty nechce žrát (k tomu všemu, co jí je). Tak jsem to holt dnes pojala jinak a dostala odpoledne banán a večer jsem jí uvařila rýži s mrkví a kuřecím masem. A baštila, hurá !!! Pro rodinu večeře nevyvářím a se psem se....No, jo, ale přeci ji nenechám pojít hlady....Ach jo

Milé setkání

Po pracovním dopoledni jsem se jela domů podívat na Viki. Stav stejný.
Odvezla jsem Lucku na hudebku a pospíchala jsem na kafíčko s moc milou osobou. Rande jsme měly ve dvě, že na chvilku....Domů jsem dorazila skoro v půl šesté. Lucka dorazila za mnou přes město sama, šikulka.
Prostřední se odpoledne vrátila ze školního výletu. je v pořádku, přismahnutá od sluníčka, vypadá spokojeně. Dala sprchu a spí. A tak to asi má být.
A i když všechno klape jak má, tak mám takový pocit, že je všechno špatně. Je mi nějak smutno, vlastně nevím proč...

A zase teplo

A já ho tak nemusím, tohle velký, tropický.
Ráno vyřešit, zda Lucka do školy ano, či ne. Včera totiž spadla na záda a dnes jí všechno bolelo. Takže zůstala sama. Sice je to dlouhý, ale zvládla to na výbornou, šikulka.
V práci klid a pohoda....
Jeden výhled z chodby.

Jen cestování v tomhle teple. Brr.
Po návratu domů rychlý nákup , aby bylo co do úst. Lucka nutně potřebuje bužírky. A mě se do cesty připletla nějaká paráda...
Volám na veterinu, výsledky na štítnou žlázu jsou OK. Je to simulant. Pan doktor ji chce vidět. Kontrola Viki od hlavy po paty, nikde nic ... Teda fakt nevím co s ní, už tři dny nežere.
Doma na návštěvě Jana, udělala výhodný nákup, jen potřebuje pomocnou ruku a šicí stroj. Takže spravuji sukni, zkracuji kalhoty.
Pohádka na dobrou noc, Lucka jde zítra normálně do školy, myslím, že už je OK. I když záda má citlivá.
Péťa na školním výletě v pořádku, zatím...

Ve znamení

žáby a ne jedné probíhala neděle. Jenže v tom teple se toho moc nedá. Ale něco jsem zvládla.
Prostřední odjela na poslední školní výlet. Snad se vrátí v pořádku...
Odpoledne se tu stavila známá s miminkem, tak alespoň chvilka zpestření.
Viki celý den prospala. Já se z ní vážně picnu. Je to simulant, není to simulant ???

Výlet

Lucko, kam bys chtěla na výlet. Někam, kde jsou skály. Proč ne.
I já už jsem potřebovala vypadnout někam do přírody, kde nebude moc lidí ( kupodivu nebylo).
Taťka se dnes celý den školil, prostřední šla na brigádu a bylo na čase zjistit , jak je na tom doopravdy Viki. Zda je fakt nemocná, nebo to na nás jen hraje...
Zvolila jsem blízké okolí, vybrala (jsem si myslela) nenáročnou trasu tak asi 5km dlouhou. Sluníčko svítilo, ale naštěstí většina cesty vedla mezi stromy a ve stínu.
Měla jsem s sebou jen malý foťáček, proto fotky nejsou úplně nej...
Skály dle přání byly všude okolo nás

Na co šlo, na to se lezlo

 A zase skály

Těžko vybrat z tolika fotek ty nej...

 Některé jsme si musely " podržet", aby na nás nespadly

Viki se to taky líbilo. Mimochodem nabyla jsem tak 90% jistoty, že je to simulant a hypochondr. Sice po návratu lehla a spí, ale celou dobu byla v pohodě. Jen nechápu, proč jí vypadává srst po hrstech. To fakt není línání...

Cestou se nám naskytly úžasné výhledy...
Tady za stromy Panteon na Malé Skále

Není to nádhera ?

V pozadí Trosky

Došly jsme až k zřícenině

Na zpáteční cestě , jak jinak, zase skály a zase se po nich lezlo.

Poslední výhled na Kozákov

A hurá na nanuka. Dneska jsme si ho fakt zasloužily.
Cestou zpátky jsme vyzvedly  brigádnice.
Taťka byl už taky doma a dokonce byl se školením spokojen. Něco se dozvěděl, dobře najedl, takže spokojenost byla na všech stranách.

Na kafíčko

s maminkou Tadeáška jsem si dneska vyrazila. Konečně !
Už jsme se neviděli ani nepamatuju. Lucka za náma dorazila ze školy. Stihly jsme si u kafíčka pohovořit, projít se po parku, prostě pohodička.

Po dopoledni, kdy mne docela vypekl kolega a já zůstala v práci sama a ještě se mi rozbily dva přístroje, to byla nádhera.
Jeden přístroj jsem rozchodila sama, druhý opravil můj šikovný muž odpoledne.
Výsledky Viki ještě nejsou.
Ale po příjezdu přítele prostřední dcery to vypadalo, že je úplně zdravá.
Tak snad to bude OK.

Cítím,

že bude velká změna v počasí. Sakra, proč jsem tak vnímavá na tyhle změny.
Dopoledne v práci dobrý, odpoledne jsem jak zmlácená...
Bára dnes složila poslední zkoušku, šikulka naše je to !!!

Jako vždy

je středa hooodně pracovní. Dneska přijela kolegyně, která nebyla v plánu, ale vůbec to nevadilo. Práce nám šla od ruky.
Volala jsem Viki na výsledky, zatím nic. Sice už nekýchá, ale dobře jí není....Ach jo!

Školní výlet

Když začala paní učitelka u Lucky ve třídě plánovat školní výlet, tak mne oslovila, zda bych nemohla jet s ní jako dozor. Proč ne.
Děti znám, jelikož mají ve třídě integrovanou holčinu, tak jich není mnoho. S ohledem právě na integraci jsme musely zvolit výlet, který se dá zvládnout i se speciálně upraveným kočárkem.
Volba padla na ZOO Liberec. Vlakem tam, tramavají přes město, ZOO a to samé zpět. Dohodly jsme spolu podrobnosti, termín a těšily se.
Tak jak postupně vycházely předpovědi počasí, tak jsme se více, či méně hrozily, co bude.
Ještě včera jsme řešily, zda odjet, tady totiž celé odpoledne lilo jako z konve.
Nevím co to bylo, ale řekla jsem , že jedeme, že bude hezky a pršet začne až odpoledne až sedneme na zpáteční vlak. Paní učitelka se smála...
Ráno jsme se sešli na vlakovém nádraží a počasí bylo na pováženou.

Ale odjeli jsme.
V Liberci to vypadalo o poznání lépe a po zakoupení vstupenek už byla pohoda.

Děti byly v rámci možností hodné, nikoho jsme nehledaly, nikomu se nic nestalo, nikomu se nic neztratilo. Spokojenost na všech stranách.
Spousta zážitků - koupání slona

nádherný páv

surikaty

 krmení lachtanů

a v neposlední řadě bílí tygři

a hlavně kontaktní Zoo

Bylo toho hodně.
Dokonce i na zmrzlinu došlo

Když jsme se posadili do vlaku při zpáteční cestě, tak hádejte co ?
Ano, začalo pršet. A prší stále.
Nerozumím tomu, ale bylo to přesně tak, jak jsem včera předpověděla.
Za rok jedu zas.