Těší mne,

že dobrý člověk ještě žije. A ne jeden...
V dnešní době, kdy kolem sebe slyšíme jen samé stesky, nadávky a další nepěkné věci, mne těší, že se najdou i lidé s dobrým srdcem.
Bylo domluveno, že dnes dopoledne tady u nás zůstane Šárka s Luckou pod dozorem naší prostřední. Šárčiny rodiče museli odjet a nechtěli ji nechávat samotnou. Jenže změnili plány a aniž bych cokoli věděla, vyzvedla si mamka Šárky ráno Lucku a holky byly celý den spolu...
A pak jsem ještě psala e-mail s prosbou ( jedno komu, jedno jakou) a čekala jsem negativní odpověď tak na 95%. A ejhle ! Odpověď kladná tak na 300%.
Musíme se radovat i z maličkostí a vážit si jich.
A být na sebe hodnější, pak bude všem hned líp...
Odpoledne jsem vzala Viki poprvé na delší prochajdu, ne jen na zahradu. Ušly jsme tedy jen asi 3 km, ale jak po asfaltu, tak po trávě, tak po hrubém kamení. Prostě jsem potřebovala otestovat, co už zvládne. A ono to jde. Chuť k jídlu ji neopouští.
Drápy jsou pořád ve stejném stavu 11 : 7.