Po pracovním dopoledni jsem se jela domů podívat na Viki. Stav stejný.
Odvezla jsem Lucku na hudebku a pospíchala jsem na kafíčko s moc milou osobou. Rande jsme měly ve dvě, že na chvilku....Domů jsem dorazila skoro v půl šesté. Lucka dorazila za mnou přes město sama, šikulka.
Prostřední se odpoledne vrátila ze školního výletu. je v pořádku, přismahnutá od sluníčka, vypadá spokojeně. Dala sprchu a spí. A tak to asi má být.
A i když všechno klape jak má, tak mám takový pocit, že je všechno špatně. Je mi nějak smutno, vlastně nevím proč...
Asi jsou nějaké erupce či co. Také kolem mě všechno zdánlivě spokojeně plyne a funguje, jen já se ráno budím s bolestí okolo žaludku, nervozní a s pocitem, že "něco je špatně". Otravuju pak své okolí neustálými dotazy, jestli je vše v pořádku.
OdpovědětVymazatDržím palce, ať je u vás lépe. Ať se Viki srovná, musí to být deprimující vidět, že jí "něco" je a nevědět, jak jí pomoct. Psa jsem měla, tak vím, že je to prostě další dítě a strach o jeho zdraví je hrozný.
Nejhorší je, že pořád nevím, jestli simuluje, nebo ne. půl dne se jeví v pohodě a pak zas obrat a je mi do breku. Dnes ráno se zdála zase lepší, tak snad...
VymazatIvo pokouším se to svést na počasí...když ale marodí němá tvář, je to moc smutné a těžké. Držím pěsti ať je dobře a také doufám, že snad už někdy dojde čas na kafíčko a popovídání s tebou :o)
OdpovědětVymazat