Soutěžní

Je to několik dnů, co jsme vyhrály soutěž mladých zdravotníků.
Na dnešek bylo stanoveno datum krajského kola. Jak už jsem psala, pomáhala jsem s přípravou paní učitelce, která má malé zdravotníky na starosti. Když padlo rozhodnutí, že jedeme na kraj, tak jsem řekla, že jedu taky. Podařilo se mi zajistit volno v práci.
Tak jsme tedy jely. Minibus vypravený jen pro nás, nás zavezl až na místo.
Po prezentaci a slavnostním nástupu všech družstev a společném slibu soutěžících i rozhodčích začala děvčata plnit soutěžní úkoly.
Luxus byl v tom, že jsme hned ráno dostaly slečnu hostesku, která se o nás celý den starala, všude nás vodila, hlídala časy....To byl fakt skvělý servis. Musím pochválit naši slečnu, vydržela až do samého konce ( některé prchly dříve).
Všechna družstva

Pořadatelé, organizátoři, rozhodčí.....

Úkoly byly rozděleny do dvou skupin. Všechny povinné, některé bodované, některé ne.
Na stanoviště povinných nebodovaných jsme s holkama mohly.
Oblastí, ze kterých plnily úkoly bylo mnoho.
Dopravní předpisy

Hasiči je taky potrápili

 Základy resuscitace, test z historie Červeného kříže

  Transport v nafukovacím lehátku (samy nafukovaly)

 Docela těžký test z anatomie

Základy přivolání pomoci s prohlídkou sanity RZP

  Rozhor s pravou nefalšovanou, krásně okérkovanou motorkářkou
  o bezpečnosti na silnici.

Dokonce i paní Kubištová z lučanského útulku tu byla (a koťata na muchlování přivezla).

Bylo toho spousta, děvčata to zvládla na výbornou, škoda že se nebodovalo. Nejvíc překvapily u bylinek, kde určily naprosto vše. Šikulky.

A pak byla bodovaná část. Obvazová technika, transport raněného, první pomoc v různých situacích. A tady nastal problém. Situace byly velmi, ale velmi reálné. My jako dozor jsme na tato stanoviště nemohly. Pouze za dveře, či sledovat z povzdálí.

Už jen namaskování figurantů a jejich herecké výkony ( rozuměj křik a sténání, zmatené mluvení při šoku) nás dospělé ohromilo (ale ono to tak v reálu při nějakém neštěstí opravdu je). A co teprve ta naše zlatíčka z třetí a čtvrté třídy. Bylo toho na ně moc. Došlo i na slzičky, vůbec na to nebyly připravené, oblastní kolo bylo v úplně jiném duchu. Navíc na ošetření měly časový limit a ten byl hodně krátký. Takže všechno dohromady působilo dost stresově. V jednu chvíli to vypadalo, že snad ani soutěž nedokončí, ale zvládly to. Sice byly na posledním místě, ale to vůbec nevadí.
Vyzkoušely si něco nového, nabraly spoustu zkušeností a při zpáteční cestě už plánovaly, jak to za rok to vylepší a budou lepší.
Ještě před vyhlášením výsledků jsme za odměnu stihly zajít na zmrzlinu a odpočinout si.
Vyhlášení výsledků

 Čekání na minibus zpátky