Hodně,hodně

toho mám dnes ke psaní. Hodně dobrý den to byl. Hodně zážitků, hodně článků by to bylo. Ale zahltím vás jen v jednom.
Je to asi  2- 3 měsíce, co mne oslovila nejstarší dcera, že 21.4. je v Praze výstava potkanů (má jich doma zatím 5) Česká myš. A zda bych ji do Prahy i s myškama nedovezla.
Tenkrát jsem moc nepřemýšlela a kývla jsem. No jo, až později mi došlo, že je to do pozdních odpoledních hodin. Ale co já budu v Praze celý den dělat ???
Holka skoro z vesnice...
A pak mi svitlo. 20.4. slavím ehm,ehm té narozeniny. Oslavy tipu - já napeču, navařím, poklidím, pak se sjede rodina a všichni se radujeme, moc nemusím.
A tak jsem si usmyslela, že pojedu s holkama ( prostřední jela jako doprovod nejstarší) do centra a udělám si výlet. A to bude moje oslava narozenin, můj dárek.
Den jenom pro mne a podle mne.
Ráno jsme tedy za vydatného deště odjížděly od nás do Prahy. 
Nejdřív jsem ty moje ženy doprovodila až do místa konání výstavy, kde chovají mimo jiné i tohoto drobka.

A potom jsem se vydala Kinského zahradou hezky do kopečka.

Počasí tou dobou ještě nevědělo na kterou stranu se má dát.

 To mne neodradilo a pořád jsem stoupala. Ten klid, ta pohoda, nikde nikdo, jez zvuky přírody...

K cíli jsem došla

Na úplný vrchol jsem ale nevystoupala, věděla jsem, že toho mám ještě dost před sebou a měla jsem trochu obavu, aby mne těch 299 schodů neodrovnalo hned na začátku.
Pak jsem se vydala na hrad. Tady upozorním znalce Prahy, že nastává foto série klasických, leckdy lehce kýčovitých , notoricky známých míst.
Ale pro mne, která tu byla naposledy před 10ti lety mají velkou cenu.
Takže po schodech zase hezky pro změnu z kopečka.

Pod Starhovským klášterem...

až na Hrad.

 Trochu netradičně Karlův most

 a národní divadlo.

Jedna fakt klasika

Staroměstská mostecká věž

a pohledy z ní

No a pak už byl čas na domluvený oběd s Gabro.
Viděly jsme se podruhé v životě a dvě hodiny se nám pusinky nezastavily. Ani jedna jsme nestihla vytáhnot foťák, takže zdokumentováno nemáme, ale obě moc doře víme...

No a pro případ, že bych se nudila, tak mi nejstarší vyplnila zbytek odpoledne. IKEA.
No, jo, no, co bych pro ni neudělala. Na parkovišti ani místečko. Já, ta holka z vesnice, jsem to zmákla a zaparkovala u CCM. Pak jsem vzala IKEU útokem. No, to by jste se pobavili. Nejdřív se mi podařilo vyrazit v protisměru. Lidí mraky, všichni divně koukali, než mi teda došlo, že jdou proti mě ! Pak už jsem měla těch věcí (čti naprosto nepostradatelných drobností) tolik, že jsem si vzala vozík. Vždycky jsem ho někde nechala, obešla si kousíček, popstrčila vozík zas dál a najednou !!! Najednou v vozík nebyl. Hledala jsem , hledala, obešla  celé patro několikrát dokola, prostě nebyl. Když už jsem to chtěla vzdát, stál přede mnou. Problém vyvstal po zaplacení. Jak ten vozík plný nákupu ( i dvě potřebné komody) dostanu nahoru na CCM ???
Říká se líná huba, holé neštěstí. Požádala jsem prodavačku u pokladny o pomoc, docela ochotně mi zavolala mladou slečnu, ta se mnu šla ven a hlídala můj nákup, než jsem přeparkovala. Tímto jim oběma děkuji.
Pak už dorazily slečny vystavovatelky - cenu jsme bohužel nezískaly - a my vyrazily domů. Dorazily jsme všechny spokojené, plné dojmů...