Smutné zprávy

Byl by to včera docela hezký den.
I počasí se odpoledne umoudřilo a ač bylo chladno, tak se i sluníčko objevilo.

Jenže přicházely smutné zprávy.
Když odejde člověk, který byl sice do poslední chvíle velmi aktivní a činorodý, plný optimismu a energie, ale měl svůj věk (79), tak to bolí.
Je to život a člověk ač nerad , snaží se s tím vyrovnat a pochopit to ( a že je to hodně těžké).
Pána jsem znala osobně, měla jsem ho ráda.
Nepatřil do rodiny, ale přesto mě jeho odchod zasáhl.

Ale když odejde úžasná mlaďounká slečna, plná života, která ač sužovaná nemocí,
měla spoustu krásného před sebou a vyrůstala v báječné a milující rodině,
tak to nejde ani přijmout , ani pochopit.
Majdu a její rodinu jsem znala jen virtuálně. A přesto to bolí, moc ...
Ale nedovedu si představit jak to bolí její rodinu.
Jak bolí když odejde dítě, sestra, vnučka...
Tak náhle, nečekaně...
Nezbývá, než rodinám, přátelům a blízkým projevit upřímnout soustrast a doufat,
že budou mít hodně sil, aby se s tím vyrovnaly....