Mimo realitu

Jakobych se dnes ocitla v jiném světě.
Zas a znovu koukám na monitor, čtu to všude, ale věřit se mi nechce.
Jelikož jsem měla tahle smutná oznámení dvě najednou, dost často mi dnes tečou slzy.
Navíc ani ne za měsíc to bude 5 let, co odešla máma a taky bylo tenkrát takhle krásně.
Hrozně to vyvolává vzpomínky a ani čas nějak nepomohl...
Vzala jsem Viki a šla se projít, malej foťáček v kapse, že alespoň nějakou jarní fotku na blog abych měla. No, nemám.
Za to mám spoustu posmrkanejch kapesníků, zarudlý oči a bolavou hlavu...
A pořád nemůžu pochopit proč ???
Proč skvělé mámy a tátové musí pochovávat své děti, proč existují takhle hnusné nemoci, proč za tak krátkou chvíli, co jsme na tomhle světě je některým tolik naloženo...
Proč, proč, proč....