A nedají pokoj

s tím sněhem.
No, ale říká se, že spadnout dolů to musí. Je jen otázka kdy.
Předchozí měsíce ( XI- I) byly ne zcela zimní a tak se to musí vyřádit teď.
A pro škarohlídy dodávám, že toho sněhu ještě není moc. Byly roky, kdy bylo mnohem víc. Jen ne tak najednou. Tak nějak postupně a v jiných teplotách, víc jsme si to užívali.
Jedinou vadou totiž, alespoň tady u nás je, že dnes už do toho prší. Takže po vzájemné dohodě a poradě si ráno manžel bere zase moje auto, nás veze sousedka.
Po práci a škole nás zase nabírá taťka i s nákupem pro babičku. Následuje rychlý přesun. Lopaty a hrabla jedou s námi. Já s Luckou k domu po mých rodičích a táta k babičce.
Úkolem je zbavit sněhu střechy a blízké okolí domů. V takřka rekordním čase je hotovo a jede se zase domů. Do tepla, na čaj.
Fotky jen z mobilů pro ilustraci.
U babičky

Cesta k domečku

Snažíme se dostat ke dveřím