Vítání občánků

Vloni, když byla Lucka ve druhé třídě, byla škola kam chodí požádána o kulturní vložku na pravidelné Vítání občánků. Paní učitelky připravily pásmo básniček a písniček a čas od času docházely na místní radnici účastnit se téhle akce.
V novém školním roce pokračují, protože holčičky už to umějí a jsou šikovné. O tom jsem se přesvědčila právě dnes. Předchozí vystoupení jsem nějak propásla, ale teď mi to vyšlo. Po práci jsem došla na radnici a měla možnost je vidět. Fakt jsou to šikulky.

I panu starostovi se líbily.

Lucka se vrátila do školy, já oběhala potřebné a jelikož máme zítra jistý slavnostní den, šlo se na zmrzlinu. A hned na dvojitou. První točila paní, ta byla normální.
Druhou točil pán. Na dotaz, zda chce Lucka polevu jsem odpověděla, že hodně.
Pán zjistíc, že paní není v dohledu, strčil Lucce celou zmrzku do hrnečku s polevou.

Muži v naději

a hov.. v posteli. Ne, nepohoršujte se prosím.
To je tak. Když ráno odcházíme do školy a práce, Viki jde do klece. Už jsem tady psala, jak dovede být šikovná.
Proto jsme jí pořídili klec. Okamžitě ji přijala, sama si do ní vleze když vidí, že se chystáme pryč, v noci v ní spí. Dneska se klec nějakým nedopatřením (víme jakým) zapomněla zajistit. No a ta chlupatá potvora využila situace a předvedla nám, co v sobě skrývá za likvidační talent. Po příchodu domů jsem myslela, že si budu volat rychlou.(Fota mám, ale usoudila jsem, že je nelze publikovat. Zítra by u nás byla sociálka.)
Spojenými silami jsme uklidili, ale největší perlička bylo opravdu to ho... v posteli.
No to jako fakt. Na posteli, která slouží pouze jako odkládací plocha.
Nicméně jsme stihly s Luckou hudebku, zajít po dlouhé době do knihovny, dát si zmrzku. Potom šla Lucka do Skauta a já frčela Vendulce s kapičkama do očka, které se nechce moc lepšit. Jenom na otočku.

 Rychle zpátky, douklidit ( musím podotknout, že viník onoho nadělení, který zapomněl na klec, se přičinil v úklidu nejvíc a šlo mu to od ruky), zlatíčko Lucka si sama udělala úkoly, taťka dosekal poslední část zahrady, která jde traktůrkem.
A večer, po krásném západu,

 jsme měli zamluvené lítky na film Muži v naději.
Byli jsme tam docela brzo a tak byl čas posedět u naší fontány.

Václava

jsme bohužel oslavili prací. Dokud je hezky. Máme dříví ve sklepě. Máme posekáno. Tedy spíš můj drahý manžel.

Já nějak jedu na záložní zdroj. A až ten dojde, tak fakt nevím. Nevíte někdo, kde sehnat trochu ( aspoň trochu) energie ???

Prostřední

 Dnes jsem s ní běhala po ORL, dutiny jí pořád zlobí, ale naštěstí nic vážného.
A tuhle fotku dělala její kamarádka dnes odpoledne. Tak snad se na mne holky nebudou zlobit, že jsem ji použila, ale myslím, že stojí za zveřejnění.
(Vím, že samochvála smrdí, ale já jsem z tý fotky zůstala úplně paf...)

 

Procházka

Po dlouhé době jsem se byla s Viki projít. Už jsem to potřebovala.

A navečer

DŘÍVÍ

Spolupráce

Štípání ( přístroj dělal manžel sám ), Lucka zkusila, ale dělat ještě nebude. Nedivím se jí.

Všechno je uklizeno a srovnáno v kotelně. Rovnala prostřední - šikulka.

Odpoledne

HASIČSKÝ SPORT
Běhá Bára ( v helmě )

Příprava

Válečná porada

Čekání na start

Poslední kontrola

Start

Akce

Na bednu to sice nestačilo, ale i tak dobrý holky !!!

Ráno

PAVUČINY A TAK ...

Houby

Dopoledne jsme se dohadovali, co že v takový hezký den podnikneme. No, ono by se toho  dala spousta, ale když máte svůj dům a ještě k tomu babičku, která žije v domku sama...
A aby se Lucka tolik nenudila, vyrazily jsme na chvilku na houby. Manžel zatím pracoval a my jsme mu po návratu pomohly.

Nejdřív to vypadalo, že nenajdeme vůbec nic

Ale štěstí se na nás pousmálo

Viděly jsme jedovatku

 Chatičku, co stojí na skále už dlouhá léta

Prostě i když to byl den pracovní, byl hezký.

Cvičák

byl dnes vyjímečně v pátek.
Po práci jsem zajela do školy pro Lucku, nějak se jí nechtělo domů.
Taťka odjel na byteček a my jsme frčely na cvičák. Zítra cvičitelka nemůže.
No a kdože je největší psí pako ??? No jasně, že my.
Fotka je nekvalitní, je to navečer, malým foťáčkem, hodně přibližované, ale přesto neodolám, abych ji sem nedala.
Nejmenší a největší...

Vzpomínky na Lysou

Vloni touhle dobou jsem zažila jeden pracovní víkend v Lysé nad Labem. Vzpomněla jsem si na to ve středu u koní, protože tak jako vloni, tak i letos tam probíhá nějaká veliká výstava koní.A víkend byl o to hezčí, protože jsem tam byla s Bárou . Tenkrát jsme si to maximálně užily.

Palačinka

Po dlouhé době jsme si s Luckou zašly na palačinku.
Dopoledne jsem byla v práci. Po obědě jsem Lucku převezla na hudebku, dnes vyjímečně, protože jim odpadla odpoledka. A potom jsme si zašly na naši oblíbenou palačinku. Lucka měla s Nutelou, já se špenátem.
Rychlý nákup a odvoz Lucky do Skauta. Mezitím volala kamarádka, že se Táda škrábl do očička, co má dělat. Vymyšlena první pomoc a následně předána. Jeden velký okruh s kočárkem po parku, rychlé popovídání a shrnutí, že na tom nejsme až tak špatně. ( Vyprávěla jsem životní osudy z proběhlého srazu). Vyzvednutí Lucky a hurá konečně taky domů.
Navečer přišli nemocnou prostřední navštívit kamarádi, tak tu bylo veselo. No mezi námi , ona už zas tak nemocná není...
Taky tady byla nejstarší. A taťka pořád po práci chodí na byteček.

Den s Bárou

Ráno vstáváme ve třech, docela změna. Krásně stíháme. Viki je z Barči úplně vedla a nejraději by si ji nechala jen pro sebe. Má smůlu...
Odvážíme Lucku do školy a jdeme až ke třídě. Pusu dostaneme obě.
Pak do práce. Já tady chci Bárču napořád. To je jiný kafe, spolupráce s ní. Holka, co by mohla být má dcera ( ona skoro je) a rozumíme si takřka beze slov. Prostě paráda !!!
Rozumíme si spolu, rozumí si s Luckou, s Viki, pracuje, studuje, je prostě dobrá.
Polední pauza, výborný oběd v místní vývařovně a obvyklá návštěva u koníků. Nádhera.

Dokončení prac. procesu, rychlé kafe, s Bárou na bus. Ach jo !!!
Pro Lucku na keramiku, jen jsem si spletla nějak o půl hodiny čas. Tak jsem aspoň měla chvíli klidu na spoustu myšlenek.
Domů, úkoly a tak všelijak. A už je zase večer a tma tak brzy.
No nic, jdu žehlit...

Docela fofr

Nabrala jsem si toho v poslední době nějak víc, než je možné stihnout. No ale snad to dám.
Dopoledne práce a jen práce. Po dlouhých letech mi vypověděla službu lednice (ta pracovní). Měla jsem ze sebe radost. Ve 13:00 jsem odcházela na oběd s tím, že musím sehnat co nejrychleji novou. Ve 14:00 stála nová na svém místě a tiše si vrněla.
Odpoledne fofrem pro Lucku. Byla na prvním plavču a přijela úúúúúplně zničená.
Takže zrušit hudebku a honem zpátky do práce dodělat nejnutnější, aby jsme mohli zítra pracovat.
Navečer rada rodičů, během které příjíždí moje kolegyně Bára. Jde s námi zítra do roboty a nemá se jak dostat. Tak přijela už dnes, hurááááá.
Večeře v místní pizzerii, rychle domů. Uložit Lucku, přečíst pohádku, tentokrát čte Barča a obě jsou nadšené.
Lahvinka vína, aby se nám dobře řešila doba, kterou jsme se neviděly....

Jiskření

místy až ohňostroj panuje v současných dnech ve vztahu k nejstarší. Holt máme nějak jiný pohled na svět. Jen doufám, že munice dojde a zase zavládne klidné nebe bez mráčků.
Dopoledne práce, práce, práce.
Odpoledne první schůzka rodičů s novou paní učitelkou. Spousta informací, spousta myšlenek se mi honí hlavou. Uvidíme jak to s ní půjde. Lucka je zatím spokojená.
Záclona koupena, na okno přijde až zítra, až došiju.
Na byteček dorazily elektrospotřebiče. Jen doufám, že budou používány...

Zánět dutin

Minulý týden se prostřední vracela ze sportovního kurzu s tím, že má zánět dutin. jenže než dorazila domů, bolesti ustaly. Tak jsme ATB nenasadily. Došlo na ně dnes. Bolest a ostatní příznaky se vrátily. Ach jo! Tak jen aby bylo líp.
Venku ošklivo, celý den jsme byli doma a dodělávali vše co nestíháme během týdne.
Zítra budu muset koupit novou záclonu do obýváku. Bude ale změna. Máme dost velká okna a jsem zvyklá na záclonu, která je přes celé okno. Tentokrát bude pouze tak do 2/3. A to všechno kvůli Viki. Ta potvora se ráda kouká z okna. A jak na něj hupne, občas zadrhne drápkem a už je díra. tudíž jsem se rozhodla, že dám záclonu kratší. Jelikož nemám moc ráda změny, tak uvidíme, jestli si zvyknu.
Ten pes nás přijde pěkně draho...

Sraz po letech

Kolika? Mnoha. Od maturity na střední. Sešlo se nás docela dost, ale před 5ti lety nás bylo víc. Rozvedených je spousta, pokud víme, tak je mezi námi jedna vdova, taky pořád jedna slečna. Jedna je dvojnásobnou babičkou a jedna už pochovala syna. Jedna se chystala k porodu, jedna má partnera o 11 let mladšího. My, co jsme se sešly, jsme vypadaly líp než při maturitě a myslím, že všechny jsme byly celkem spokojené ( nebo smířené ) se svým životem, nebo se aspoň tak tvářily. Bylo to bezva setkání.
Dopoledne před srazem se ještě řezalo dříví. Opět chválím prostřední, která ač po flámu, tak šla rovnat , a že rovná skvěle. Nejmladší taky pomáhala a navíc se mnou byla na cvičáku, kde bylo taky fajn.

Ludmila

Dnes má svátek Ludmila, manželova maminka. Tak jsme jí navečer byli popřát.
Dopoledne v práci, nákup,farmářské trhy, pokračuju v úklidu. Jde to holt po chvilkách pomalu. Manžel si spravuje pily, včera obě vypověděly službu. Ale on je šikula a dá je dohromady.
Při cestě ze školy si dáváme zmrzlinu a stavujeme se ve školce, kam chodila Lucka. Je pro mne potěšením, že všechny , které tam potkáváme nás rádi vidí.
Vezu domů kamarádku, která po dlouhých letech konečně našla spřízněnou duši. Je na ní vidět, že je spokojená.
Fotka dortu je z loňského roku. Dělala jsem ho tenkrát sama taky babče k svátku. Letos jsem byla ráda, že jsme zákusky koupili. Fakt nějak nestíhám, nebo se mi nechce ???

Dřevo

na zimu jsme začali dělat. Teda ne já, ale můj milovaný manžel. dokonce si dnes vzal dovolenou, aby toho stihl víc.
Nějak se nám toho času nedostává, asi si to špatně organizujeme.
Dopoledne trávím v práci, muž za mnou přijel, společně jsme poobědvali, zaplatili dceři elektospotřebiče, vyzvedli Lucku a jeli domů.
Rozpoložení posledních dnů způsobilo, že jsem zavolala kamarádce, že potřebuju její ucho. Byly jsme domluvené na dnes odpoledne.
Prořekla jsem se před Luckou, že ani nemáme co ke kafi.
A to dítě moje šikovné upeklo šlehačkovou buchtu. Z 90% sama.
Pokračuji průběžně v generálním úklidu, alespoň po chvilkách. S kamarádkou jsme se dohodly, že se jdeme projít, tedy vyprovodit Lucku do Skauta. Je krásně ,dáváme si na jedné zahrádce to kafe. Táda se budí, tak honem domů.
Taťka řeže a štípe, prostřední kupodivu vzorně rovná ve sklepě.
Venčím Viki a ta mrcha chlupatá zdrhá. To už dlouho neudělala.
U dřeva nejsem potřeba, tak dělám doma takovéty strááášně důležité věci ( úkoly, večeře, nádobí...).
A ač byla dnes strašná spousta příležitostí k tomu něco si vyfotit, nějak mě to nebere.

Koníci

Taková malá odměna v dnešním pracovním dni. Jeden rychlý cvak. Jeden velký zážitek. Cejchování  Holštýnského koně. Rozpáleným železem. Ale hříbě v pohodě.

Práce klidná, pohodová.
Odpoledne při nutných pochůzkách veselý zážitek. Máme tady na náměstí jakési vodotrysky. Malé i větší děti je rády v teplých dnech využívají jako osvěžení.
Fotka Lucky je z června.

Dnes odpoledne sem přišel takový bodrý padesátník. Svlékl se, věci složil na lavičku
a vběhl mezi vodotrysky. S naprosto nefalšovanou dětskou radostí si to užíval.
Okolí koukalo, nechápalo. Za chvíli se oblékl a odešel. Záviděla jsem mu.
Jeho bezprostřednost, jeho radost, jeho přirozenost.
Viděla jsem ho z povzdálí, nevím jestli třeba nebyl nějak " začarovaný", ale byl skvělý. Ještě teď se usmívám... Jen dokumentaci bohužel nemám.
Lucka je nějaká namožená z tělocviku, ale jinak si školu docela chválí.
Viki mě překvapuje,poslouchá, nezdrhá ( jen abych to nezakřikla). Dokonce se dnes na povel plazila. Malý kousek, ale plazila.
Volal strejda, teta snad lepší, přeložena na RHB.
Spousta věcí méně, či více důležitých k přemýšlení, čas rychle plyne...

Něco mi uniklo

Při zpětném pročítání blogu jsem přišla na to, že mi chybí zápis u 13.9. A fakt si nevzpomenu, co ten den bylo. Zapsáno v pátek 23.9.2011

Domácí pohoda

Není nad to, když jsou všichni spokojení ! Nebo aspoň někdo.

Jarní nebo vánoční ?

Konečně jsem se dokopala k tomu, abych to u nás trochu uklidila. Od rána dumám nad tím, jestli je to úklid pozdní jarní, nebo časný vánoční. No hlavně, že je, už to bylo třeba.

Svíčková, nákupy a bazén

Ale hezky popořádku. Prostřední si přála k obědu svíčkovou. Proč ne. Moje maminka mě ji naučila naprosto skvěle. Rychlovka, žádné velké vyváření. Nejvíc práce mi dají hrnečkové knedlíky. Samochvála smrdí, ale pochutnali jsme si všichni.
Po obědě jsme potřebovali zajet do Liberce, konečně vybrat dceři nějakou kuchyni.
Lucce se s námi nechtělo. Poprosila jsem mamku Šárky, zda by u nich Lucka nemohla být. Mohla. Užila si bazén, kolo i kamarádky dosytosti. Ani se jí nechtělo domů, se nedivím.
Prostřední s kamarádkou jely s námi, okoukly hadříky a byly spokojené.
My nakonec taky. Kuchyně je objednaná, bude snad do týdne. Dokonce jsme stihli koupit pár potřebných drobností za slušnou cenu.
A hezký den je pryč. Docela je mi to líto. Jenže v týdnu tohle prostě nestíháme.

Pecen aneb Podkrkonošská slavnost úrody

se u nás koná každoročně na začátku září.
Dopoledne je bohoslužba, po té průvod městem, přesun na prostranství,
kde jsou stánky s různými výrobky, občerstvením a celý den zde probíhá program.
Ráno to vypadalo na déšť,průvod jsme vynechali.
Nakonec jsme se jely podívat jen s Luckou. Tak nějak to bylo stejné jako každý rok.
Daly jsme si výborný trdelník

Prezentovali se tady i horolezci

Dva pánové se hecovali, kdo je lepší...

Dalo se tu dobře zaskákat

Viděly jsme krávy,

kozy, 

koně,

 novodobou techniku,

velmi poslušné pejsky.

Shodou okolností ty vychované pejsky cvičí paní, ke které jsme chodily s Viki na jaře. Slovo dalo slovo a dnes začínala zase psí škola. A protože opakování je matka moudrosti a naše psí slečna měla o prázdninách opravdu prázdniny, tak jsme dnes zase začaly chodit.
A jsem ráda, protože to bylo moc fajn. Viki je mezi pejsky, dostatečně se vyřádila, zopakuje si, co se naučila a já se taky dostanu na vzduch.
Prostřední se vrátila ze sportovního kurzu docela spokojená a snad ani ATB na dutiny nebudou třeba. Vypadá to, že to byla nějaká nárazová příhoda. Tak doufejme.
Taťka trávil odpoledne na bytečku, práce je tam pořád dost, ale už si ujasňujeme, co a jak.