Vysvědčení

Jak jinak dneska, že. Ráno jsem šla s Luckou, nafotila předávání vysvědčení celé třídy.
S několika maminkami jsme poděkovaly paní učitelce. No, co vám mám povídat, byly jsme naměko. Potom jsme si dojely pro vysvědčení i na hudebku. Všude samé jedničky.
A ještě pochvala za vzorný prospěch.

Ale ani prostřední neměla vysvědčení špatné. Jednu trojku ve druháku na střední, a to ještě proto, že paní profesorka má trochu jiný pohled na svět.
Strávily jsme příjemnou chvilku naprosto o samotě a v klidu v parku.

Po obědě tady byla Lucky kamarádka . Taky jeden malý hmyzí návštěvník.

Navečer jsme nabrali i nejstarší a jeli na večeři.

Dovezli jsme Janu domů a šli jsme zkontrolovat, jak rostou potkánci, jenže došla baterka. Ale něco jsme vyfotili. A je vidět, že se stará dobře, protože rostou.

Kytice

pro Lucčinu paní učitelku.
Po vzájemné dohodě všech rodičů (až na pár jasných vyjímek), jsme nechali uvázat kytici
a napsali článek do školního časopisu, jako poděkování naší úžasné paní učitelce,
kterou bohužel už děti mít nebudou.

Dlouhý den v práci, navečer školení v Praze, posezení s "mojí" Bárou. Hektický den.
Prostřední byla moc šikovná a hodná, udělala za mne spostu práce, veliké díky.

Čtyři dorty

Pro paní učitelku, paní vychovatelky z družinky, paní učitelku na klavír. Pan učitel na flétnu dostane něco dobrého :).
Připravené

Finální úprava

Do práce, dnes družina jen do 14ti hodin. Domů, poslední skautíci, k tetě na převaz.
A taťka seká a seká...
Kamarádka včera musela nechat uspat 14ti letou fenku německého ovčáka, ale jak sama říkala, už to bylo vysvobození, ach jo...

Jeden brutální dort

Tak takový dnes pekla prostřední s kamarádkou pro další kamarádku. Nějak tomu nerozumím ( Dexter seriál ), ale budiž. Samy si ho udělaly, jen jestli je prý ráno odvezu, aby ho předaly celý. No tak teda jo...A ještě mají brutální triko, ale to už je zabalené.
A jelikož končí pololetí,školní rok a já nevím, co ještě, tak nějak nestíhám víc než jindy.
Ale langoše k večeři, které si včera objednala nejmladší, tak ty se mi opravdu povedly. Mňam...Taky jsem odpoledne stihla nakoupit věci na dárečky za vysvědčení, objednat kytku pro paní učitelku, jako poděkování od rodičů, zmrzku s Luckou atd,atd.
Taťka byl dnes sekat u babičky, zítra snad konečně začne doma. Na převaz jsem nemusela, vypadá to docela dobře tak zkoušíme cyklus obden.

Branžež

Dopoledne se dospával včerejšek. Tedy někdo musel ráno s Viki, že.
A co dál. Bylo ošklivo, mlha , sem tam déšť, ale po obědě to už i sluníčko vykukovalo.
A tak v rámci zachování dobré rodinné pohody jsme (tedy část) vyrazili na výlet.
První zastavení bylo kousek od Sobotky. Soukromá cukrárna, kde už dlouhá léta dělají stále stejnou, ale pořád stejně výbornou zmrzlinu. Svého času jsme v tomhle kraji v létě trávili dost času. Tady se nám líbí. A tak jsme se na ta místa po zmrzlině zajeli podívat.
Komárovský rybník

Viki potkala kamarádku, pěknou provokatérku bez dozoru ...

Lákalo to aspoň ke smočení... Mimochodem , včera jsem zapomněla napsat, že Lucce vypadl nahoře v krátké době třetí zub, takže tam má pěknou díru :)

No nakonec nás ukecala, na chvilku

 Prostě pohodička

 Hádanka číslo jedna: co jeto ? Tady odpověď znám.

Hádanka číslo dvě : co je to ?  Poradí někdo ?

 A několik klasických záběrů z cesty domů, foceno takměř z jednoho místa
  Humprecht

 

Semtínská lípa

Trosky

Vlčí máky, no ty mi daly. Na spostě blogů jsou krásné fotky vlčích máků. Taky jsem je chtěla. Jenže tyhle byly v husté řepce, kam se fakt nedalo vlízt a navíc hodně odkvetlé a úplně obsypané malými černými broučky. Tak snad někdy jindy a někde jinde...

Pouť

U nás každoročně na Petra a Pavla. Nemám tyhle akce moc ráda. Moc hluku, moc lidí, z atrakcí je mi špatně...Mám tři holky, takže jsem se musela ( a kvůli nim ráda) léta účastnit.
Přiznám, že jsem se letos chtěla ulejt :). To se mi docela povedlo odpoledne, kdy šel na pouť jen taťka s Luckou. Moje drahá polovička si ale zapomněla foťák a z mobilu, no nic moc, ale nevadí. Nej letošní atrakce...

No a já?  Já jsem tam byla hned dvakrát. A to v půl osmé ráno ( čtete dobře). Prostřední totiž ztratila mobil, tele jedno - tak se o ní vyjádřila nejstarší. Ráno jsem si přečetla vzkaz, zkusila na něj zavolat a on zvonil. To by znamenalo, že ještě někde leží. Tak jsem ten můj poklad vzbudila a vyrazily jsme. Pouťové prostranství bylo plné Vietnamců a nepořádku. Kupodivu už touhle dobou tam byl docela ruch. Hledaly jsme, nenašly. Najednou sms, že ho někdo našel. Kupodivu známá holka, která ho vrátila. Jsem se divila. Evo díky.
Odpoledne tedy taťka s Luckou. Co mne překvapilo, že tam prý byl vzorný pořádek, vše uklizeno.
Druhá návštěva se konala večer. Na 22 hod. byl avizován ohňostroj. Kdysi se Lucka bála ohňů a rachejtlí a tak jsme to nevyhledávali. Letos sama řekla, že chce jít. Ohňostroj malý, ale docela povedený.

 Nedalo nám to a šli jsme si projít noční pouť. Pokoukali jsme na svítící atrakce, poposlouchali hudební projekce, potkali pár známých, mimo jiné jsme se sešli i celá rodina.
A pak, že s holkama na pouť nechodím...

Domů jsme se dostali skoro o půlnoci. Vydařená pouť !

Slunečné ráno

dnes bylo. Viki si mě vzbudila brzy, protože  holt potřebovala. Hodná holka. Tak jsem ještě po ránu stihla upéct jahodovou bublaninu.
V práci docela klid. Dnes se konaly farmářské trhy, ale než jsem se stihla zajít podívat, byla zase velká bouřka s hrozným deštěm. Raději jsem jela domů. Padla na mne taková únava, že jsem usnula jak mimino.
Navečer jsme jeli tetě převázat nohu. Lucka stále " přebírá". Je až s podivem, že když s tím přišla za tetou (86), tak ta se hned chytla. Jednu chvíli jsme měly dokonce trojku.

Sotva jsme dojeli, další velká bouřka, dokonce i kroupy padaly. A byla duha.

Při zpáteční cestě, mimochodem už byla pěkná zima, jsem si musela vyfotit mraky nad řekou. Tady se říká, že se páří z lesů a porostou houby, tak uvidíme.

PS: Dovětek ke včerejšku - Tadeášek trucuje, evidentně se mu u maminky v bříšku moc líbí.

Konečně

Konečně jsem se dala ostříhat, už bylo na čase :).
Konečně jsem měla volnější dopoledne a mohla vyřídit několik pochůzek, které jsem dávno odkládala. I v práci jsem byla, kde mi jeden milý klient řekl, že jsem líná a neschopná. Dovedu být dlouho trpělivá, ale na tohohle jsme měla spadeno už dřív. No a nevím proč, možná únavou posledních dnů, jsem chytla na první šlápnutí. Asertiva zmizela v nedohlednu, mé slušné vychování se otřáslo v základech. Pohár trpělivosti přetekl a pán byl rázně vyprovozen za dveře. Ale že se mi konečně ulevilo !
Konečně poslední hodina klavíru, nauky a flétny. Ale možná nám to bude chybět.
Konečně i Lucka upravena do letní podoby. Na vlastní žádost. Bude jediná holka ve třídě s krátkými vlasy.
Konečně po dlouhé době naše dříve oblíbená, pravidelná, čtvrteční palačinka.
Konečně dlouho slibované pocachtání u nové fontány.

Konečně jsem koupila jahody ( sice nic moc ), ale uspokojili jsme chuťové pohárky.
Konečně mám pocit, že moje každodení cesty na převaz přináší výsledky.

Konečně jsem si vzpomněla , jak se dělá čelenka a naučila to Lucku.
Pamatujete, jak jsme " přebírali" ?

Konečně jsem dnes stihla Lucku uložit do postele a dát jí dobrou noc osobně a ne po telefonu. Ještěže existují mobily.
Spoustu z toho , co jsem dnes měla v plánu se mi nepodařilo uskutečnit, ale to nevadí. Práce není zajíc, ta neuteče.
Jo a ještě jedno konečně. Ale to je zatím moooc tajné. Kamarádka se možná konečně dočká Tadeáška. Tak uvidíme, co přinese zítřek.

Klon

Ten by se mi v posledních dnech hodil a ne jeden.
Práce, pro Lucku. Poslední keramika, odvoz všech výrobků - třeba někdy nafotím a vložím. Určitě to za to stojí.
Přišla nejstarší, minule jsme se ani neviděly, tak to musíme napravit. Jede se mnou na převaz. Dojet stíháme před bouřkou, což je dobře. Postarší příbuzenstvo nemá tolik času děsit se toho, co se děje venku. Popijí vínko, je dobře. Po bouřce ( a že byla :) ) odjíždíme.
Ale nějak se nemůžeme s nejstarší rozloučit a probíráme spoustu věcí. Obě jsme to moooc potřebovaly. Díky Jani...
Domů se opět dostávám po 22té hodině.

A takhle prý pršelo po našem odjezdu.

Koncert

Ráno jsem odvezla Lucku do školy. Děti měly slíbené od paní učitelky opékání buřtíků, ale lilo jako z konve. Chvíli se věnovaly učivu zábavnou formou a když přestalo pršet, šly se projít alespoň kousek po okolí. Ještěže to u nás není do přírody daleko. A buřtíky upekly v troubě.
Moje maličkost vyrazila k příbuzným, Naložila jsem tetu (86) a strejdu (87) a hurá směr Praha, konkrétně HočoPočo ( holky zdravím ). Tady byla domluvená podrobná kontrola zraku. Na svůj věk jsou v tomto směru docela v pohodě. Cesta zpět, zastávka na oběd. Převaz tetiny nohy. Návrat pro Lucku do družinky. To vše za vydatného deště.
Navečer byl naplánován třídní klavírní koncert.

 Už jsem tady jednou psala, že paní učitelka má dobrý zvyk jednou za čas sezvat všechny svoje žáčky a každý zahraje 2-3 skladbičky.Dnes jich bylo 13.Moc hezký zvyk.

Hrálo se s paní učitekou

Hrálo se samostatně

Hrálo se ze zlomenou rukou

Koncert se vydařil a my zažili krásný podvečer. I počasí se umoudřilo a sluníčko vysvitlo.
A tak jsem se po návratu domů mohla ještě jít projít s Viki.

Už je zase pondělí

Dopoledne do práce, nákup s prostřední ( zase se sama ozvala a šla se mnou, hurá).
Rychle domů a konečně s Viki ven, nechat ji vyběhat. Má to teď chuděra blbý, některý dny to fakt nedáme. Ale fotí s ráda a hlavně neodmlouvá.

 Občerstvení u potůčku, trochu stranou z cesty, ale už tam automaticky sama zahne...

Takže delší procházka, kde operativně řešíme, že Lucku vyzvedne taťka a sejdeme se všichni na zrmzlině. Ať si taky hafuša zvyká i na měststký provoz. Zmrzlina dnes není, tak frčíme ke škole, krásně nám to vychází. Viki neví co dřív, těch dětí.
Lucka žbrblá, že chce aspoň nanuka a tak zajíždíme ke krámu a ona sama frčí nakupovat. Doma totiž v mrazáku pusto prázdno. Píšeme úkol, sice malý, ale přeci, Lucka má nad sebou bystrý dozor.

Plánujeme zítřek, taky bude náročný a já vyrážím na převaz a bráchovi s nějakými léky, neb je to osoba nezodpovědná a není schopen na alergologii docházet pravidelně.
Mezitím volá nejstarší, že se staví, ale bohužel jsme se neviděly, což mě hodně mrzí. Musíme se líp domluvit Jani, jo !
A už je zase večer....

Počasí

si s námi hraje. Dneska to bylo jako na Apríla. Chvíli sluníčko, pak bouřka a hrozný liják. Celý den pořád dokola. Dokonce byl navečer takový nárazový vítr, že nám posunul trampolínu.
Před bouřkou

A duha po ní

Lucka měla jet na výlet se Skautíky, ale hlavní organizátor dnešní akce onemocněl. Nicméně ostatní se náhlé změně přizbůsobili a udělali s dětmi alespoň kratší výlet po okolí. I slibované špízy na grilu si opekli a ani nezmokli.
Odpoledne jsme díky počasí strávili doma, jen prostřední byla v kině a na palačince.
Navečer opět na převaz nohy a neplánovaná zastávka u bráchy. Z Itálie se vrátili v pořádku.
Domů jsem se dostala cca ve 22 hodin. Ach jo.

Hry na kopci

aneb Festival her na "místním vrcholu" pořádaný KČT.
Lucka přespala u kamarádky a spolužačky Šárky.
Vyzvedla jsem si je dopoledne a jely jsme na kopec. Počasí nic moc.

 

Stihly jsme obejít všechny soutěžní úkoly a honem , honem do chaty na pohádku.
Nebyla jedna, ale hned několik.
První improvizovaná, vyzněla trochu rozpačitě. Nicméně ty následující , tak ty stály za to. Dvě mladé dámy ztvárnily tři Ezopovy bajky. Takhle jsem se nenasmála už hodně dlouho. Byly skvělé, dokonalé, nejlepší. Prostě to nemělo chybu. Mělo to spád, vtip, nápaditost, pohotovou improvizaci, hudební vložky. Zapojily publikum jak dětské, tak dospělácké.
Fakt moc prima.

Díky počasí jsme se přesunuly domů, holky si vystačily nádherně samy.
Večer opět převaz.Dnes jsem byla sama, proto rychle zase doma.