Sluníčko

si s námi tady hraje. Celé volné dny se schovává a dneska svítí o stošest. No nevadí.

14/365 Z čeho jsem dnes měla radost, či co mne potěšilo
- skoro se mi podařilo uzavřít říjen
- velká vstřícnost na veterině
- nemocné potkanici si antibiotika píchám sama a navíc se mi to podařilo myslím napoprvé dobře ( nebojte, jsem tak trochu od fochu)
- dostala jsem vzorky žrádla pro Viki, a to zcela zdarma
- s Luckou jsme zvládly velkou část něčeho na pátek ( odtajním až bude zcela hotovo)

Výlet

Tak dlouho jsme přemýšleli, co podnikneme ( čti, kterou práci doma a okolo domu uděláme, nebo doděláme), až jsme se sebrali a jeli na výlet.
A i když počasí nebylo nejlepší - inverze, tak jsme si to užili.
Viki byla nadšená.

Viděli jsme rybník zdola.

 Lezli nejen po schodech skoro do nebe,

abychom viděli ten samý rybník i shora ( a že to teda bylo vysoko).

A zase jsme slezli dolů, abychom si prohlédli labutí rodinku. Na fotce jen část, celkem jsou dva dospěláci a čtyři mladé.

 Pak jsme kousek putovali k dalšímu rybníku, který byl zčásti vypuštěný. Že by výlov ?

 Prošli skalní bránou, skoro jako " Pravčickou", jen o trochu menší.

Lezli vysoko a někteří ještě výš.

 Obdivovali zvláštně rostlé stromy

Nestihli jsme projít vše, co jsme chtěli. Časový posun nám to trochu pokazil. Ale to nevadí, alespoň máme důvod se sem zase vrátit. K autu jsme šli už za šera.

 A tady někde jsme se toulali.

Po návratu domů jsme ještě stihli rozsvítit svíčky na hřbitově.

13/365 Z čeho jsem dnes měla radost, či co mne potěšilo
- dopoledne se mnou Lucka byla v kuchyni při přípravě oběda a stává se z ní šikovný parťák
- užili jsme si výlet a nikomu se nic nestalo
- našli jsme několik kešek
- zvládli jsme si vše připravit na ráno, abychom se nezdržovali

Milá návštěva

Na dnešek jsme nic neplánovali, protože v sobotu je cvičák.
A ještěže tak. Včera večer jsme se domluvili se švagrem, že až pojedou domů, vezmou s sebou babičku sem na hřbitov, nechají ji u nás a my ji pak odvezeme domů.
Dopoledne sms. Mami, můžu přijít na oběd ??? Psala nejstarší.
Během 15 minut zvoní telefon. Ahoj teto, co děláte odpoledne, že bychom přijely se ségrou na kafe. Nejstaší neteř. No proč ne, čím víc, tím líp.
Takže rychle dodělat oběd, já a Viki odjet na cvičák, manžel a nejstarší upéct a uvařit v Lidlu.
Všechno klaplo a strávili jsme myslím příjemné odpoledne.

S holkama se moc často nevídám. Dřív, když ještě žili naši to bylo jiné, setkávali jsme se často tam. Tuhle návštěvu jsme plánovali víc jak rok, a pak zcela neplánovaně vyšla na jedničku. Obě už jsou zaměstnané, obě mají partnera, obě jsou moc fajn. Jsem ráda, že i když se brácha s jejich mámou rozvedl a založil novou rodinu, že jsme i nadále alespoň v malém kontaktu. Babička s dědou by z nich měli velkou radost.
Takže nás tu bylo dohromady bylo sedm ženských (Lucka, Jana, Pája, Nika, babička, já a Viki), chyběla Péťa, která byla zase na brigádě. Chudák manžel :)).

12/365 Z čeho jsem dnes měla radost
- povedl se mi oběd (Hladká Ančka a sejkory)
- Viki byla na cvičáku naprosto vzorná
- vydařená návštěva
- Lucka a vlastně všichni, koho jsem požádala, dnes ochotně pomohli se vším, co bylo třeba

Skoro noční výlet

To bylo tak.
Před třemi lety touhle dobou jsme si udělali výlet na Hrubou Skálu a objevili horolezecký hřbitov. Pietní místo ve skalách, kde jsou jména českých horolezců, kteří, mám dojem od roku 1970, zahynuli. Je čas dušičkový a do těchto míst zavítá spousta lidí zapálit svíčku.
Od té doby jsme tam nebyli. Je to asi 14 dnů, co si na tenhle výlet Lucka vzpomněla.
Řekli jsme si, proč ne. Naplánováno na dnešek, ale trochu jinak než tenkrát, dnes měla být procházka delší.

Začátek na hradě Valdštejn, Zlatou stezkou Českého ráje na Hrubou skálu, rozsvítit svíčku a zpět. Bratru tam i zpátky skoro 10km. Jenže ještě ve 13:00 lehce prší. Vyčkáváme, okolo druhé se to lepší a tak jedeme. Na Valdštejn dorážíme v 15:00. Jdeme směr Hrubá Skála, počasí není nejlepší, ale neprší a tak šlapeme dál. Nakonec dojdeme až na onen symbolický hřbitov. Rozsvítíme svíčky ( i když osobně nikohoho ze jmen napsaných na skalní stěně neznáme ) a vracíme se zpět. To už je skoro tma, je 18:30. Celá zpáteční cesta se jde hezky potmě, ještěže máme baterky. Taková malá noční bojovka. Ale stálo to za to!
Jak už jsem psala, počasí nic moc, na focení ještě hůř. Pár fotek jsem přeci jen vybrala.

A nakonec malá hádanka: Víte kterému stromu patří tyhle listy ?

11/365 Z čeho jsem dnes měla radost
- prostřední šla zase na brigádu
- a na tu brigádu dovezla sebe i kamarády vlastnoručně !!! ( já byla coby spolujezdec, abych odvezla auto domů)
- i přes nepříliš pěkné počasí jsme měli nádherné odpoledne
- můj prozíravý muž přihodil do batohu čelovku a baterku, fakt se hodily
- dopoledne jsem po vzoru Báry spolkla několik malinkých žabiček

Prázdniny

mají děti už od včera. U nás tedy spíš volno ze školy, prostě jsou doma.
Prostřední vyrazila s kamarádkama na nákupy. Lucka byla doma.
Mě čekala dopoledne jedna krátká pracovní povinnost, návštěva rehabilitce a pár drobných pochůzek.
A jelikož nastává dušičkový čas a měla jsem zakoupené kytičky na hroby, tak jsme je odpoledne dovezly kam patří.
Cestou se nám na tachometru objevilo hezké číslo.

Jedna cesta vedla do mojí rodné vísky na hrob mých rodičů

i prarodičů.

No a když už jsme byli tak blízko, tak jsme se taky podívali na našeho marůdka. Jenže tohle označení už rozhodně neplatí.Vendulka je vysmátá, ukecaná a naprosto spokojená princezna. A že by strádala se taky říct nedá, že.

10/365 Z čeho jsem dnes měla radost
- dopoledne jsem zvládla vše, co bylo v plánu
- přivezla jsem domů krásně vypraný polštář na papasan ( a že byl jako čuňátko !)
- sehnala jsem vykrajovátka, která jsem potřebovala
- v klidu jsme rozsvítili svíčku, kde jsme chtěli
- viděli jsme bráchovu rodinu
- s prostřední byla rozumná řeč :)) a koupila si červené tričko, aby mi udělala radost !!!

Jaký jiný

než náročný byl dnešní den.Asi jako každá středa.
Spaní v klubovně proběhlo na výbornou. Ráno jsem převzala věci s tím, že Lucka jde domů sama, protože já musím do práce. V práci fofr, před polednem najednou telefon. Prostřední se sháněla po Lucce. No to byl šok, protože měla dorazit tak do 9:30. Ještěže jsou telefony. Lucka se našla v pořádku. Pomáhala velkým holkám uklízet a nikoho nenapadlo, že bude někde chybět. Ponaučení pro příště !

9/365 Z čeho jsem dnes měla radost
- že prostřední měla strach o mladší sestru
- že se Lucie našla v pořádku
- že mi jen tak po dlouhé době zavolala kamarádka a omluvila se,
  že nereagovala na sms a e-maily
- že šéf ocenil náš pracovní výkon
- že od jedné dobré duše přišla veselá zpráva o jejím zdravotním stavu

Literabus a skautské spaní

Literabus - autobusový dvoudenní zájezd po stopách známých českých spisovatelů. Zorganizoval ho pan profesor místního gymnázia, který vyučuje literární seminář. Mimochodem sám píše, publikuje a jeho hry už byly i v rozhlase. Alespoň takové kusé mám já informace. Zájezd byl prý dobrý, někde zajímavý, jinde nudný. Celkově pohoda.
Lucce dnes odpadlo plavání, takže stihla komplet hudebku. Navečer jsem ji odvezla do skautské klubovny, kde dnes přespí všechny Světlušky se svými vedoucími.
Docela se těšila, tak doufám, že si to užije.

8/365 Z čeho jsem dnes měla radost
- na rehabilitaci ( ano, ano už mě zase zlobí záda) jsem byla přidělena k velmi milé osobě, která se mi věnovala nad rámec určeného času a určené léčby
- Lucka šla ze školy i z hudebky s radostí, dokonce si po příchodu domů hned sedla ke klavíru
- stihla jsem vyřídit několik drobností, do kterých se mi moc nechtělo
- dostala jsem zpátky korunky za reklamovanou bundu (novou jsem zatím si nevybrala)
- Vendulka byla na kotrolním odběru krve a hodnoty už jsou v normálu !!!!!

Doma

už je Vendulka, tak hurá !!!
Na dnešek jsem měla domluvené setkání. Dlouho jsme se s kamarádkou domlouvaly,
ale nějak se nám nedařilo. A abych neviděla Tádu až půjde do školy, tak dnes to klaplo.
Sotva jsem otevřela dveře, tak jsem Tadeáška i s lahvičkou dostala do ruky a prakticky ho měla jen pro sebe celé odpoledne. To je tak hezký, když vám někdo důvěřuje, nedělá chytrou a namyšlenou a pouhým pohledem jste schopný se domluvit. Takže moc děkuju za prima odpoledne, je to fakt relax starat se o neustále spokojené a usměvavé miminko.

7/365 Z čeho jsem dnes měla radost 
- že je Vendy doma
- z návštěvy u kamarádky a usměvavého Tády
- z toho, že jsem se dozvěděla, že Lucka se umí ozvat a prosadit si svůj názor
- z toho jak se Lucka skvěla chová k Tádovi a to i přesto, že je to první mimčo se kterým    se takhle zblízka setkala
- že mi volali z prodejny, kde jsem reklamovala bundu, že si mám přijít pro korunky a to hned napoprvé
- že mi zavolala prostřední z dvoudenního výletu

Čím dál líp

je na tom Vendulka a pokud budou zítra odběry tak dobré jako dnes ,
tak jedou holky domů !!! Zdá se to až neuvěřitelné, že před 4 dny jsme se tááák strašně báli co jí vlastně je a dneska to všechno vypadá jako idylka. No, ale zas tak úplně není. Bude teď hodně sledovaná, hodně hlídaná a vyhráno ještě úplně nemá.
Ale prognoza je velmi dobrá.
Líp, tedy už dobře bylo dnes i Lucce.
A čím dál líp se na cvičáku chová Viki, potvora jedna. Tam je za šprta a až budeme jen spolu, to zas bude mazec. Dnes s námi vzhledem k hezkému počasí vyrazil i taťka, abychom taky měly nějakou dokumentaci...
Bylo opravdu krásně

 Nejlepší kamarádka Bára

 Nejmladší účastník Sheila

Nácvik chůze a obratů

Endy

 Aki a Rona

Don a Viki

A znovu veselá Akina

Volná zábava. Tak holky, co vyvedem ? Audi, Aki a Viki.

Don, Rona, Endy

 Audi, Sheila, Bára, Aki, Viki.

Do party tentokrát chyběl vlkodav Džidži.

6/365 Z čeho jsem dnes měla radost 
- z krásného počasí
- že Lucce je dobře
- že Vendy vypadá na propuštění domů
- ze cvičáku celkově, dnes tam byla taková pohoda mezi zvířaty i majiteli
- tak nějak celý den byl pro radost

Když přicházejí dobré zprávy

z jedné strany, tak se určitě objeví špatné někde jinde.
Vendulce se daří dobře, krevní hodnoty se postupně lepší. A prý abych se nenudila, tak zas není dobře Lucce. Bolí jí bříško, nechce moc jíst a má zvýšenou teplotu. No nic.
Taťka začal montovat linku v bytečku. Prostřední byla zase celý den na brigádě.

5/365 Z čeho jsem dnes měla radost 
- že se Vendulka lepší
- že v krabicích s linkou bylo vše , co tam má být
- že prostřední začíná chápat pojem "vydělávat peníze"

MOTOL

Dneska mne čekal docela rušný den.
Dopoledne firemní seminář v HočoPočo.

Potom cesta do Motola.

 A tady

No řekněte, vypadá takhle vážně nemocné miminko. Nevypadá.
Takže co ??? Takže z nejhoršího je snad venku.Vyděsila i zkušené lékaře ( díky rychlosti ataky onemocnění a díky nízkému věku). Sice to bude ještě trvat, ale bude v pořádku.
Moc téhle prognoze všichni věříme. Strávila jsem tam 3 hodiny a za celou dobu, nemohu říct jedinou negativní poznámku. Všichni milí, usměvaví, v pohodě. Takže hurá, hurá, hurá.
A kdyby náhodou někoho zajímala diagnoza, tak je to s největší pravděpodobností ITP.

A navečer jsem měla domluvené ještě jedno setkání. Setkání s někým, kdo mi byl kdysi docela blízký, kdo se mi díky nemoci a okolnostem ztratil z dohledu. Dnes se ale vrátil a já jsem ráda. Podařilo se nám navázat ztracenou nit a doufám, že to setkání zase někdy zopakujeme. Dobrých přátel není nikdy dost.

 4/365 Z čeho jsem dnes měla radost
- viděla jsem po dlouhé době dvě bývalé kolegyně, jednu dokonce s miminkem
- zvládla jsem dojet do Motola (čti - coby vesničan jsem nastoupila do správného metra a autobusu tam i zpět) a tam v tom obrovském soukolí najít malou Vendulku s maminkou
- zjistit, že na tom nejsou až tak špatně a bude to dobrý
- z příjemného personálu v nemocnici
- když "divný" mladík pustil v MHD sednout starší paní
- ze setkání s dávným kamarádem
- z toho, že jsem našla auto a dojela v té hnusné mlze domů

Všechno špatně !!!

Vendulka i s maminkou jsou hospitalizovány v Praze v nemocnici v Motole pro vážnou poruchu krvetvorby. Obrat nastal v noci. Tak jim držte pěsti, ať to dobře dopadne !
Prostě musí !!!
3/365 Z čeho jsem dnes měla radost 
- že si obvodní lékařka ani primář v okresním městě nehráli na odborníky a nechali Vendy převézt k odborníkům

Jedna hodná dobrá duše

mi dnes napsala - a napiš něco hezkýho na blog, ať mám ráno, co číst. Čtu tě totiž každý ráno, abych věděla, co je u vás novýho.
To mi tedy udělala vééélikou radost, ale tak nějak nevím, co hezkýho napsat.
V práci mazec, jsem úplně vyšťavená.
Venku ošklivo, že by psa nevyhnal (taky ho nikdo nevyhnal a naše madam do mokra nechce).
Vendy má průjem a navečer snad objevili i trochu krve na plínce.
Tak nějak ach jo !!!

2/365 Z čeho jsem dnes měla radost
- zvládli jsme mnohem větší nápor klientů, než jsme čekali
- z kamarádky, která čte můj blog
- z neteře se kterou jsme sdílely stejný názor, i když pouze po telefonu

Vana

čekala na mne i Viki když jsme přišly z procházky. Potkaly jsme totiž spoustu psích kamarádů s kterými Viki řádila jak černá ruka. Ten poslední - maďarský ohař - se před ní teda dost předváděl a vyválel se v blízkém bahýnku. Viki nezůstala pozadu, pak se oba přišli pochlubit a nutně se potřebovali pomuchlat. Dnes mě teda fáááákt mrzelo, že foťák zůstal doma. Jindy ho táhnu a vlastně není co fotit.
A protože se mi líbil nápad některých blogařek každý den se podělit o to, co nám udělalo radost, tak se ráda přidávám :

1/365 Z čeho jsem dnes měla radost 
1/ už nemám melíry, na které jsem si fakt nemohla zvyknout
2/ Lucka zvládla plavčo, byla spokojená  a dokonce ji paní plavčice chválila
3/ napsala si sama úkol ( Lucka samozřejmě )
4/ Viki nezdrhla, dokonce vzorně přišla na zavolání
A pak mě ještě pobavila prostřední, která při odchodu do postela pravila : " Ráno mě nebuď, jdu do školy dýl, jdu na poledne. " No já bych chtěla chodit do školy ! Podotýkám, že tam jde zítra jen na jednu hodinu a to na tělocvik, neb mají docela přísného učitele, který moc netoleruje omluvenky.

Setkání

To bylo tak. Nejdřív jsem začala navštěvovat různé blogy. Tahle myšlenka mne zaujala natolik, že i já jsem si blog začala psát. Nečekala jsem, že ho někdo bude číst. Tak nějak pro sebe, abych si to zkusila.
Občas se objevil nějaký komentář. A jednou se mezi nimi objevil ten od Radky.
Začaly jsme si psát i přes mejlíky. Nejenom, že jsme zjistily, že máme skoro stejně narozeniny, že bydlíme nedaleko od sebe. Ale taky toho máme spoustu a spoustu společného. A tak jsme se domluvily, že se musíme vidět. Plánovaly jsme to dlouho, občas nám do toho něco přišlo. Dnes konečně ! Ráno jsem dala Lucku do školy, zařídila nejnutnější a tradá na návštěvu.
No popravdě jsem si říkala, tak na hodinku a zase rychle domů. Nebudete tomu věřit, ale najednou bylo odpoledne, já u Radky už skoro 5 hodin a domů se mi teda nechtělo. Myslím, že kdybych neměla nějaké povinnosti, tak tam sedím ještě teď. ( No snad by měli rozum a vyhodili mne :)).
Dostala jsem výborný oběd a získala velmi  spřízněnou duši. Ráďo děkuju a moc, bylo to fajn a rychle likviduj bílou záplavu.
Měly jsme toho na probrání tolik, že jsem ani foťák nevytáhla. Tak to až u nás.
Odpoledne jsem v tom hezkém dni pokračovala, sebrala Viki a šla se projít. Lucka se mezi tím pustila do úkolů. Já si snad ani to dítě nezasloužím, jak je šikovné.
Taťka pokračoval v podzimním úklidu okolo domu a večer jel chvíli k babičce.

Pohodově pracovní slunečný den

S Luckou jsem zvládly dodělat všechny úkoly, které nám paní učitelka zadala za týden, co Lucka nebyla ve škole.
Vikina je potvora. Dala jsem jí na noc novou molitanovou matraci pošitou flísem, aby měla teploučko a do rána bylo vše na kousky. Je to prostě megera a hotovo.
K obědu byl gulášek, mňam.
Odpoledne Lucka měla kreslící náladu, Viki ji asistovala ( přiklapnutá na dlouhé šňůře ), já jsem shrabovala posekanou trávu z meze.

Taťka přezul auta na zimní gumy. Co kdyby....

Prostřední byla zase na brigádě. Celý den, 11 hodin práce.
No aspoň si korunek bude vážit, doufám.

Venku krásně...

Den takový nijaký, divný. Doděláváme s Luckou, co za týden zameškala. Prostřední je zase na brigádě.
Cvičák až navečer. Ta chlupatá potvora byla tááák vzorná, že nikdo nechtěl věřit, že stále zdrhá. No tak se aspoň vyřádila s ostatníma pejskama.

Už mrzne !

Včera odpoledne

 Dnes ráno

Jeden hot

a druhý čehý. To nedělá dobrotu, ale jak najít společnou řeč, když komunikace silně vázne...
Mrzí mě to a je mi smutno.

Velká šikulka

 Ráno

jsem bohužel musela do práce. Měla jsem objednané klienty a nešlo to rušit.
Tedy ono by to šlo, ale byla by to zbytečná komplikace.
Když jsem přijela domů udělat Lucce oběd - palačinky, měla chuť na nějaké tvoření.
Chtěla si něco ušít. Tak jsme vymyslely polštářek. Našla jsem látku, poradila jak stříhat, ukázala zadní steh. Podotýkám, že Lucka ještě nikdy nic nešila.
Bohužel jsem musela  zase odjet do práce. Polštářku jsem moc naděje nedávala...
Po návratu mne čekalo velké překvapení.

Polštářek byl sešitý, ale jak !!! Krásný zadní steh, nestažený, tak akorát utažený, prostě jsem jen koukala. Polštářek jsem otočila, Lucka si ho naplnila kousky vatelínu a já jí ten kousíček navrchu zapošila. Radost byla převeliká na všech stranách.
Potom jsem šla s Viki ven

a když jsem se vrátila, tak hádejte ?!
Lucka měla hotový druhý polštářek. Naprosto bez pomoci.
Jen to poslední pozašití na mě zůstalo.

No nemám já doma velikou šikulku ?!?!?