Bouřka

Mám ráda bouřky, už jsem to tady psala a možná i několikrát. Mají pro mne určité kouzlo, pokud jsou v určitých mezích.
Ale to, co přišlo po druhé hodině ranní, to nepotřebuju. V podstatě z ničeho se přihnala a ještě  s velkým nárazovým větrem. Hnalo to vodu tak, že nám protekla i novými plastovými okny. A to tak, že velmi. Koberec mokrý, stěny mokré, holky docela vyděšené. A ještě rámus, jak kdyby to bouchalo těsně vedle domu.
No, chopily jsme se ručníků a vysoušely, co to šlo. Po chvíli se vše uklidnilo, ale Lucka se raději přestěhovala do mojí postele.
Ráno to vypadalo, že bude celý den ošklivo, ale nakonec se to vybralo.

Bouřka nezůstala úplně bez následků. Vítr odfoukl trampolínu na psí kotec a trochu ji zdeformoval. Snad to ještě půjde opravit.

A pak se zase venku udělalo teplo. Nedělá mi dobře. Vyloženě trpím.Vím, že všichni říkáme konečně teplo, ale já říkám až moc. A tak jsem ukecala prostřední ( za úplatu ) a poslala je s Luckou do sousední vsi aspoň na chvilku na koupaliště. Taťka s nejstarší byli zvelebovat bydleníčko. Je dosádrováno a vybílený strop. A já větrala, dosoušela mokré koberce, prala, žehlila a dělala další stejně podobné velmi "krásné" věci.