Dort

udělala včera večer prostřední pro Viki k narozeninám. Dostala ho až dnes, protože se musel správně uležet.

 A chutnal...

Při letmém pohledu do rohu klece se nenechte mýlit. To není zničený pelech ze včera, to jen dneska naše princezna po našem odchodu opět předváděla, co umí. A opět se pak tvářila, že o tom nic neví.
V práci byl fofr, ale jinak pohodička, šéf slavil narozeniny a byl ve velmi dobré náladě.
Nejstarší hlídala nejmladší. Byly společně zvelebovat bydleníčko (oškrábaly chodbičku), daly si pizzu, přišly mi naproti do práce.
Taťka zase sekal....

První narozeniny

dnes slaví naše Viki. Potvora jedna.
Dopoledne jsme vyrazily s Luckou do vedlejšího městečka. Doufaly jsme, že koupíme nějaké holčičí botky. Ne botasky na sucháče,ne slabounké letní balerinky. Nějaké rozumné tak nějak spíš podzimní botky pro malou slečnu. no tak ne, no. Tak bude dál chodit v botaskách na sucháče....
Zato jsme sehnaly za slušný peníz teplákovky do družinky a na tělocvik.
Prošly jsme se městečkem, kde mají krásně opravenou radnici

dvě kašny.

 Daly si oběd

pšt, někdy je potřeba udělat něco úplně jinak .
Když jsme přijely domů, Viki si to oslavila po svém. Asi už se těšila na dort se šlehačkou.

To se jako tváří, že ona vůbec o ničem neví.
Mimochodem, kdyby jste někdo věděl, jak zabránit tomu, aby v naší nepřítomnosti nezničila vše , co má na ležení, tak prosím poraďte. Díky
No a mimo jiné taťka přestěhoval včera koupenou sedačku a začal sekat zahradu. Je to mokrý, hustý a je toho moc.
S prostřední jsme si to hezky vyříkaly a tak doufám, že bude chvíli doma klid a pohoda.

Drobné nákupy

bylo dnes nutné udělat. S Luckou jsme zašly do papírnictví, kde jsme sehnaly vše,
co jsme potřebovaly. Bačkorky jsme nesehnaly, v celém městě neměly její velikost.
Bude nosit sandálky, alespoň se ještě využijí. Ostatní snad máme a když tak dokoupíme průběžně.
Na odpoledne jsem měla domluvenou schůzku. Pozvala mne Lucčina bývalá paní učitelka na kafíčko. Tak nějak ta naše spolupráce přerostla v přátelství a já jsem za to moc ráda.
Takových klidných a pozitivních lidí není mnoho,o to víc si toho vážím.
Eva mě docela dojala, dostala jsem od ní kytku a moc hezky jsme si popovídaly.
Tohle jsem tedy fakt nečekala.
Následně jsme měli s mužem sraz s nejstarší a jelo se kouknout na kuchyňskou linku.
Linka není, ale povedl se nám docela dobrý kup. Narazili jsme na krám, který se ruší.
A tady na nás čekala úplně nová sedačka + 2 křesla za poloviční cenu.
Je to kvalitní bytelný výrobek. Sedačka je rozkládací s úložným prostorem, křesla pohodlná. Naprostá spokojenost nás všech. Tak teď jen sehnat odvoz.
A navečer, když jsme vše vyřídili, tak jsme ještě vezli babičce opravené brýle. Nechaly jsme se s Luckou a Viki vyložit o kus dřív a udělaly si zase krásnou podvečerní procházku.

Jen prostřední trochu zlobí, nějak neumí hodiny a zapomíná dodržovat dohody. Tak snad se v novém školním roce polepší. Sice je plnoletá, ale pořád žije s námi, že...

Podvečerní procházka

K obědu bylo grilované masíčko a výborný pstroužek.
Stůně nám potkan, je nachlazený, vaříme čajíček, dáváme sirupek.
Prostřední měla rande.
Táta rozebral trampolínu, snad bude funkční.
Mluvili jsme se strejdou a tetou, doletěli v pořádku, už se docela aklimatizovali.
Taťka jel k babičce.

Změna

počasí. A to velká. Ráno vstávám, nebe bez mráčků, slunce svítí, plánuju výlet. Během dopoledne se pomalu zatahuje, teploměr běží směrem dolů. Po obědě začíná pršet. Navečer už leje jako z konve a venku je 13 stupňů.
Léto jako když vyšije...
V bytečku domalovaná a snad i uklizená hlavní místnost.
Lucka připravená do školy, jen v pondělí musíme dokoupit pár drobností.
Nálada nic moc, ale hlavně, že se máme rádi jsme zdraví.

Zase horko

Dnes jsem musela do práce. Taťka si vzal dovolenou a jel malovat do bytečku. Nejstarší přijela, aby tu Lucka nebyla sama. Je hodná, uvařila oběd, uklidila mi tady. Tak jsem jí na oplátku zase zkrátila a pospravila nějaké kalhoty, triko a sukni. Popovídaly jsme si a navečer obě starší vyrazily na nějaký koncert. Já sebrala Lucku a jela se k nedalekému rybníčku vykoupat. Hezky jsme si zaplavaly a jely domů. Cestou jsme obdivovaly zase krásný západ slunce. Jen nějak dnes nemám fotku.

Bouřka

Mám ráda bouřky, už jsem to tady psala a možná i několikrát. Mají pro mne určité kouzlo, pokud jsou v určitých mezích.
Ale to, co přišlo po druhé hodině ranní, to nepotřebuju. V podstatě z ničeho se přihnala a ještě  s velkým nárazovým větrem. Hnalo to vodu tak, že nám protekla i novými plastovými okny. A to tak, že velmi. Koberec mokrý, stěny mokré, holky docela vyděšené. A ještě rámus, jak kdyby to bouchalo těsně vedle domu.
No, chopily jsme se ručníků a vysoušely, co to šlo. Po chvíli se vše uklidnilo, ale Lucka se raději přestěhovala do mojí postele.
Ráno to vypadalo, že bude celý den ošklivo, ale nakonec se to vybralo.

Bouřka nezůstala úplně bez následků. Vítr odfoukl trampolínu na psí kotec a trochu ji zdeformoval. Snad to ještě půjde opravit.

A pak se zase venku udělalo teplo. Nedělá mi dobře. Vyloženě trpím.Vím, že všichni říkáme konečně teplo, ale já říkám až moc. A tak jsem ukecala prostřední ( za úplatu ) a poslala je s Luckou do sousední vsi aspoň na chvilku na koupaliště. Taťka s nejstarší byli zvelebovat bydleníčko. Je dosádrováno a vybílený strop. A já větrala, dosoušela mokré koberce, prala, žehlila a dělala další stejně podobné velmi "krásné" věci.

Teplo

dneska bylo, ale to asi všem....A já jsem nemusela do práce - hurá!
Dopoledne jsem vyřídila nutné nezbytnosti.
Lucka chtěla k vodě. Ne, že bych jako nešla, ale takovýhle teplo už mi fakt vadí a nedělá mi dobře. Tak jsem spojila hned několik věcí. Potřebovala jsem se jet podívat na Vendulku. Tedy švagrová mě o něco poprosila a cesta vede okolo kamarádky, se kterou jsem se dost dlouho neviděla. Zavolala jsem jí a světe div se, ona na nás právě myslela.
Vše domluveno velmi rychle. Výhodou bylo, že kamarádka má bazén a dceru o kousek starší než je Lucka. Prostě paráda.
Syna kamarádky bazén tedy moc nebere, ale bublifuk ano. 
          

To holky si vodu a sluníčko pěkně užily.
My jsme zatím u kafíčka ve stínu probraly ten poslední rok a všichni byli spokojeni.

V podvečer jsem se přesunula k Vendulce. Tady se ještě Lucka znovu vycachtala, já si užila miminko, probrala se švagrovou vše důležité i nedůležité. Jedinou chmurnou chvilkou bylo, že volal strejda, tetu odvezli do nemocnice. Nějaká slabost, už je jí líp, ale musí zjistit z čeho to bylo.
Domů jsme přijely ve 22 hodin, Lucka usnula už cestou.

U Báry

Bára je moje kolegyně z práce. Nastoupila k nám před čtyřmi lety.
Tenkrát jsem si říkala, komu jsem co udělala, že mi přidělili takové mládě.
Ale nakonec se ukázalo, že je to hrozně fajn holka, která to má na svůj věk v hlavě srovnané a za svůj krátký život už toho dokázala tolik, že by si z ní starší mohli brát příklad.
Občas říkám, že je jako moje čtvrtá dcera. Ty legitimní to možná nerady slyší, ale já ji mám ráda. Rozumíme si spolu, ale rozumí si i s Luckou. Dlouho jsme plánovaly alespoň pár společných chvil. Nakonec to dneska vyšlo. Dorazily jsme k ní na chalupu už včera večer.
Dnes jsme toho stihly docela dost. Na procházce jsme obdivovaly rozhledy do kraje,

 ovečky,

 trhaly obr ostružiny

rozhodily seno na sušení,

natrhaly cukety,

osvěžily pejsky.

 Taky jsme zkusily jít do lesa, ale komáři nás vyhnaly.

Raději jsme hrály hry,

stavěly domečky,

mlsaly,

a odpočívaly.

 Na zpáteční cestě jsme se ještě s Luckou stavily na našem kopci kouknout na západ slunce.

Prostě i přes to vedro jsme si ten den opravdu užily.
Jo a Vendulka je už doma, jelikož se v místní porodnici rodí a rodí a nejsou místa.
A jelikož byly holky ( máma i dcera ) shledány schopnými, byly propuštěny domů.

Naposledy ?

Naši příbuzní, kteří dorazili skoro před 3 měsíci dnes odletěli  " domů ".

Ale kde jsou doma asi nevěděli ani oni sami. Něco je táhlo zpátky tam, kde prožili podstatnou část života. Něco je pokoušelo zůstat tam, kde mají své kořeny. Dopoledne jsme je naložili, rozloučili se a oni odletěli s podobným letadlem jako je toto.

Jestli tady byli naposledy, nebo letěli naposledy, to ukáže čas...

Po návratu z Prahy jsem vyzvedla Lucku, která trávila celý den u Tadeáška ( díky Péťo, Anetko, Karolínko, Martine i Tádo). Rychle jsem sbalila pár věcí a hurá za Bárou.
Ale o tom až zítra.

Den pro psa

Ne pod psa, ale opravdu pro psa, tedy pro fenu a to naší Viki.
V původním plánu na dnešek bylo něco jiného.
Včera jsme usoudili, že to zvíře je chudák, neb na ní nemáme tolik času kolik bychom si přáli a kolik by ony potřebovala. A protože ji trochu trápí falešná březost,
dneska v noci už fakt prudila a v posledních dnech zase začala likvidovat pelíšky
( známka nudy a ukřivdění ), rozhodli jsme se pro výlet s Viki.
Volba padla na Zdenčinu vyhlídku. Cesta skoro po rovině , lesem, ve stínu, málo frekventovaná. Udělali jsme dobře. Viki se vylítala, utahala a snad si to užila jako my.
A tady dokumentace dnešního psího výletu.
Strmý výstup hned na úvod

Následují úžasné rozhledy

Viki se kochá

Občerstvuje se

 Dopřává si bahenní koupele

 Obdivuje vřes

Konečně pořádná vyhlídka

 A zase pěkný rozhled (mimochodem dole v údolí je stezka , kde jsme byli včera)

 Taky nějaká dobrota

Trocha odpočinku a focení

 A vyrážíme zpátky

Cestou trháme Viki brusinky, mňam...

 A blíží se další odpočinek

Chvíle klidu

 A ještě kousek lesa je před námi

 Jo, tak dneska jsem spokojená, hezky to ti páníčkové vymysleli a konečně byli celé odpoledne se mnou.